Když procházím kolem obchodních výloh a vidím všelijaké ty čokoládové velikonoční figurky - kuřátka, vajíčka, maxizajíčky a srnky, vybaví se mi příhoda, která se udála před mnoha lety, a to v době, kdy jsem coby patnáctileté dítko bydlela ještě s maminkou.

Odjakživa jsem ráda mlsala a přednost dávala čokoládové hmotě. Hořká, mléčná, oříšková, plněná i čistá, milovala jsem je všechny. Dodnes netuším, jak jen je možné, že po všech těch kilogramech kakového másla a tuku, které jsem v podobě úhledných tabulek spořádala v době své puberty, nevážím metrák.

Jednou před Velikonocemi (v té době nebyl v obchodech takový výběr) sehnala maminka legrační čokoládovou kachnu. Jednalo se o velikou dutou figurku obalenou lesklým papírem. Kachna byla obrovská, sníst ji najednou nepřicházelo v úvahu. Vtipkovaly jsme tedy, že si ji uděláme nadívanou, s ovocem a šlehačkou uvnitř. Odběhly jsme do místní samoobsluhy pro kompot a další ingredience potřebné pro úpravu našeho „opeřence“. Avšak po našem návratu již šlehačky nebylo třeba.

Hned jak jsme otevřely dveře, připadalo nám, že něco není v pořádku. To naše fenka - trpasličí pinč - radostně neskákala za dveřmi a nekontrolovala tašky. Divné. Nastražily jsme uši a v tom zaslechly slabé sténání, které vycházelo ze psího košíku. Znělo to jako: „Uf, úfff...“

Čtenáři se již určitě dovtípili, avšak my v tu chvíli nechápaly vůbec nic. Psice ležela na svém polštářku, koulela očima a vypadala jako v posledním tažení. Bříško měla obrovské a tvrdé, těžko dýchala a nemohla se postavit na nožičky. Umírá, napadlo nás. Zbytky zlatého papíru a hnědé skvrny na stole a objasnily příčinu. Kachna byla pryč. I s obalem.

No to je toho, řeknete si možná, pes jim sežral čokoládu. Avšak pro neznalce psích plemen, vězte, že kachna a trpasličí pinč, lidově řečený ratlík, byli na stejné velikostní úrovni. Jen si zkuste představit, jaké by to bylo, kdy byste najednou spořádali tolik čokoládové hmoty, kolik sami měříte. Dělá se vám zle? Nám se také udělalo.

Příhoda se naštěstí obešla bez veterináře, fenka to odnesla jen pořádnou zácpou a těžkými sny, mohla však dopadnout hůře. Otrava čokoládou je nebezpečná věc. Já si ten pohled pamatuji dodnes a od té doby pokaždé, když zahlédnu velikonočního zajíčka nebo ohromné pozlacené vajíčko, odolám a figurku si nekoupím.

Dávám přednost jiným druhům sladkostí, například marcipánu nebo domácí bábovce. Nerada bych dopadla jako ten kvílející pejsek.

A jak jste na tom vy? Jaký máte vztah k čokoládě?