Svého syna milují nadevše, ale už řadu let bylo jejich jediným přáním, aby se od nich odstěhoval. Dnes je mu totiž 38 let. „Nešlo ani tak o to, že by nám tu překážel. Když vařím pro nás, nebyl problém udělat jídlo i jemu. To samé s prádlem. Ale spíš jsme o něho měli strach. Copak je normální, aby skoro čtyřicetiletý chlap ještě neměl manželku ani děti? My se těšili na vnoučata, ale on se k ničemu neměl. Chodil sice do práce, ale jinak odpovědnost veškerá žádná,“ popisuje Stanislava situaci, kterou se s manželem rozhodli řešit. Radikálně. Domluvy totiž nepomáhaly.
sale.jpg
Foto: Shutterstock

Všechno prodali

„Vždycky jsme chtěli v důchodu cestovat, a tak byl čas konečně to realizovat. Rozhodnutí prodat náš dům bylo sice složité a trochu bolestné, přece jen tu člověk něco prožil, ale nebylo na co čekat. Po půl roce se ozval zájemce a my všechno prodali. Syn nám dlouho nevěřil, pak se i zlobil, ale víc dělat nemohl. Dostal měsíc na to, aby si našel své vlastní bydlení. Nakonec mu to netrvalo ani čtrnáct dní a byl pryč,“ usmívá se Stanislava.

Konečně se osamostatnil

S manželem se zbavili většiny svých věcí a vydali se na cesty. Objeli skoro celý svět. „Před těmi třemi roky to ještě šlo bez komplikací. I to je důvod, proč svého rozhodnutí nelitujeme. Dnes žijeme v pěkném domově pro seniory, máme tu plno přátel a moc se těšíme, až se situace s covidem uklidní. Už nám cestování velmi chybí,“ svěřuje se Stanislava, z níž bude za pár měsíců babička.

„Syn si našel prima přítelkyni a čekají miminko. Staví dům, a tak se těším, jak nám naši letitou péči oplatí a budeme k němu jezdit na návštěvy,“ usmívá se Stanislava.

Čtěte také:

Reklama