Foto: Shutterstock
„S Robertem jsme už od dvaceti a já od prvního okamžiku věděla, že je to můj osudový muž,“ říká hned na začátku svého vyprávění Adéla. „Jasně, že mi všichni říkali, že nejspíš potkám ještě dalšího a lepšího chlapa, ale já to prostě tak cítila. Takže jsem samozřejmě ani vteřinu neváhala, když mě na naší cestě po Evropě požádal o ruku. Naši nakonec byli rádi, že si beru slušného kluka, kterého znají. Rok po svatbě se nám narodil syn David a vše vypadalo zalité sluncem. Jenže Davídek měl trochu opožděný vývoj a znamenalo to hodně cvičení a rehabilitací. Bylo to únavné nejen pro něj, ale i pro mě. A byla jsem z toho všeho skoro pořád podrážděná a protivná. Robert se mě snažil ze začátku hodně podporovat, ale pak už raději chodil s kamarádama na pivo nebo na fotbal. S Davídkem to sice bylo o dost lepší a dělal hezké pokroky, ale my s Robertem jsme se nějak odcizili. Pořád jsme se kvůli něčemu dohadovali a já jsem kolikrát neměla ani chuť na sex. A to Roberta hodně štvalo. A tak se vlastně nedivím, že mě podvedl,“ dodává zcela upřímně Adéla.
„Samozřejmě jsem měla vztek a byla to pro mě zrada, ale také mi došlo, že na tom nesu svůj podíl viny. Zanedbávala jsem na mateřské nejen sebe, ale i jeho. Jen jsem pevně doufala, že to ustojíme hlavně kvůli synovi. Jenže Robert se do dotyčné zamiloval a přišel s tím, že chce začít jinde a znova. A tak jsem mu ani nebránila a na všem jsme se v klidu dohodli a vše směřovali k rozvodu, který proběhl v klidu. Pro mě bylo důležité, že jsme mohli zůstat v bytě, že platil na Davídka, dokonce víc než musel a řádně se o něj staral. Po dvou letech po našem rozvodu mi od něj přišla smska, která byla úplně jiná než ty ostatní, ve kterých jsme řešili hlavně našeho syna. Psal, zda bych nemohla zařídit hlídání a nešla s ním na večeři. Byla jsem z toho strašně překvapená a taky dost nervózní. "Co mi proboha může chtít?" říkala jsem si tenkrát. Myslela jsem si, že mi chce oznámit, že se se svou přítelkyní budou brát, nebo že je těhotná. A prostě mi to nechtěl říkat mezi dveřmi. I tak jsem se ale na naši schůzku pořádně vyfikla a nechala si vyfoukat vlasy u kadeřníka."
Nakonec večer dopadl úplně jinak, než Adéla očekávala. „Robert mi přinesl obří kytici a přiznal se, že to, že od nás odešel byla jedna veliká chyba. Že si konečně uvědomil, jak mě miluje. Nevěřila jsem vlastním uším. I když já ho nikdy milovat nepřestala a tohle mě samozřejmě potěšilo, určitě jsem mu hned neskočila kolem krku. Svým způsobem jsem už byla smířená s realitou a také jsem měla svou hrdost. Ten večer jsme si ale dlouho a o všem hezky povídali a mě došlo, jak moc mi chybí. A také jsme si oba uvědomili jaké všechny chyby, jsme dělali. I z dalších jeho slov a činů jsem postupem času usoudila, že všeho opravdu lituje. A tak jsem se rozhodla dát našemu vztahu druhou šanci."
Když se o návratu Roberta dozvěděli rodiče, hrozně zuřili a nemluvili s ní několik týdnů. „Já je chápu, báli se, abych se podruhé zas nezklamala. Hodně mi také pomohli, když jsem na tom byla nejhůř. A říkali, že toho darebáka nechtějí už nikdy vidět. A tak mi moje rozhodnutí samozřejmě rozmlouvali. Ale já si stála za svým. A to i přesto, že mě vlastně podpořila jen má nejlepší kamarádka. Všichni ostatní to nechápali a odsoudili mě. Když jsme se pak s Robertem dohodli, že se vezmeme podruhé, raději jsme to nikomu neřekli. Bylo nám jasné, že by tam ani přijít nechtěli. Vzali jsme se tedy jen u nás na radnici se svědky. A pak si aspoň užili ve čtyřech pořádný mejdan. Dlouho se to ale neutajilo a hlavně máma byla vytočená podruhé a jen mi řekla do telefonu, že jestli mě zas opustí, ať už za ní nechodím. Mrzí mě to, ale já doufám, že jen potřebuje čas a nakonec i ona ho vezme na milost. Je to přeci můj život a já jsem za něj zodpovědná. A pomluvy? Ty jsou a vždycky budou, ať uděláte cokoli. Takže pokud řešíte něco podobného a cítíte to stejně jako já, nebojte se dát druhou šanci a vykašlete se na okolí. My jsme se ze svých chyb poučili a je nám spolu o mnoho lépe,“ uzavírá spokojeně Adéla.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Ano, pomluvy jsou a budou. U nás s manželem: nejdřív no jooo, láska, to je hezký, ale víte co, jste mladý, to vám nevydrží. Pak se postupně narodily naše 3 děti. A zas o bóže, vy máte už třetí a ještě jste se nevzali? A když jsme se vzali, tak po svatbě: no on už nikdo ani nedoufal že by jste šli do manželství. Ale já vám od začátku věřila, já věděla, že i když jste mladí,že je to mezi vámi velmi silné (tatáž osoba, co prve tvrdila jak první lásky nevydrží).
Takže kašlat na okolí a žít si svůj život tak, abych se jednou ve stáří mohla otočit a nelitovat, že jsem něco měla udělat a neudělala.
Mně zase zaujalo, jak s ní rodiče nemluvili několik týdnů a matka jí sdělila, ať za ní nechodí, když ji manžel znovu opustí. Tohle manipulativní jednání je mi z duše protivné.
Nejhorší ze všeho je ta věta:”poprosil mě abych zařídila hlídání”…neskutečný. Proč bych ho měl taky přece zařizovat on, když jí chce něco říct-to je přece její starost, obzvlášť, když má rak dobré zprávy ne??
Hezký příběh, jen ta ilustrační fotka mohla být jiná. Ženich na ni nevypadá na vyzrálého muže, ale spíš na maturanta.
Ve 35 podruhé vdaná je smutný.
Ale podruhé vdaná za toho samýho je ubohý.
Chudák holka, nebude asi nejchytřejší...