Zdravím všechny ženy -in. Při spatření dnešního tématu mě napadlo, že vám pošlu svůj příběh jako varování.
Bylo mi 21, když jsem se rozhodla, že na své postavě zapracuji. Do té doby jsem občas cvičila, ale ráda jsem mlsala a nebyla jsem se svou postavou spokojená. Rozhodla jsem se, že si dle rad odborníků rozdělím jídlo do několika malých skupin, budu jíst pravidelně v určenou hodinu a budu obden cvičit.
Měla jsem skutečně tak silnou vůli, že jsem dokázala tento program dodržet. Kila šla dolů rychle a hubnutí se mi zalíbilo. Po dvou měsících vypadal můj jídelníček asi takto:
dopoledne: jablko, 2 racio chlebíčky, 1 jogurt
v poledne: hrneček rýže se sojovým masem
po obědě: jablko, pomeranč, 1 jogurt
odpoledne: racio chlebíček, 1 tvaroh
Bez výjimky. Ani malinký kousíček čokolády, zmrzliny, chipsů a žádný alkohol.
Večer obden hodina posilování, občas aerobic a běhání. Po čtyřech měsících jsem shodila z 62 kg na 48kg. Ale začaly se objevovat varovné signály. Vlasy mi padaly po hrstech, dělaly se mi pupínky. Byla jsem neustále unavená, ale nemohla jsem usnout, v noci jsem se budila. Byla jsem nesoustředěná. V duchu jsem stále přemýšlela, kdy bude další jídlo, co to bude, a počítala jsem kalorie. A byla mi hrozná zima. V květnu jsem nosila silonky, elasťáky a na nich rifle. Pamatuji si okamžik, kdy jsem stála nahá před zrcadlem a pozorovala se. Lezla mi žebra, kyčle, prsa žádná. Přemýšlela jsem, že si dám po několika měsících rohlík. Jenže přece nebudu jíst něco tak odporného a plného strašlivě nezdravé bílé mouky.
A tehdy jsem si řekla: DOST!
Rozhodla jsem se, že hubnutí už bylo dost, teď už si budu hmotnost udržovat, možná bych mohla i malinko přibrat. Bohužel tělo se rozhodlo jinak. Chtělo si vynahradit dlouhé strádání a přišlo přejídání. Koupila jsem tvarohové buchtičky, linecké rohlíčky, čokoládu, balík musli, krabici zmrzliny a doma jsem to všechno zbaštila. Ležela jsem na zádech a zděšeně pozorovala vyboulené břicho. Přišly výčitky, ale na zvracení jsem naštěstí neměla sílu. Druhý den jsem se potrestala hladovkou. Nevydržela jsem. Zase jsem se třásla, když jsem běžela do obchodu a kupovala sladkosti. A pocit viny, pozorování v zrcadle, projímadlo, ovocné dny…
Nebudu svůj příběh zbytečně protahovat. Trvalo další dva až tři roky, než jsem dokázala nepočítat kalorie a nevyčítat si čokoládu. Dnes mám 29 let, 64kg, nejsem dokonalá, ale jsem spokojená.
A proto vám všem radím: Hubněte, ale pomalu. Nenechte dietu, aby vás ovládla a proměnila v někoho jiného.
Jedna z žen-in.
Děkujeme za zajímavý a varovný příběh.
Máte také nějaké negativní zkušenosti s hubnutím, milé ženy-in? Chcete se podělit s ostatními čtenářkami? Napište nám na redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
chuanita: 27
chuanita: nevím, ale prostě mě se tohle stát nemůže. Na to jsem moc závislá na čokoládě :o)))) PRostě si myslím, že se člověk nesmí moc pozorovat
Ale takhle si huntovat tělo? Proč proboha???
Tohle já nechápu. A nikdy jsem nechápala. To lidi nemaj jiný zájmy než se pozorovat? To není útok na pisatelku, děje se to i několika mým kamarádkách. Ale spíš tak obecně to nechápu. Já mám pořád co na práci, mám spoustu zájmů, koníčků, domácnost atd. Při tom vážně nemám čas zaobírat se tím, jestli mám silnější zadek než Anča od vedle nebo jestli si smím dát o kolečko salámu navíc....
slonbidlo: taky si říkám, že moje žravost a slabá vůle mi nedovolí nechat se trápit hladem
Jak to tak čtu asi bych se měla nad sebou zamyslet.Na váze nestojím jednou denně,ale dvakrát za den.
V 17 letech jsem taky takhle blbla, nějak jsem přes léto zhubla pár kilo a pak jsem s tím pokračovala, až jsem se dostala na 168/50 a nosila jsem džíny po sestře, když jí bylo 11 let. Jenže jsem byla hrozně slabá, nemohla jsem běhat - vždycky jsem byla nejrychlejší ze třídy a najednou jsem při tělocviku nezvládla uběhnout 250m kolečko. Tak jsem se vzpamatovala, přibrala na mých tehdejších 56 kilo a byla zas v pohodě. Jo jo, kdybych tak teď měla těch 60, se kterými jsem si připadala děsně tlustá.
Souhlas
, vždyť jsi ale nebyla tlustá? Při váze 62 kg?
gerda: překlep - B. M. NEVZALA
a proč se lidi k tomuhle vůbec propracují? Ženy chtěly vypadat pěkně a přitažlivě snad v každé době, ale zdá se mi, že mediální masáž nabyla obludných rozměrů až v tomto století. Ze všech stran na nás tlačí jakési diety, které potlačují individualitu. Holt, jak nemá ženská velikost 36, nepatří mezi lidi. Tvůrce podobných nesmyslů by měli pranýřovat a trestat... ostatně, B. Matragi nezvala jakousi naši modelku proto, že jí připadala tlustá. Chudák modelka, pokud ji živí jenom tělo....
hlavně, že jsi se z toho dostala, přeji už jen hezké dny a moře
vím jaké to je a obdivuju každého, který se s tím popral 
už podle jídelníčku typická anorexie.. a pak ty problémy s tělem, to se dalo čekat...když jsem bojovala s anorexií, jídelníček vypadal takto, první týden jen jablko, druhý týden už to bylo jen půl jablka, pak to pokračovalo jen kafem a vodou.. do toho občas sušenka... za měsíc a půl jsem měla dole 15 kilo, jenže varování nikde a za dva měsíce jsem shodila 25 kilo.. a třetí měsíc bezvědomí, kapačky, psychiatrie... moc ti gratuluji, jak jsi to zvládla ukočírovat sama...