035de0a808a96-profimedia-1053628980.jpg
Foto: Profimedia

Vánoce pro Davida Gránského letos znamenají mnohem víc než stromeček, cukroví a pohádky. „Nám už hlavně ‚klepe‘ dítě v břiše, protože každý den můžeme rodit. Takže my ty Vánoce letos máme trochu jiné, v něčem speciální a o to krásnější,“ říká s úsměvem. Miminko bylo plánované a chtěné, jen jeho příchod nečekali tak symbolicky blízko Štědrého dne. „No, že bychom si to nadělili nebo přesně plánovali, kdy nám to vyjde, to úplně ne. Ale samozřejmě byl plánovaný, byl žádaný, byl chtěný… jen ne přímo kolem Vánoc. I když o to specifičtější ty letošní Vánoce budou, takže uvidíme.“

Když přijde řeč na vánoční dárky a pohádky, Gránský popravdě přizná, že letos myslí na něco úplně jiného. „Bude to znít jako klišé, ale přeju si, abychom byli zdraví, aby porod proběhl v pořádku a abychom ho měli co nejdřív u sebe.“ Zatímco první těhotenství si s manželkou přáli co nejdéle prodlužovat, tentokrát se nemohou dočkat. „Říkáme si od začátku: ‚Ježišmarja, ať už je po těhotenství, ať už je s námi v bezpečí.‘“

Možné narození miminka kolem Vánoc však v rodině není nic neobvyklého. „Tatínek má narozeniny přímo na Vánoce.“ A tak se možná rozšíří už tak početná prosincová směsice oslav. Co ale s budoucími narozeninami dítěte, pokud skutečně přijdou na svět kolem Štědrého dne? David se tím netrápí:
„Myslím, že tohle všechno začneme řešit, až to bude aktuální. Zatím nevíme, jestli to bude před Vánoci, nebo to nakonec vyjde až po Vánocích. Těžko říct. Takže se podle toho zařídíme a uvidíme, kde tu oslavu vlastně uděláme. Ale může to být klidně na Silvestra, může to být na Štědrý den… necháme se překvapit.“ Zároveň několikrát zdůrazňuje, co je pro něj na Vánocích nejdůležitější: „A hlavně, aby všechno dopadlo dobře. Aby manželka se synem, s malým dítětem, a já jako otec… abychom se jako rodina setkali všichni ve zdraví u jednoho stolu, pod tím jedním stromkem.“

S věkem si navíc začal víc užívat samotnou štědrovečerní chvíli. „Čím jsem starší, tím víc chci tu štědrovečerní večeři protahovat. Jako dítě jsem to uspěchával, aby už děda dojedl a babička nezdržovala, ať může zazvonit Ježíšek. A dneska jsem možná já ten, kdo to malinko zdržuje. Je to pro mě výjimečný okamžik, že tam jsme všichni spolu.“ Pokud jde o štědrovečerní menu a na který z pokrmů se nejvíce těší, odpověď má jasnou: „Na celou tabuli. Na celou. Pro mě je to kompletní menu, jedno nemůže být bez druhého. Když je rybí polévka, musí být i ryba nebo kapr, musí být salát. Pro mě nejsou Vánoce jen salát, je to ryba se salátem.“

Ale nezůstává jen u jídla. Tradice jsou pro Gránského stejně důležité jako cukroví. „Samozřejmě k tomu patří i doprovodné aktivity, tradice jako lití olova nebo pouštění lodiček. A máme ještě novoroční zvyk: o půlnoci zapalujeme prskavku. Čím delší, tím lepší… Zapálíme ji a píšeme do vzduchu svá přání do dalšího roku. A můžeme si přát a přát, dokud ta prskavka nedohoří.“

A co bláznivé či nevhodné dárky? Tady překvapivě nemá žádný hororový zážitek. „Asi to bude znít hloupě, ale já jsem fakt kluk z paneláku, původně ze Znojma, a byl jsem vděčný úplně za všechno. A nebo je to tím, že mám vnímavé okolí a vnímavou rodinu, takže mi nikdo nikdy nedal nic, co bych nechtěl. U nás to tak nějak nefunguje… Nevím, co je to za fenomén, že všichni vyprávějí o dárcích, které nechtěli.“

A tady přichází jejich rodinné kouzlo, jak se nezbláznit z nakupování dárků: „My o tom docela mluvíme, co si přejeme, co bychom chtěli. A dokonce si dárky dáváme navzájem, Ježíšek nám to nenosí tak úplně… Máme už druhý nebo třetí rok Secret Santu. Je na to aplikace, technologie to dneska všechno vychytaly. Zadáte všechna jména, ono vám někoho vylosuje, můžete si tam napsat přání i konkrétní odkazy na dárky. Takže u nás každý dává jeden dárek jednomu člověku.“ A tak je možná právě v tomhle jejich tajemství, méně stresu, více radosti a jeden společný stůl, u kterého se setká zdravá a šťastná rodina.

Zdroj: Autorský článek