Mě tedy vždycky na 100 % rozesměje můj 3letý synoveček. Jak už to u takových dětí bývá, sprostá slova se naučí velice rychle. Při jedné návštěvě u mě mu zas nějaké to neslušné slovo ujelo, tak jsem si ho vzala na klín a vysvětlovala, že to říkat nesmí, že jsou to ošklivá slova... prostě jak se to tak dětem říká. Vzal si moje slova k srdci a opravdu si dával pozor.


Asi po 3 týdnech byl přes víkend u babičky (mojí sestry) a k ní dorazila na návštěvu naše teta. Lituji, že to znám jen z vyprávění, protože bych ho při tom chtěla vidět. Byl to prý zážitek.


A co tedy šlo? Naše teta se prý zeptala, jestli ještě mluví sprostě, a to zlatíčko odpovědělo, že ne, že teta Marcela (já), mu žekla, že to je ošklivé. Na to mu naše teta řekla, že to je dobře, že mluvit sprostě může, až bude dospělý. Jeho reakce zarazila a zároveň všechny přítomné pobavila.

Reagoval se zábleskem radosti v očičkách takto. To budu moc říkat i píča????????? Všichni se zarazili, ale po chvíli vyprskli, protože ta jeho vážná, tříletá tvářička a zozjasněná očička nikoho v klidu nenechaly. 

 
Sestra mi to hned volala. Samozřejmě mě potěšilo, že si pamatoval moje slova, že se sprostě mluvit nemá, ale ta jeho reakce, že tak může mluvit jako dospělý, byla hodně k smíchu.

Snad to pobaví i ostatní čtenářky. Přeji všem krásný, pohodový a veselý den

                                               Marcela Š.

Milá paní Marcelo, děkujeme za váš příběh. Děti jsou kořením života a dokážou velice upřímně říci to, co právě mají na jazyku. Někdy nám to vyrazí dech, avšak jejich roztomilost nás pak dožene k smíchu.

Přejeme vám krásný podzimní den...

redakce@zena-in.cz

A co vy ostatní, také vás něco pořádně rozesmálo? Pošlete nám to.

Reklama