Poslušně hlásím, že další týden mám úspěšně za sebou. Předsevzetí, že vynechám přílohy a pečivo kromě celozrnných výrobků, jsem opravdu dodržela.
A kupodivu to ani moc nebolelo. K snídani jsem si dala třeba kávu s mlékem a dalamánek, k obědu velkou porci ryby nebo krůtí prsíčka a hromadu zeleninového salátu a večer šunku, sýr, vajíčko apod. a k tomu opět zeleninu.
Svačinky řeším ovocem – grep, pomeranč, jablko… a neodbytnou mlsnou zaženu sežvýkáním několika gumových medvídků.

Pravda, pocit úplné nasycenosti jsem neměla ani nepamatuji, ale on ten poloprázdný žaludek má taky něco do sebe. Cítím se lehce a křepce. :o)) A navíc – zaznamenala jsem první úspěch v podobě jaksi volnější sukně. A začínám zjišťovat, že mě to hubnutí baví čím dál víc.

Zásluhu na tom má dozajista i mé rozhodnutí, že na váhu prostě nepolezu. Váha je totiž můj úhlavní nepřítel, díky kterému jsem nikdy dříve nebyla schopná své načaté úsilí dotáhnout do konce.
V pravidelných intervalech jsem si vždy jednou za x dní stoupala na tu destičku hanby, abych s vytřeštěnýma očima shlédla tu hodně vysokou cifru a ujistila se, že jsem opravdu hodně tlustá. Po několikadenním úsilí, kdy jsem se začala cítit lépe, jsem vždy v bláhové naději lezla na váhu a šokovaně jsem hleděla na výsledek mého snažení, který mnohdy nebyl vůbec zaznamenán.
„Jde to pomalu, nejde to vůbec, to nikdy nezhubnu,…“ ufňukla jsem si do kapesníčku a utišila se karamelami a koblihou. Tak tohle už opakovat nemíním. Váhu jsem schovala a řídím se pouze svými pocity. A ty jsou prozatím skvělé.

Takže pokračuji dál, jídelníček měnit nebudu – i nadále zůstávám u modelu bez příloh – a tento týden přidávám pohyb. Začnu na tzv. Amerických stolech a budu doufat, že s jejich pomocí objevím dávno zapomenuté svalové skupiny ve svém těle. :o))

A jak jste si vedly vy, milé spolubojovnice? Také už cítíte na svém těle nějakou změnu k lepšímu? Je vám lépe? Jste volnější? Veselejší? Anebo se vám třeba tak úplně bez chybičky nedařilo? Pokud ne, nezoufejte! Nic není ztraceno. Pokračujte dál ve svém snažení.
To by v tom byl čert, děvčata, abychom to konečně nedokázala. :o)))  

      
Reklama