Tak - uteklo to, co? Vánoce jsou za námi  a před námi již jen Silvestr... A potom ta nekonečně dlouhá řada všedních dní...
Že máte pocit, že do těch všedních dnů vstoupíte poněkud jinak než fit? Že se na vás prostě a zkrátka podepsalo nestřídmé jídlo (a možná i pití, co já vím?) a vy zkoumáte, jak tomu svému tělíčku do nového roku trochu podstrojit a vylepšit mu reputaci? (a ruku na srdce - hlavně sobě, že?)
Co vám říká šalvěj? Přesněji - šalvěj lékařská?

Nevíme přesně, kdy a jak se do Evropy dostala. Jistě však je, že již ve středověku patřila k nejvýznamnějším kuchyňským a léčivým bylinám.
I u nás patří od středověku mezi tradiční léčivé rostliny a koření, přesto, že není v naší zemi domácí rostlinou.
Možná nevíte, že se šalvěji v dávných dobách připisovala mimořádná léčivá moc a síla. Dokonce - pro své široké uplatnění - byla nazývána salvatrix - spása.

A jak pomáhala?
Ve starověku se spojovala s vysokým věkem a zaručovala plodnost. Přítomnost šalvěje prý zaručovala jejímu vlastníkovi dlouhý život. V antice se užívala proti hadímu uštknutí i proti souchotinám. Je dokonce doloženo, že pomohla při moru v Egyptě. Údajně také zlepšovala činnost mozku a paměť. Už tehdy se používala jako kloktadlo.

Řekové i Římané ji používali jako tonikum pro duši i tělo. Římané uctívali šalvěj jako svatou bylinu. Věřili, že pomáhá nejen zachraňovat život, ale může ho i stvořit - proto byla sbírána s příslušným rituálem. Osoba oblečená v bílé tunice nejprve obětovala chléb a víno a pak se mohla bosky přiblížit k rostlině. Podle tehdejších římských předpisů se při sběru nesměly používat kovové předměty.

Ve středověku se stala universálním všelékem proti všem neduhům. Byla váženou léčivou rostlinou a kořením, používala se také k přípravě černého barviva na vlasy. Připisovala se jí čarovná moc v lásce a v dosažení věčné náklonnosti dvou se milujících lidí.
Doporučovalo se sníst dva až tři šalvějové lístky posypané solí, po čemž pý zmizelo všechno píchání v těle. Kdo pil v dobrém víně roztlučenou sušenou šalvěj, vypudil z těla všechny neduhy. Utíkaly se k ní ženy při svých potížích, hlavně věřily, že jim dopomůže k plodnosti.
Sušené, na prach utlučené listy se používaly na čištění zubů a též byly používány k přípravě černého barviva na vlasy.
Abatyše Hildegarda radí obklady z listů šalvěje přikládat na špatně se hojící rány  na hnisavé vředy. Tabernaemontanus (to je jméno, co?) píše, že ve Francii a Itálii rostla volně v takovém množství, že se sbírala do otýpek, které se sušily a pak používaly na topení. Ve středověku sloužila šalvějová voda (výluh) k tišení kašle a na špatná játra.

Číňané a Peršané si šalvěje cenili pro údajný vliv na dlouhověkost a její hodnota byla mnohem vyšší než hodnota tenkrát velice ceněného čínského čaje. Ještě v 18. stol. holandští obchodníci měnili jeden koš šalvěje za tři koše čínského čaje. V Anglii se říkalo, že kdo chce žít, musí v květnu jíst šalvěj.

Ještě koncem 19. stol. se běžně a hojně pěstovala v zahrádkách pro ochranu zdraví. Věřilo se také, že její přítomnost odpuzuje plže i bělásky...
--------------------------------------------------------------------------------------------

Ani současnost na šalvěj nezapomíná... Používá se jako antiseptikum, stomachikum, antihydrotikum, adstringens, mírné spazmotikum, dermatikum, aromatikum, antidiabetikum. Bohužel, její listy zaujaly i jako droga... To už  ale patří někam jinam...

 

Zpracováno podle tiskových materiálů firmy Herb-Pharma

       
Reklama