Foto: Shutterstock

Než se začneme zabývat tím, proč lidé necítí lásku stejně, nejprve si musíme vysvětlit, co to vlastně ta láska je. Jistě jste už slyšely, že je rozdíl mezi zamilovaností a samotnou láskou. I když to trochu kazí romantiku, první z pojmů je trochu jako taková chemická chiméra. Jakmile náš mozek jednou zažije pocity blaženosti z první zamilovanosti, nemůže s tím přestat. Jsme tak trochu jako feťáci prahnoucí po dopaminu, který nám přináší příjemné pocity jako bušení srdce a celkové vzrušení. Hlubším pocitům napomáhá hormon mazlení oxytocin. Díky němu se mezi páry zvyšuje důvěra a loajalita.

Zamilovanost má ale svou dobu expirace. Ta je sice individuální, ale podle odborníků vyprchá zhruba do tří let. V tu dobu přestáváme vidět přes růžové brýle a přichází období, kdy se uvidí, jestli se za tu dobu zrodila láska. Milovat někoho jednoduše ilustruje, jak se pocity zamilovanosti vyvíjely v průběhu vztahu.

Ani zamilovanost ani lásku neprožívají všichni stejně

Když jste s někým v páru, těžko můžete říct, že se milujete nebo jste zamilovaní zcela stejně. Záleží totiž na mnoha faktorech. Jedním z nich je třeba to, kolikrát si člověk zamilovanost prožil, jaké si z minulých vztahů nese trauma, jak se k němu chovali rodiče v dětství, jak se k sobě chovali jeho rodiče v dětství, na charakteru člověka. Trochu jinak bude prožívat lásku a zamilovanost extrovert, introvert, sangvinik i melancholik. Neznamená to však, že by vás váš partner miloval méně, než vy jeho, jen si prožívá pocity jinak. Možná méně výbušně, méně vášnivě a více racionálně. Nemusí vypadat tak poblouzněně a nekontroluje každou hodinu sociální sítě, aby zjistil, jestli jste  mu odepsala.

To, co se s naším mozkem začne dít při tom, když jsme zamilovaní, je více méně tisíce let stejné. Záleží ale jak se tyto pocity potkávají s duší (povahou) jednotlivce.


Foto: Shutterstock

Vztahy bez zamilovanosti

Nikde není psáno, že zamilovanost je jen pro mladé lidi. Zamilovat se můžete v každém věku. Existují ale i páry, které si zamilovaností vůbec neprošly, přesto se milují. Nejde však o nic politováníhodného. Může jít o páry, které se v minulosti tolikrát spálily, a nyní raději sáhnout po něčem stabilnějším, na partnerovi si váží jeho vlastností, spojují je koníčky či dokážou konverzovat od rána až do večera. Nebo už byly dlouhou dobu samy a nachází se ve věku, kdy raději než po šílené zamilovanosti sáhnou po pocitu bezpečí a vytoužené rodině.

Jsou i páry, kdy je zamilovaný jen jeden, ale přesto vztah vydrží třeba až do smrti. U jedince, který zamilovanost necítí, může jít opět o racionální důvody. Partnerku  má rád, váží si jí, ví, že jednou bude skvělou matkou nebo ho tělesně přitahuje. Vše se může i ve stejnou chvíli převrátit do lásky, co hory přenáší.

To jak prožíváme zamilovanost, je zkrátka velmi individuální. Není tedy jediný důvod, proč bychom se měli zabývat tím, jak lásku partnera změřit. Pokud jste ve vztahu šťastní, važte si toho a neskákejte ze vztahu do vztahu jen kvůli tomu, že jste, jak říká párový terapeut Honza Vojtko, feťáci zamilovanosti.

Reklama