Včera a předevčírem se mnoho z vás, milé ženy-in, vyjádřilo, že byste uvítaly podrobnější informace o okupaci roku 1968. Máte pravdu, že bychom neměly zapomínat. Nejen proto, aby se minulost neopakovala, ale i kvůli těm, kteří tenkrát zemřeli proto, abychom někdy, v budoucnu, mohly žít ve svobodné zemi. Co se tedy stalo roku 1968?

Všemu lidu Československé socialistické republiky.
Včera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hod. večer překročila vojska SSSR, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice ČSSR. Stalo se tak bez vědomí presidenta republiky, předsednictva Národního shromáždění, předsednictva vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a bez vědomí těchto orgánů. V těchto hodinách zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a zabývalo se přípravou XIV. sjezdu strany. Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá všechny občany republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor, protože obrana našich státních hranic je nyní nemožná.
Proto ani naše armáda, Bezpečnost a Lidové milice nedostaly rozkaz k obraně země. Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt za odporující nejen základním zásadám vztahů mezi socialistickými státy, ale za popření základních norem mezinárodního práva.
Všichni vedoucí funkcionáři strany a Národní fronty zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé lidu a členy svých orgánů zvoleni podle zákonů a jiných nařízení platných v ČSSR. Ústavními činiteli je okamžitě svoláno zasedání Národního shromáždění, vlády republiky, a předsednictvo ÚV KSČ svolává plénum ÚV strany k projednání vzniklé situace.
Předsednictvo ÚV KSČ

Tímto prohlášením začal den 21.8.1968 v okupovaném Československu. Předsednictvo ÚV KSČ odhlasovalo text  provolání krátce po jedné hodině v noci z 20. na 21. srpna 1968 většinou hlasů proti čtyřem (Biľak, Kolder, Rigo, Švestka). Ve stejnou dobu vyzval Československý rozhlas v Praze posluchače, aby čekali u přijímačů na důležitou zprávu ústředního výboru KSČ. Text byl několikrát vysílán do druhé hodiny ranní. Na pokyn ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmanna však byl z provozu vyřazen vysílač na středních vlnách, takže většina posluchačů slyšela jen část první věty provolání. Co ale událostem srpna 68 předcházelo?

Začátek konce
Na konci 60. let byla Evropa rozdělena v důsledku 2. světové války na dva nesmiřitelné tábory: kapitalistický (tenkrát nazývaný imperialistický) a socialistický. Socialistické státy byly ve vleku Sovětského svazu. V Československu vládla od roku 48 Komunistická strana Československa. Za pomocí represivního aparátu ovládala stát jak politicky, tak ekonomicky - vedení strany bylo prakticky totožné s vedením státu. Volby sice byly zdánlivě svobodné, ale možnost výběru mezi politickými stranami či programy kandidátů prakticky neexistovala. Demokratické principy nebyly dodržovány. V ostatních státech socialistického tábora byla situace obdobná. V celé Evropě, ale i ve světě však po celá 60. léta docházelo k mírným změnám. Postupně se uvolňovalo politické napětí mezi státy, vznikaly nové impulsy kulturní, jako byli například Beatles, bylo zahájeno dobývání vesmíru. Tyto vlivy se projevovaly, byť méně, i v socialistických zemích. Po Stalinově smrti uvolnil Chruščov koncem 50. let poněkud režim – kleslo množství politických procesů a především rozsudků smrti. Prezident ČSSR a současně první tajemník ústředního výboru komunistické strany Antonín Novotný se však konce roku 1967 ostře postavil proti snahám o liberalizaci společnosti. V Martině na oslavách Matice slovenské A. Novotný proti sobě popudil i stranické vedení a značnou část slovenské veřejnosti.

Spory v komunistickém táboře
V roce 1967 došlo na zářijové schůzi ÚV KSČ k ostrým sporům. Někteří straníci se ohradili proti administrativním opatřením týkajícím se spisovatelů Klímy, Kohouta, Kundery, Liehma, Procházky a Vaculíka a proti ukončení činnosti Literárních novin. O několik dní později vyvolal Alexander Dubček svým vystoupením, ve kterém zpochybnil právo strany na vládu ve státě a napadl kumulaci funkcí v rukou jednotlivých představitelů, bouřlivou diskusi. 31. října došlo na vysokoškolských kolejích v Praze na Strahově k opakovanému vypnutí elektřiny a studenti vyšli do ulic se svíčkami a s voláním: „Chceme světlo!“. V Nerudově ulici byl pochod brutálně rozehnán složkami VB. Na prosincovém zasedání předsednictva ÚV KSČ opakovaně zazněla ostrá kritika Novotného. Jeho zastánci i kritici se nakonec dohodli na kompromisu – problematika obsazení některých funkcí byla odložena. O několik dní později rezignoval Novotný na svou pozici prvního tajemníka.

Začíná pražské jaro
Na počátku ledna plenární zasedání ÚV KSČ rozhodlo o rozdělení nejvyšších funkcí. Prvním tajemníkem byl zvolen A. Dubček. V březnu byl ustaven přípravný výbor pro obnovu skautské organizace – Junáka, zrušeného v roce 48. V téže době vznikl prozatímní výbor katolického duchovenstva v čele s biskupem a apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze F. Tomáškem. 22. března se Novotný vzdal i své funkce prezidenta. V Brně došlo k setkání představitelů vysokých škol a k rozhodnutí o založení vysokoškolské organizace nezávislé na ČSM. Bývalí funkcionáři sociální demokracie v téže době ustavili akční skupinu pro obnovu strany – posléze se přejmenovali na ústřední přípravný výbor. Ovšem už koncem března přišly i první signály nelibosti ze strany SSSR. Na setkání vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska a Sovětského svazu s československou delegací pod vedením Dubčeka v Drážďanech byla vyslovena ostrá kritika poměrů v Československu a poprvé padlo označení „plíživá kontrarevoluce“. V Československu však nadále probíhaly reformy. Při Svazu spisovatelů vznikl Klub nezávislých spisovatelů, sdružující nekomunistické členy z Čech i Slovenska, přičemž do svého čela zvolil Havla, Koptu a Klimenta. Skupina politických vězňů v čele s Nigrinem ustavila ústřední výbor Klubu 231 - během tří měsíců vznikly jeho výbory ve všech krajích a ve většině okresů českých zemí a ústředí registrovalo na 80 tisíc zájemců o členství. Růst členské základny zaznamenala i Československá strana lidová. 30. března zvolilo Národní shromáždění na návrh Dubčeka prezidentem republiky Ludvíka Svobodu.

Pokračování článku Vás čeká v zítřejším vydání.

Vzpomínáte si na rok 1968? Zažily jste ho? Nebo vaši blízcí? Mluvilo se u Vás doma o 68? Jak? Zazlíváte československé delegaci podpis moskevského protokolu? Myslíte, že existovalo jiné východisko, nebo že Dubček zvolil jedinou možnou cestu? Věříte, že by RB OSN Československu pomohla, kdyby delegace nepožádala o stažení této otázky z jednání?

Reklama