Foto: Shutterstock
„Ještě před tím, než manžel Igor přišel o práci, mluvil o tom, že chce začít podnikat, protože už ho nebaví přispívat k tvorbě majetku někoho jiného a poslouchat příkazy. Zpočátku byl nadšený, jenomže během chvíle zjistil, že podnikání má i svá úskalí. Třeba to, že potřebuje místnost, kde může práci vykonávat a že v ní bude zavřený celé dny,“ popisuje Diana.
Absenci pracovny v rodinném domě ovšem Igor vyřešil tak, že to není po chuti ostatním členům rodiny. Jednoduše zabavil pokojíček jednomu ze svých dětí a udělal si pracovnu z něj. A to i přes protesty.
„Když tohle manžel nejprve jen navrhnul, nikdo z nás s tím nesouhlasil. Sama jsem musela sdílet pokojíček s bráchou a nerada na to vzpomínám. Když jsme stavěli dům, chtěla jsem, aby syn i dcera měli každý svůj pokojíček. Jenže manžel si prosadil svou a jednoho dne měla dcera věci přestěhované u syna. A její původní pokoj si manžel začal zamykat, aby si ho nemohla vzít zpět,“ tvrdí Diana.
Té tento manželům postup přijde opravdu nechutný. Devítileté dcery a dvanáctiletého syna se snažila zastat, ale marně. Igor si stojí za svým a celá rodina se kvůli tomu akorát hádá. Syn se s otcem nebaví, protože sestru v pokoji nechce a ani ona z toho samozřejmě není nijak nadšená.
„Manžel tvrdí, že je to jen dočasné řešení, než mu bude podnikání více vydělávat a bude mít na pronájem nějaké kanceláře, ale já vím, že rozjet byznys není jen tak a může to trvat i roky. Nejradši bych dceru zase přestěhovala zpátky, až muž nebude doma, ale klíč od pokoje si střeží a nedává ho z ruky. Zamyká se i při práci,“ uzavírá Diana.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Rozumím Dianině postoji, který je podpořen její vlastní zkušeností z dětství ve sdílení společného pokoje s bratrem. Mnoho z nás samozřejmě vyrostlo v podobných a někdy i ještě více nekomfortních podmínkách a vlastní místnost pro nás byla utopickým snem a nenaplněnou potřebou. Přežili jsme to? Ano. Ale pokud situace dnešním rodičům jen trochu umožní dopřát svým dětem individuální soukromý prostor, doporučuji udělat vše pro to, aby byl zachován, nebo aby vznikla náhradní varianta, která umožní dítěti pocit intimity a bezpečného soukromí. Ve společném pokoji se velmi obtížně a za neustálých konfliktů vytyčují a následně obhajují vzájemné hranice, dělba práce v rámci úklidu a o možnosti pozvat si kamarády už ani nemluvě. Způsob, kterým Igor vyřešil potřebu své kanceláře mi přijde zbytečně agresivní a nedostatečně s oběma dětmi vykomunikovaný. Pro přijetí „přechodného období“ chybí pro obě děti časový horizont návratu jejich prostoru. Argumentace o prioritě tatínkovy práce v rámci obživy je pro děti bohužel pouze abstraktní pojem a nelze očekávat plné a zodpovědné pochopení celé situace.
Diana nežije v bytě, který často nemá mnoho možností k zásadní úpravě, ale v rodinném domě. Na nápad, jak vytvořit s minimálními náklady a třeba i svépomocí sádrokartonovou příčkou mini kancelář, třeba v obýváku nebo ložnici, s trochou představivosti není nutno kontaktovat architekta. Další variantou může být využití třeba i venkovního prostoru pro umístění malé pracovní buňky… Pokud se Igor vrhá do podnikání, daňový poradce nebo schopná účetní jistě nabídne řešení, jak tuto investici následně profinancovat.
Současné řešení Igorovi, pomůže, ale za cenu vyhrocených sourozeneckých konfliktů, které budou nuceni řešit oba rodiče, což na atmosféře šťastného domova napáchá v budoucnu zbytečné škody.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Nerozumím tomu, mají dům a nenajdou místo pro psací stůl? Nebo manžel něco vyrábí. Je to celé divné. Jinak já sdílela pokoj s bratrem, který byl o 5 let mladší a moc ráda na ty roky vzpomínám.
A dům je jen manžela, nebo společný? Pokud společný, tak bych předpokládala že o tom budou spolu rozhodovat. Takovéhle jednání by se mi nelíbilo a asi bych udělala zle. Manžel je jak malé děcko. Moje, moje, nedám. V takové Británii by neuspěl, tam musí mít děti, pokud jsou opačného pohlaví, od určitého věku každé svůj pokoj. Chodí na to i kontroly.
Toto manželo o řešení je hrozné. Syn dospívá a on mu tam do jeho prostoru bez skrupulí nastěhuje sestru?? Myslím, že kdyby se pán vynasnažil, řešení by našel. Nemají sklep? Nebo, jak píše Rikina, přepažit místnost, aby pro něj vznikl pracovní kout? Jako manžela bych se tedy rozhodně postavila na zadní.
Když jsem byla dítě, nikdo se mě neptal. Bylo nás 5 ve 2+1, a později ve 3+1, takže ani náhodou nemohlo mít každé dítě svůj pokoj. Prostě to nebylo technicky možné, byt není nafukovací a ano, musely jsme se jako děti přizpůsobit, i když se nám to nelíbilo. Samozřejmě že mi ségra lezla na nervy a celé dětství jsem si přála mít svůj pokoj, ale věděla jsem, že ta možnost holt není, takže jsem s tím rodiče neprudila, natož abych s nimi nemluvila, nebo tak něco. To je jedna věc. druhá věc je, že tahle rodina žije v domě, ne v bytě. Ať mi nikdo neříká, že to nemělo jiné řešení, než zabavit dceři pokoj. Určitě mělo, a ano, jako schopná účetní bych pánovi uměla poradit, jak říká terapeutka. Musela bych ovšem znát víc detailů, než je v článku uvedeno. Řešila jsem to několikrát, se svými klienty a konec konců i sama pro sebe. Navíc dnes existují sdílené kanceláře, které si člověk pronajme i v řádu hodin, a za poměrně solidní cenu. Nevím, v jakém oboru Igor podniká, ale nevypadá to, že by k tomu potřeboval něco jako dílnu. Pokud jediné, co potřebuje, je pracovní stůl, počítač a klid, tak to určitě bylo možné udělat jinak. Horší problém je v tom, že pán je nepřístupný diskuzi a nechce vidět a slyšet jiná řešení.
Me by zajimalo, jaky podnikani potrebuje vlastni mistnost jako kancelar, kdyz cely dopoledne jsou deti ve skole a manzelka v praci? Fakt by me to zajimalo... jinak byt b podobne situaci, tak ss snad i rozvedu. Proc? Protoze byt s nekym, kdo resi problem takto sobeckym zpusobem by se mi ztezka nelibilo. - chces klid? Super, tak ho budes mit dokonalej...
Jestli s manželem spíte v ložnici, tak tu ložnici můžete přenechat dceři a s manželem můžete spát dočasně v obýváku na gauči.
Neztěžujte si a navrhněte jiné řešení. Anebo chcete, aby manžel zanechal podnikání a byl na ÚP? Dětem se to nelíbí? Tak si budou muset zvyknout. Celá rodina se musí vždy podřídit současnému finančnímu stavu. Váš manžel vypadá v tom článku jako vyvrhel vaší rodiny - on a vy všichni. To se budete přetahovat o klíč od pokoje? Uděláte kopii, v jeho nepřítomnosti tam zase nastěhujete dceru? Bude z toho další konflikt mezi vámi a vaším manželem.