Sexismus je zakořeněný v každém z nás. Jeho jádrem jsou stereotypy, které jsou ve společnosti o pohlaví vžité. Chová se jako virus. V evropské historii se ženy postupně dostaly do utlačovaného postavení, ze kterého se snažily po celá léta vymanit. Kdyby nebylo sufražetek a prvních feministek v čele třeba s Mary Wollstonecraft nebo u nás Alicí Masarykovou, dnes bychom nechodily volit ani studovat. I přes to, že známe ženy podnikatelky, vědkyně, inženýrky a především prezidentky, sexistického smýšlení se nemůžeme stále zbavit.

se.jpg
Foto: Shutterstock

Sexismus v praxi

Muž může nabýt jakékoliv role, může se stát humanistou, dobrodruhem nebo válečníkem. Povinnost ženy spočívala v rození dětí,“ píše ve své diplomové práci na téma postavení renesanční ženy v Anglii Michaela Říhová, absolventka filozofické fakulty v Plzni. Další rolí ženy v době renesance byla vždy muži podřízená manželka. Rozdíl mezi 16. stoletím a tím dnešním je ten, že dříve byly ženy kvůli historickému vývoji odkázané na vydělávajícího muže. Tento standard už dávno neplatí a Evropanky se dokážou postarat samy o sebe. V mnoha případech vydělávají více peněz než muži. Stereotypy však stále přetrvávají. Muž může mít více sexuálních partnerek, žena je za takové chování odsuzována. Neměla by chodit vyzývavě oblečená. Když zastává vedoucí pozici, „nesluší jí to“. Když oplývá znalostmi, je „nějaká moc chytrá“. Kromě chození do práce musí zvládat tradiční ženské role. Být matkou, kuchařkou, uklízečkou a starostlivou manželkou. Pokud jednu z nich nevykonává, je buď neschopná, nebo hanlivě označována za feministku.

Když žena nenávidí ženy

Málokdy se ale mluví o sexismu, který v sobě mají zakořeněné ženy k ženám. Projevuje se většinou nenávistí k těm úspěšným, oblíbeným a samostatným. Pocit nutného souboje pramenícího z nižšího sebevědomí nutí „útočnici“ vytahovat ty nejhorší zbraně. Intriky a pomluvy. „Věděli jste s kolika muži spala?“, „A tou krátkou sukní myslí co?“, „Tu práci dostala stejně kvůli tomu, že se vyspala s ředitelem.“ Přitom sexistky často samy těmto představám nevěří, některé dokážou dojít k sebereflexi a uvědomit si, že za ně mluví jen stereotypy a závist. Ve chvíli, kdy plivají jed, vnitřně svádí souboj se svým svědomím. Otázka, která je v takové chvíli na místě, zní: Nejednám tímto způsobem, protože bych se sama ráda stala pro sebe dostatečně sebevědomou, cílevědomou, samostatnou, úspěšnou (…) a cítím se v ohrožení?

Rovnoprávnost plodí čím dál více emancipovaných žen, ale také těch, které je nemohou vystát. Jsou to ty, které se ze svého vnitřně nastaveného stereotypu nemohou nebo neumí dostat, i přesto, že by chtěly. Sexistickému chování může rozhněvaná žena předejít tím, že se stane buď spokojenou ve své roli a přestane se srovnávat a pochybovat, nebo se z role vymaní. Není snad nutné dodávat, že i žena v domácnosti může být vyrovnaná, emancipovaná či feministicky smýšlející. Sexistickými narážkami směřovanými stejnému pohlaví nakonec neubližuje útočnice jen konkrétní ženě, ale ženám obecně. Takže i sama sobě.

Sexismus je předsudek nebo diskriminace na základě pohlaví. Může být zaměřený na kohokoliv, ale primárně bývá vztahovaný na ženy a dívky. Souvisí se stereotypy a rolemi pohlaví.
Reklama