Včera a předevčírem se mnoho z vás, milé ženy-in, vyjádřilo, že byste uvítaly podrobnější informace o okupaci roku 1968. Máte pravdu, že bychom neměly zapomínat. Nejen proto, aby se minulost neopakovala, ale i kvůli těm, kteří tenkrát zemřeli proto, abychom někdy, v budoucnu, mohly žít ve svobodné zemi. Co se tedy stalo roku 1968?
Všemu lidu Československé socialistické republiky.
Včera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hod. večer překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí presidenta republiky, předsednictva Národního shromáždění, předsednictva vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a bez vědomí těchto orgánů. V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, protože obrana našich státních hranic je nyní nemožná.
Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země. Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejen základním zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.
Všichni vedoucí funkcionáři strany a Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé lidu a členy svých orgánů zvoleni podle zákonů a jiných nařízení platných v ČSSR. Ústavními činiteli je okamžitě svoláno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky, a předsednictvo ÚV KSČ svolává plénum ÚV strany k projednání vzniklé situace.
Předsednictvo ÚV KSČ
Tímto prohlášením začal den 21.8.1968 v okupovaném Československu. Předsednictvo ÚV KSČ odhlasovalo text provolání krátce po jedné hodině v noci z 20. na 21. srpna 1968 většinou hlasů proti čtyřem (Biľak, Kolder, Rigo, Švestka). Ve stejnou dobu vyzval Československý rozhlas v Praze posluchače, aby čekali u přijímačů na důležitou zprávu ústředního výboru KSČ. Text byl několikrát vysílán do druhé hodiny ranní. Na pokyn ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmanna však byl z provozu vyřazen vysílač na středních vlnách, takže většina posluchačů slyšela jen část první věty provolání. Co ale událostem srpna 68 předcházelo?
Na konci 60. let byla Evropa rozdělena v důsledku 2. světové války na dva nesmiřitelné tábory: kapitalistický (tenkrát nazývaný imperialistický) a socialistický. Socialistické státy byly ve vleku Sovětského svazu. V Československu vládla od roku 48 Komunistická strana Československa. Za pomocí represivního aparátu ovládala stát jak politicky, tak ekonomicky - vedení strany bylo prakticky totožné s vedením státu. Volby sice byly zdánlivě svobodné, ale možnost výběru mezi politickými stranami či programy kandidátů prakticky neexistovala. Demokratické principy nebyly dodržovány. V ostatních státech socialistického tábora byla situace obdobná. V celé Evropě, ale i ve světě však po celá 60. léta docházelo k mírným změnám. Postupně se uvolňovalo politické napětí mezi státy, vznikaly nové impulsy kulturní, jako byli například Beatles, bylo zahájeno dobývání vesmíru. Tyto vlivy se projevovaly, byť méně, i v socialistických zemích. Po Stalinově smrti uvolnil Chruščov koncem 50. let poněkud režim – kleslo množství politických procesů a především rozsudků smrti. Prezident ČSSR a současně první tajemník ústředního výboru komunistické strany Antonín Novotný se však konce roku 1967 ostře postavil proti snahám o liberalizaci společnosti. V Martině na oslavách Matice slovenské A. Novotný proti sobě popudil i stranické vedení a značnou část slovenské veřejnosti.
Spory v komunistickém táboře
V roce 1967 došlo na zářijové schůzi ÚV KSČ k ostrým sporům. Někteří straníci se ohradili proti administrativním opatřením týkajícím se spisovatelů Klímy, Kohouta, Kundery, Liehma, Procházky a Vaculíka a proti ukončení činnosti Literárních novin. O několik dní později vyvolal Alexander Dubček svým vystoupením, ve kterém zpochybnil právo strany na vládu ve státě a napadl kumulaci funkcí v rukou jednotlivých představitelů, bouřlivou diskusi. 31. října došlo na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově k opakovanému vypnutí elektřiny a studenti vyšli do ulic se svíčkami a s voláním: „Chceme světlo!“. V Nerudově ulici byl pochod brutálně rozehnán složkami VB. Na prosincovém zasedání předsednictva ÚV KSČ opakovaně zazněla ostrá kritika Novotného. Jeho zastánci i kritici se nakonec dohodli na kompromisu – problematika obsazení některých funkcí byla odložena. O několik dní později rezignoval Novotný na svou pozici prvního tajemníka.
Na počátku ledna plenární zasedání ÚV KSČ rozhodlo o rozdělení nejvyšších funkcí. Prvním tajemníkem byl zvolen A. Dubček. V březnu byl ustaven přípravný výbor pro obnovu skautské organizace – Junáka, zrušeného v roce 48. V téže době vznikl prozatímní výbor katolického duchovenstva v čele s biskupem a apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze F. Tomáškem. 22. března se Novotný vzdal i své funkce prezidenta. V Brně došlo k setkání představitelů vysokých škol a k rozhodnutí o založení vysokoškolské organizace nezávislé na ČSM. Bývalí funkcionáři sociální demokracie v téže době ustavili akční skupinu pro obnovu strany – posléze se přejmenovali na ústřední přípravný výbor. Ovšem už koncem března přišly i první signály nelibosti ze strany SSSR. Na setkání vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska a Sovětského svazu s československou delegací pod vedením Dubčeka v Drážďanech byla vyslovena ostrá kritika poměrů v Československu a poprvé padlo označení „plíživá kontrarevoluce“. V Československu však nadále probíhaly reformy. Při Svazu spisovatelů vznikl Klub nezávislých spisovatelů, sdružující nekomunistické členy z Čech i Slovenska, přičemž do svého čela zvolil Havla, Koptu a Klimenta. Skupina politických vězňů v čele s Nigrinem ustavila ústřední výbor Klubu 231 - během tří měsíců vznikly jeho výbory ve všech krajích a ve většině okresů českých zemí a ústředí registrovalo na 80 tisíc zájemců o členství. Růst členské základny zaznamenala i Československá strana lidová. 30. března zvolilo Národní shromáždění na návrh Dubčeka prezidentem republiky Ludvíka Svobodu.
Pokračování článku Vás čeká v zítřejším vydání.
Vzpomínáte si na rok 1968? Zažily jste ho? Nebo vaši blízcí? Mluvilo se u Vás doma o 68? Jak? Zazlíváte československé delegaci podpis moskevského protokolu? Myslíte, že existovalo jiné východisko, nebo že Dubček zvolil jedinou možnou cestu? Věříte, že by RB OSN Československu pomohla, kdyby delegace nepožádala o stažení této otázky z jednání?
Nový komentář
Komentáře
To se skoro člověk dostane do depky, když čte některé reakce!
*Kotě*: Nestraš -třeba se západ vzpamatuje
Kotě: zní to děsivě. Bohužel máš asi pravdu ... utěšuji se jen tím, že krizemi jde vývoj dopředu, třeba se západní civilizace na poslední chvíli vzpamatuje.
pamatuju si ještě, jak jsem jednou přišla domů a naši se dívali na televizi a byli děsně vážní - vysílali jmenování Svobody prezidentem
já si ho nepamatuji ráda se dozvídám něco z historie
*Kotě*: Evou nenavidene Cesko?
Jsi spadla z visne? Ja mam Cesko mooooc rada. Nahodou... Jen zit tam proste nechci. Bo ve svem pokrocilem veku bych se normalniho zivota nedockala.
átéčko: naše děti se mít lépe nebudou
nikdo neunikne globální krizi způsobené celosvětovou energetickou krizí. Západni civilizaci ovládne extremismus a terorismus.
ovšem to zasáhne jak Evou nenáviděné Česko, tak jí milované USA, a to pravděpodobně mnohem silněji...
To není chmurná vize, to je realita nejbližších desetiletí
Eva_Fl: Já také nejsem permanentně nasraná. Za to, že máme komouše ve vládě nemůžeme. Komouše jsme nevolili. Ale spousta lidí bylo v KSČ hlavně ze zištných důvodů. Nikdo z mých blízkých k nim nepatřil. Politiku neřeším. Ale člověk může být šťastný i v Česku!!
I když naše životní úroveň ještě není taková, jako v USA.
Naše děti se budou mít lépe. Už teď se mají líp, než my. A to je dobře.
Eva_Fl: *Kotě*: berte život s nadhledem,vždyt z něj stejně nevyváznem živí a máme se dobře.Kdo by chtěl ráj?
Eva_Fl: hm, já permanentně nasraná nejsem, čím to asi bude? Asi budu mít vymytej mozek
*Kotě*: ne. Mam zpravy od lidi, kteri tam ziji. Dodnes si piseme... Vetsina z nich je permanentne nasrana. A to jsou lidi, kteri maji praci, slusnou praci, maji kde bydlet a maji se relativne dobre.
Ja jsem nechtela utocit... Narazela jsem jen na to, ze ceska vlada je komousema prolezla dosud.
Ajo, mozna se budes divit, ale oni me tady nedrzej. A v Cesku mame jeste porad kde bydlet. Takze - ja jsem se rozhodla, ze budu zit tady, protoze tady se mi proste zije fajn.
Bylo mě 7 let, když mě ráno naši vzbudili a řekli, že asi bude válka...šli jsme se pak se ségrou dívat z kopce nad domem na vojáky jak jezdí kolony po silnici. Pak si vzpomínám na to, jak jsem chodila 2 km pěšky ze školy a po silnici jezdili tanky a vojáci na mě něco volali, měla jsem hroznej strach...dnes nechápu jak mě naši mohli nechat chodit takovej kus v takové době pěšky domů.......... jo a taky si vzpomínám jak jsem s tátou chodila na ryby a na kopci nad rybníkem koukala z lesa hlaveň od tanku...
Myslím že by nám tenkrát nikdo nepomohl, že nás prostě předhodili vlkům k nažrání a doufali,že budou mít dost. Kdybychom se tenkrát vzbouřili, tak tu byl masakr.... byli jsme moc důležití kvůli poloze, kvůli uranu, atd. Tady u nás byla demarkační čára a tak vojska nesměli být blíž jak 15 km myslím, takže rusů tu moc nebylo, po pár dnech se stáhli. Ale těm vojákům to za zlé nemám - oni prostě museli jít tam, kam je poslali, jinak by je zastřelili na místě - nevěděli kde jsou a proč. Dlouhá léta žili v domění, že nám fakt přijeli pomoct od imperialistů...
Jo byla to blbá doba. Jediný čeho lituju je to, že tenkrát rodiče neodešli někam do zahraničí, asi by se můj život odvíjel jinak. Líp ? Hůř? Nevím, ale bylo by více možností......
*Kotě*: 39 - Fakt???
Tak to mě uklidňuje
*Kotě*: I když jsem o víc než 10 let starší, u nás to bylo trošku jinak i podobně - ve škole jsem slyšela něco jiného než doma (naši byli proti režimu, ale jen doma), ale taky mně nic nevysvětlili
renatach: ty píšeš o nedokonalé demokracii, jaká je u nás, ale přece je to demokracie
*Kotě*: tebe znám už z loňska a předloňska , máš vyjímku
Aja: EvaFl žije možná ve větším presu než ty - ale dobrovolně, ale ve větší nesvobodě?
Jupíí: to máš dobrý, moji totálně apolitičtí (člověk by mohl říct i pštrosoidní) rodiče mi nikdy nevysvětlili nic, jediným zdrojem informací mi byla škola a tehdejší média, a tak jsem až do svých čtrnácti let žila v přesvědčení, že socialistické zřízení je to nejlepší, co nás kdy potkalo
za druhé, mě přešla chuť psát tu elaboráty :-))Jen podotknu, že jsem , taky byla malá že si skoro nic nepamatuju! A ani osobní pocit , že by se něco oním dnem změnilo nemám !. Jen na rozdíl od zdejších kopyt mi vše bylo důkladně a několikanásobně vysvětleno, co mi nebylo jasné jsem si dohledala v literatuře. Byla mi nabídnuta alternativní kultura zábava,literatura a hlavně jsem byla vychována v tom , že media lžou a že co si sama důkladně neprověřím a nepřemelu svým malým rozoumkem , tomu nemám věřit. Shledávám to celkem prospěšným a tahle výchova by neškodila nikomu...ale některým obzvlášť :-))