Na základku nevzpomínám zrovna ráda.

Rodiče mě protlačili do školy na necelých šesti letech. Učitelku jsme měli starou, tlustou babu, které stále křičela a bouchala rukou do tabule.

Bála jsem se jí. Ještě, že nás učila pouze v první třídě ! Potom již to bylo lepší.

Na druhém stupni ZŠ to bylo celkem fajn .Sem tam nějaký průšvih ze nedonesení úkolu, v devítce průšvih za kouření ale jinak pohodička.

V 1964 jsem nastoupila na učňák s internátem.

Internát byl dívčí, takže jsme si užívaly obležení kluků , byl to kus romantiky. Vychovatelka každý večer chodila s baterkou po zahradě, a vyháněla nezvané hosty.

Již nevzpomínám který den to bylo, ale za dobré chování jsme mohly chodit na odpolední „ čaje“. Seřadily jsme se do „štrůdlu“ a pochodovaly jsme na tanečky.

Tak jsem se zamilovala do jednoho krásnýho kluka a začla velká láska. Bylo mi 16 let a zamilovaná až po uši.

Láska však skončila mým průšvihem, neboť místo na praxi jsem šla s miláčkem do kina.

Byla z toho 2 z chování a miláčka mi přebrala kamarádka.

Vše ale přebolelo, školu jsem zdárně dokončila a začal mi normální život zaměstnaného člověka.

Tím ale škola a hodnocení pro mě neskončilo.

Ačkoliv jsem se snažila kantorům vyhýbat, přesto jsem v 80-tých letech dostala další klasifikaci, se kterou bych se neměla moc chlubit.

No , posuďte sami….copak si to zasloužím ???  To mám za letitou péči o tělocvikáře….

Krásné dny všem ženám přeje Pastel.ka

Poznámka redakce: obrázky se po kliknutí zvětší

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Reklama