O několik svých zážitků s policií se s námi podělila čtenářka s nickem Ula. My děkujeme a vy si přečtěte, jaké má zkušenosti s muži zákona

Dobrý den, jako mladá holka jsem si udělala řidičský rychlokurs do dvaceti dnů. Zlákal mě spíše kamarád, že když jsem šikovná, že to bude hračka. Do té doby jsem věděla akorát to, že auto má různou barvu, kola a volant... Za dvacet dní jsem měla „mokrý“ řidičák v kapse a byla na sebe pyšná, že jsem to zvládla levou zadní.

Koupila jsem si autíčko, zaplatila pojistku a ... Problémy na sebe ale nedaly dlouho čekat. Měla jsem staré auto VW Polo a při rozjíždění jsem musela vytáhnout ze zásuvky sytič. Ten jsem už ale nedala zpátky, tak jsem jela takto 10 km za kamarádem. Samozřejmě byly spálené svíčky, kamarád kroutil hlavou a to byl první impuls k tomu, že jsem si přestala za volantem věřit.

Korunu tomu všemu nasadilo to, že když jsem ten první den po zaplacení jela od kamaráda, špatně jsem se v zatáčce vytočila a v malé rychlosti jsem se ťukla s protijedoucím autem. Ten svíravý pocit v břiše, když se něco takového stane, bych nikomu nepřála. Jako spolujezdkyně vyskočila jeho manželka, začala na celé kolo řvát, co jsem to za krávu, no byl to docela nepříjemný zážitek. Ale stalo se.

Opsali jsme si informace o sobě, já se omluvila a jela domů. Nebyly skoro žádné závady, jen ťuknutí, tak jsme to neřešili... dříve se ale muselo vše sepisovat s policajty (je to totiž 12 let stará záležitost) a tak si večer pro mě přišli. Odvezli si mě k výslechu jako nějakého vraha, bylo mi všelijak. Chovali se ke mě docela nadřazeně, bylo to nepříjemné.

Když však v kanceláři sepisovali protokol a zjistili, že jsem učitelka, začali se chovat trochu jinak. A to mi na celé záležitosti vadilo nejvíce, „to kastování“, že neměří nikomu stejným metrem. Dostala jsem pokutu tisíc korun a byla ráda, že to mám za sebou. Tento příběh má pointu. Zhruba po šesti letech se mi policie písemně ozvala, že jsem ještě neuhradila tu pokutu, tak jsem jenom žasla. Byla jsem to vyřídit na služebně, kde mi ale bylo řečeno, že mám mít doklady. Tak jsem se ohradila, že je moje povinnost doklady schovávat tři roky (což dříve tak bylo), na to policajt odvětil, že pět let (to však byla novinka a nevztahovalo se to na písemnosti z dřívější doby).

Ještě jsem mu vysvětlila, kde jsem to platila a jaké kupony jsem dostala, ale vážně jsem je už neměla. Tak si mě objednal na druhý den, že se podívá do archivu... druhý den jsem přišla, policista se usmíval, že na archiv kašlal, dal mi razítko, že je vše v pořádku a já šla vše potvrdit na Finanční úřad. Na dotaz, proč mi po šesti letech píší, že jsem neuhradila pokutu, která byla ještě ten den uhrazená, mi bylo řečeno, že Policie a Finanční úřad si konečně dělá pořádek ve svých věcech... Odcházela jsem se smíšenými pocity.

Druhé setkání s policejní hlídkou bylo na naší cestě po republice, kdy jsme do Ždáru nad Sázavou vjížděli z kopce 70 km rychlostí, na zadku jsme měli přilepené cizí auto a bylo jasné, že kdyby manžel přibrzdil, „frajer“ je v nás...

Bylo to zrovna v období, kdy se zaváděly přísné kontroly na silnicích..., kdy vám za každým bukem čouhal radar. A právě policisti v tomto městě hned za značkou do křovíčka jeden takový umístili... dostali jsme pokutu 500 Kč, ale bylo to hodně nespravedlivé, protože po městě jsme vždy jezdili ukázkově, jen toto byla situace, kdy člověk musí taky trochu dodržovat plynulost jízdy a neskočit na brzdy hned v prudkém kopci za značkou. Policie byla nekompromisní, ale zamrzelo to.

V jednom městě na západě Čech se nové vedení radnice rozhodlo, že přestanou stále jenom dávat botičky a pokuty za špatné parkování. Jedná se o lázeňské město, kde se to městskou policií jen hemžilo a ta čekala, kdy kde a jak kdo zaparkuje a už kasírovali. Rozhodli se, že Policie má hlavně pomáhat a chránit a ne těžit z toho, že je málo parkovacích míst. Hodně lidí si totiž po nádherně stráveném dni v klidu lázeňských parků, kolonády a posezení u kafíčka znepříjemnila konec výletu právě mastnou pokutou. Tento bohulibý čin chválím, protože mám v poslední době pocit, že jsme zase manipulováni různými příkazy, zákazy, všude jsou kamery... jsme vlastně na každém kroku peskováni za něco..., takže tohle beru jako plus (nesmí se to samozřejmě využívat).

Krásný slunečný den všem, bez nehod, nerudných a nekompromisních policejních hlídek a prosím - jezděte dle pravidel, vždyť jsme tady na tom světě jenom na chvilku, tak si to nezkažme vteřinou, která nám třeba ten život změní.

Ula

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Pokuta 500 Kč ještě není tak strašná, já jsem za překročení o „pouhých“ 16 km v hodině zaplatila 2000 Kč.

Máte také nějaké zkušenosti s policií, milé ženy-in? Podělíte se snámi o své zážitky a příhody? Už vás někdy stavila hlídka? Proč? Udělala jste nějaký přestupek, nebo to byla běžná kontrola? Máte z toho vždycky nepříjemný pocit? Cítíte se provinile, nebo jste spíš suverén? Umíte „ukecávat“ pokuty? Jaký na to máte fígl?

Napište nám na dnešní téma „Když mě zastavila policejní hlídka“ na: redakce@zena-in.cz