Říká se jim zlatí, sluneční nebo také nebeští koně. Z hlediska klasického hodnocení vzhledu sportovních zvířat mají řadu vad – dlouhý, tenký a často vysoce nasazený krk, vysoký kohoutek, plochý a úzký hrudník, dlouhý hřbet a úzkou záď, mnohdy šavlovitý postoj zadních nohou... A přece se jim, co se vytrvalosti a odolnosti týče, vyrovná málokteré plemeno. Když se v roce 1935 konal závod z Ašchabádu do Moskvy, urazili se svými jezdci dlouhých 4128 kilometrů za pouhých 84 dní. Téměř tisíc kilometrů přitom vedlo pouští.

Věrnější než psi
Zvláštní je i jejich povaha. Achaltekinci, jak se těmto potomkům íránských a perských koní říká, jsou svéhlaví, odtažití a většinou se upnou jen k jednomu člověku. Turkméni tuto jejich vlastnost ještě posilovali – mladé koně zavírali do ohrad, kolem kterých se shromažďovali lidé a křičeli na zvířata a házeli po nich kameny. Jen jediný člověk se ke koni choval laskavě, krmil ho speciálními granulemi ze sušené vojtěšky, ječmene, ovčího tuku, vajec a kvatlamu (smažených placek) a napájel ho. Mezi jezdcem a zvířetem tak vznikalo pevné pouto, koně často i fyzicky bránili své pány a říkalo se, že jsou věrnější než psi.

 

 

 

Zlatí koně
Původ Achaltekinských koní sahá až k proslavenému íránskému chovu v nížinách Nisai. Tato zvířata s jemnou, řídkou a kovově lesklou srstí, která u některých koní připomíná zlato a u jiných zase stříbro, padla do oka řadě slavných válečníků, jako byl například Čingischán nebo Alexandr Veliký. Přesto, že jsou to především nenároční a tvrdí vytrvalci, jsou druhým nejrychlejším plemenem po anglickém plnokrevníkovi. Vynikajících výsledků dosahují i v drezuře a ve skokových závodech.

Někomu se Achaltekinci líbí, někomu naopak nelíbí. Já však mezi nimi vyrůstala a zamilovala jsem se do nich. Pyšní koně, připomínající pouštní vítr, které svážel syn slavného ruského fyzika Pontekorva do hřebčína nedaleko Moskvy, vytvořili základ chovu, který teď prosperuje v americkém Texasu. Achaltekince ovšem najdeme i v Čechách, například v Tuklecích.

Více zde: www.akhaltexas.ru

Jak se Achaltekinci líbí Vám? Viděla jste je někdy „naživo“? Nebo jste na Achaltekinci dokonce seděla? Chtěla byste takového koně? Nebo máte jiné oblíbené plemeno?

TÉMATA:
DŮM A BYT