Vstoupila jsem s pozdravem do místnosti, našla jsem si své místo a časopis. V rohu u stropu se rozzářil plochý LCD monitor a z něj na nás jukla šťastná tvář moderátorky s úsměvem půlícím hlavu. Místnost vzdychla jednohlasně. Asi mě čeká něco speciálního, pomyslela jsem si a otevřela jsem časopis Máma a já, abych si přečetla, v čem všem jsem ještě zanedbala výchovu a výživu svých dětí.
čekárna
Dnes už nejsou příliš k vidění cinkající jehlice a rychle se objevující motiv srnečka na předním dílu roláku. Připravení nosí v kabele rozečtený román. Občas se objeví nějaký ten časopis. Revoluce vtrhla i do čekáren a vrazila na skříň u dveří televizor. Díky tomu mohou tady ve fakultní nemocnici vidět pacienti celé dramatické pasáže sestry Stefanie, která je tak nějak připraví na citlivý přistup zdravotnictví. O to tvrdší je pak náraz na českého lékaře, jehož práce tkví především v administrativě, a horko těžko pak hledá nějakou tu minutku pro pacienta.
Zatímco v pořadu speciálně sestaveném pro čekárny gynekologických ordinací a štědře zaplaceném dealery očkování proti rakovině děložního čípku se dozvídáme o chartě práv pacienta, sestra ve dveřích halasí: „A vy tady čekáte na co? No tak si pojďte sem, boty dolů a lehněte si tady na lehátko!“ Lehátko je vedle otevřených dveří.
Do čekárny vchází mladá paní a do otevřených dveří volá: „Tak pojď, tady ti nikdo nic neudělá!“ Dovnitř se protahují vyděšené oči schované za velkým plyšovým zajícem. Vědí svoje.
V soukromých čekárnách je k mání někdy i káva, ale to vám ještě nezaručí kvalitního lékaře. Čekárny větších klinik často tvoří pás chodby před dveřmi, a tak je možné, že pokud s sebou nenosíte rybářskou stoličku, vystojíte si i frontu na rehabilitaci přeťatých šlach.
No nebudu plakat nad rozlitým mlékem. Moje zubařka má v čekárně spoustu časopisů, kostky pro děti i pastelky. A je přesná a něžná!
Ale řekněte, nosíte si knihu? Nebo rybářskou stoličku? A čtete nástěnné plakáty o cvicích proti inkontinenci, nebo háčkujete? Jak čekáte Vy?
Nový komentář
Komentáře
wich: co s tím mají vůbec společného chlapi?
Madison: vykojenej mozek - znáš?
Madison: Co má vyčůránkovství společného s kojením?
wich: odkdy umí chlapi kojit?
wich: to dnes nehrozí, alespoň, já jsem se nikdy nesetkala s tím, že by mne někdo pustil , jenom proto, že mám sebou 2 děti. A to jsem je skutečně neměla kam dát.
Madison: "Zamlada jsem si sebou brala mimina, maminky mají přece vždycky přednost"
Jó, třeba se ještě nějaké inovace v čekárnách dočkám,to světelné rozřazování je docela fajn.
Zamlada jsem si sebou brala mimina, maminky mají přece vždycky přednost
, nedávno jsem si šla k lékaři jen podat žádost o lázně, cestou jsem se o něco trochu řízla do ruky, ale krev ze mě cákala hodně a dlouho, sestra mě vzala hned, jinak bych musela dlouho čekat
gentiana: Někde doma mám knížku:Uzdrav sám sebe.
Největší šok pro mě byla poliklinika ve Vysočanech. Jako exkurze do roku 1985, v Olomoucu jsou čekárny, chodby ap. prostory aspoň vymalované a opatřené méně archivním nábytkem a nesmrdí lyzolem. A sestry vycvičené. Na druhé straně, ortopedka byla miloučká, koleno mi dali dohromady.....
Doktory mám skvělé, ale vybavuju se čtivem, eventuelně pletením, zvlášť u obvoďačky se mi už stalo, že než jsem se dočkala, měla jsem půlku svetru. A pak mi došly klubka:D. U zubařky jsem se jednou dočkala asi dvouhodinového zpoždění, ale když každou čtvrthodinu vyběhla sestra Zuzanka, krvavá až za uši, že se omlouvá, ale že mají komplikovanou extrakci, tak jsem se nevztekala. Jinak.... se musím objednat na kožní, alergologii (tam hlavně, letos jsem málem chcípla, ORL vyslovil podezření na začínající astma, zasrané platany...) a k zubařce a na ortopedii a zjistit, kdo zjistí, jak jsem na tom s laktózou..... proč ksakru nejsem zdravá.... No, upletu pár svetrů, co čekat a čumět na ty reklamy na hemeroidy:D
Na oční jsem se jednou objednala na odpoledne,předtím jsem tam dlouho nebyla.V čekárně měli krásná měkká křesla a okamžitě jsem usnula.Od té doby si mě sestra i lékařka pamatují jménem,ačkoliv tam chodím 1x za 3 roky a křesla nahradily koženkou potaženými lavicemi.
V čekárně u internistky, kam jsem se doplazila s oteklou nohou a neblahým tušením, že se mi tam zase něco srazilo, jsem po hodině a půl čekání omdlela.
Hodilo se to.
SEDĚLI! Původně jsme tam měla "seděly beznadějné případy" :-)
Nejhorší čekání bylo vždycky na ortopedii - na objednávání se nehrálo, místo čekárny dlouhá chodba s pár židličkami. Takže seděly jen ti nejstarší a zjevně chromí, někdy i ti museli občas skoro losovat. Ostatních 20-30 lidí se různě opíralo o zeď, o svoje berle, se sádrou bylo nejlepší usadit se někde v koutku na podlaze. I ty rybářské židličky jsem tam párkrát zahlédla. A čekání bylo tak na 6 hodin...
Nesnáším čekání
U doktorů poslední dobou naštěstí moc nečekám, výjimkou byla jen návštěva genetické poradny v Gennetu, kde nás nechali čekat skoro hodinu, ač jsme byli objednaní
, ale jinak mí doktoři naštěstí nemají problém dodržet domluvený čas... Jen jsem zvědavá, jak to funguje v prenatální poradně v ÚPMD, tam prý se čeká dlouho... Dám jim šanci a uvidím
já si s sebou nosím knížku... ale mám jeden docela pro mě otřesnej zážitek z čekárny na kožním...
Udělala se mi nějaká vyrážka na chodidle a tak jsem podstoupila příslušné vyšetření a ve sjednaný termín se dostavila pro výsledky, načež ramenatá setra rozrazila dveře ordinace a celou narvanou čekánu zařvala: moje jméno př. Nováková - ta s tou plasnivinou!!! - čímž mě vyzvala ke vstupu do ordinace... myslela jsem, že mě omejou (od tý doby chodím jinam). Mno, mělo to jisté pozitivum - najednou kolem mě bylo docela volno...
wich: Ano, taky mi ho bylo líto, ale dva stehy to spravily.
Modré z nebe: Chudák malý
wich: Jednou po radovánkách koukáme - krev na prostěradle, já panna už nebyla, žejo ... no a tak, no. Že jsme se ale radovali ... předtím
Se stane, no.
Modré z nebe (45): Natrženou uzdičkou?
Aaaau... Co jsi mu to proboha dělala
arjev: neboj, vyskytne