Dobrý den, Radku,

asi mi to nedá, a napíšu příspěvek....  asi mám nějakou náladu na smilstvo či co...

Moje obžerství je vážně hřích...

V dětství do mě nutili jídlo horem dolem, byla jsem podvyživený vyžle. V pubertě jsem začala bláznit s makrobiotikou, vegetariánstvím, astrologií a taroty...

V těhotenství a při kojení jsem střídavě ležela na kapačkách ve špitále kvůli nezvladatelné nevolnosti nebo jsem se cpala horem dolem, a to především masem...

Pak jsem kvůli zdravotním problémům, či spíše kvůli formě jejich léčebného řešení, začala přibírat i po vodě... a vím, jaký to je, když během čtyř měsíců přiberete 10 kilo, jak pak chodíte do ledničky zažírat ten hnus ze sebe samé.


A když vám doktor do očí tvrdí, že to prostě není možný po tom přibírat, že se přežírám... částečně měl pravdu...

A jak se to zoufale snažíte shodit. Nic nefungovalo... až pak náhoda a dělená strava podle Lenky Kořínkový. Bylo mi náhle krásně, jako bych se zbavila obrovského břemene nejen na těle, ale i na duši. Zbavila jsem se 10 kilo během tří měsíců a vlčího hladu.

A teď... teď mám momentálně naprosto příšernou averzi k masu. Nesnáším pohled na něj, je mi odporné svou chutí i konzistencí, uvědomuji si sama sebe v patnácti, kdy jsem se štítila obírat kuřecí a králičí stehna a "dojídat" všechno, tudíž i křupky a ty nechutný vlákna sražený krve a žil.

Protože se to přece nevyhodí...vadí mi červený víno, jehož chuť mi připomíná železo a krev. Smrdí mi psy, protože mi ta "vůně" něčím připomíná syrový maso.

Stala jsem se snad koněm, jehož čich je na krev a maso přecitlivělý???  :-))))

Ale k tomu obžerství. Ano, já se obžírám, když na to přijde.... Nikdy jsem neměla vůli být anorektička, bez jídla mě bolí hlava a taková migréna mi za nudlovou postavu nestojí.

Ano, zkusila jsem být bulimička, ale zvracet mě nebaví, toho si ostatně u migrén užiju i bez toho dost... A tak jsem nešikovná bulimička. Nažeru se na noc, přežeru, anglickou přefláknu fidorkou a gumovejma bonbonama...a pak jdu normálně spát.  A pak kila přibývají... a přibývá pocit hnusu ze sebe samé. Ze slabé vůle, z blbýho života...

Obžírám se ve chvílích, kdy je mi smutno, kdy se cítím sama ve svém nitru, kdy jsem přetížená, vytočená, naštvaná, frustrovaná...

Je to hřích, já vím, i když možná ty lidi za to v tu chvíli nemůžou, že se přejídají, jen kompenzují nějaký nedostatek - je to jejich chyba. Člověk by     MĚL MÍT NA SEBE ČAS. Udělat si ho, vyflákat rodinu z baráku, utéct někam na víkend a vypnout telefon, cokoliv...cokoliv, co se nesluší a co není morálně správné. A být chvíli sám. Najít se, vyříkat si to sám se sebou a nakonec se pohladit a říct si, že se mám rád. Protože každý člověk by se měl mít rád.

A měl by poslouchat své tělo, ví, kdy má dost, kdy má hlad, kdy potřebuje to či tamto...  a pak žijete v souladu ducha i těla.- je to strašně těžký, podařilo se mi to v životě jen párkrát, víc inklinuju k tomu strašnýmu hříchu...

Je to jako s milováním? Kolikrát se s někým milujete z donucení, frustrace, proto, aby byl klid... a kolikrát z lásky? Co je tedy smilstvo?

Je to jako s jídlem? Kolikrát jíte z donucení, frustrace, proto, aby byl klid....a kolikrát z lásky k sobě? Co je tedy obžerství?

Přeji jen krásné zážitky s jídlem...

RenataP

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


 

Milá RenatoP, myslím, že v tomhle problému nejste sama. A jak píšete, víte, co máte dělat. Jen se přinutit.

Někdy se domnívám je lepší smířit se spár kily navíc než si zhuntovat tělo a duši dietami. Vždyť krása je ukrytá v nás, ne v našich tělech.

A pro všechny - jestli to čtete teď , když to vyšlo, tedy ve 12.00 – CO TADY DĚLÁTE? JAK TO, ŽE NEOBĚDVÁTE?

Turnaj v samolodích už běží: Více ZDE: VYHRAJTE TO, NA CO MÁTE CHUŤ

Dnes si povídáme na téma obžerství. Děkuji za váš zájem. Příspěvků nám chodí spousta. Je vidět, že jídlo a věci s ním spojené jsou vám blízké.

Tak se neostýchejte ani vy. Napište nám na redakční e-mail

redakce@zena-in.cz

a třeba právě vás vyberu a dám vám na konci dnešní editace dárek. Jaký – sledujte novinky, dovíte se to během dne!