Zatímco píšu, kyne mi těsto: píše čtenářka Helenka. Tak tomu říkám příspěvek k tématu se vším všudy, i s atmosférou... vonících po babiččiných buchtách. Těch, na kterých Helenka vyrostla.

Tak moje nejoblíbenejší jídlo jsou cihly od babičky z horního konce. Teda ona to není ani moje babička spíš prateta sestřenice z dolního konce, ale už jí tak říkáme. Cihly nechroustáme, tedy ty pravé pálené. kromě jedněch dožínek v čtyřiaosmdesátém, ale ty znám jen z vyprávění. Cihly říkáme takovým těm tradičním českým buchtám obdélníkového tvaru s makovou, tvarohovou nebo povidlovou náplní. A v podání babičky to cihly prostě jsou.

Ona je totiž stará škola nad takovými těmi drobnými zákusky vždycky říkávala:“ Jak když vrabci naseró....“ A protože její manžel pracoval v pohraničí jako lesní dělník musely být i moučníky dle toho. „Vezmeš pod každó paži jednu a máš oběd i večeřu a mastnó slinó si můžeš plivnout do dlaní, aby šla práca od ruky.“  A mastné byly. Margarínu říkávala babička šizunk. A když se pekly buchty muselo být máslo. Když bylo po zabíjačce, dávala sádlo:“ Ať dědek v lese neremcá, že má bezmasý oběd.“  Pro pravé máslo chodívala nedaleko na statek. Před posvícením  na dva statky a když se mamka vdávala, oběsil se zootechnik z místního JZD. Říkávalo se, že z nešťastné lásky, ale naše rodina věděla, že se bál, že si babička přijde pro máslo na mamčiny svatební koláče a on nedotáhne pětiletku ani za dvacet let.

Na těhle buchtách jsem vyrostla. S láskou vzpomínám na mastná kola na kalhotech když mi napadaly drobky do klína. . A naučila je péct i mě.

Nad každou kostkou másla tak vzpomínám na babičku. Jak jsem stály nad díží, mýchaly těsto, babička vyprávěla ....občas nakoukl do světnice některý ze sousedů, který jel do města pro margarín:“ Pečete buchty? Myslel jsem si to.“ Tak se vlastně udržovala sousedská vzájemnost ve vesnici po dlouhé roky.

Zatímco píšu, kyne mi těsto. Bohoušek jede na jakýsi alternativní tábor kdesi k Jáchymovu a říkal, že se mu budou buchty hodit. Jsem uplně dojatá, když si představím, jak se po šichtě zakousne do povidlové vzpomínky mého dětství.

Helenka

poz. text nebyl redakčně upraven

______________

Milá Helenko, sliny se mi sbíhají, doufám, že se „cihly“ povedly. Děkuji za příspěvek, který nejen zavoněl, ale i pohladil.

Saša

Tématem dnešního dne 31. května je: Jídlo, na které nezapomenu

Pokud jste čerstvé nevěstinky, anebo bydlíte se svým přítelem jen krátce, možná si na své první uvařené jídlo ještě vzpomenete, ale my to téma malinko zpestříme i pro ty, co už mají první jídlo nějaký ten pátek za sebou, žijí ve společné domácnosti dlouho, ale také pro ty, které jsou třeba sami.

Napište nám - např.

  • Jaké jídlo máte nejraději
  • Jaké jídlo vaříte nejraději
  • Jaký máte největší zážitek z vaření
  • Co se vám kdy povedlo či nepovedlo
  • Zda vaříte lépe vy nebo váš partner
  • Jaké bylo vaše nejoblíbenější jídlo u maminky
  • A nebo také jaké nejzajímavější jídlo jste ochutnaly v zahraničí

Napište prostě co chcete, nechci po vás konkrétní odpovědi, ale příběh, který se týká vaření a na který ráda vzpomenete. A můžete klidně přihodit i nějaký „netradiční“ recept, který se třeba u vás dědí po generace (můžete a nemusíte).

Pište na radakční e-mail: redakce@zena-in.cz

A protože věřím, že kuchařinek je nás velká spousta a veselých příběhů ještě víc, výherkyně budou tentokrát vylosovány dvě.

Jedna od nás dostane kuchařskou knihu: Labužníkovy historky (skvělá, také jsem ji četla a pobavila mě), a druhá obdrží dva elegantní šálky s podšálkem od firmy Tescoma.

kniha

 

salky

Hezký den s Ženou – in (a s vařečkou))

 

 

 

Reklama