Kdysi v dobách pradávných, jak se vypráví v knize knih, žil v zemi egyptské v otroctví jeden malý národ. A z vůle Boží byl vyveden Mojžíšem ke svobodě. Na památku této události slaví Židé každoročně pesach - hebrejsky chag hapesach - svátek překročení, protože při poslední, desáté z egyptských ran nezahubil Hospodin prvorozené v domech, které byly na veřejích označeny krví beránka.

Oběť beránka
Tento obětovaný beránek však v té době neměl nic společného s křesťanskou symbolikou - naopak, šlo o symbolické - a v té době Egypťany přísně trestané - zahubení jednoho z nejvýznamnějších Egyptských božstev, Amona. Židé se tak definitivně oddělili od egyptského náboženství a vložili svou důvěru jen a pouze v Hospodinův příslib, že budou vyvedeni do zaslíbené země.

Svátek nekvašených chlebů
Pesach se hebrejsky nazývá také chag hamacot - svátek macesů - nekvašených chlebů, protože Židé prchali z Egypta tak narychlo, že ani chléb nestihl vykvasit. Od počátku tohoto svátku je tedy zakázáno mít v domě cokoliv kvašeného. Název chag hacherut znamená svátek svobody a připomíná vyvedení z otroctví. Označení chag haaviv - svátek jara pak souvisí s hospodářským významem těchto dní.

Sederová večeře
Pesach je v židovské tradici prvním ze tří poutních svátků - zbožní Židé při něm navštěvovali jeruzalémský Chrám a přinášeli do něj obětiny. Na počátku pesachu se také konají takzvané sederové večeře (v Izraeli jedna, mimo Izrael tradičně dva dny za sebou), při nichž se připomíná vysvobození Izraelitů z Egypta. Byla to právě taková večeře, jejíž řád (a slůvko seder znamená právě řád) Ježíš pozměnil a která se stala poslední večeří - symbolickým ustanovením největší křesťanské svátosti - eucharistie.

Zelený čtvrtek
Právě tuto skutečnost si připomínají křesťané na takzvaný Zelený čtvrtek, tedy čtvrtek před Velkým pátkem. Zelený se tomuto dni říká zřejmě proto, že původně se při sederové večeři kromě nekvašených chlebů jedla také zelená jídla - zelenina a hořké byliny, připomínající hořkost otroctví. Později se tato tradice prolnula se zelenou barvou liturgických rouch, užívaných kněžími tento den. V anglicky mluvících zemích se častěji setkáme s pojmem Maundy Thursday, přičemž slovíčko „maundy" pochází ze staroanglického a původněji starofrancouzského zkomolení latinského mandatum, prvního slova věty „Mandatum novum do vobis ut diligatis invicem sicut dilexi vos" - „Nové přikázání vám dávám..." Užívá se také označení Velký nebo Svatý čtvrtek.

Na zelený čtvrtek se obvykle v katedrálách dopoledne žehná křižmo, olej nemocných a olej katechumenů. Při večerní liturgii se pak připomíná poslední večeře, ustanovení eucharistie a to, že Ježíš omyl nohy svých učedníků, aby tak prokázal, že je služebníkem. Naposledy také zazní Gloria a zvony - říká se, že odlétají do Říma, aby se vrátily až na Bílou sobotu.

Znáte význam velikonočních svátků? Budete na Zelený čtvrtek v kostele? Zažila jste někdy sederovou večeři? A dokážete vyjmenovat deset egyptských ran?

Reklama