Pokud i jako učitelka měříte metr padesát, můžete kryta květináčem během přestávky snadno zjistit, že nejčastější slovo ve 3.A je MRDAT. Srandovní je, že vzdor cválajícímu pokroku i letos se tomu budou rodiče dětí divit.

„Cože?!“ plácnu do větru. Partička na koberci ztuhne.
„Nic, nic, pani učitelko!“
„Jo? Já myslela, že někdo něco říkal.“
„Ne ne ne! To já ne. To Hrůša!“ směje se kluk, co před chvílí vytáhl z tašky další pytlík lega.
„Hrůša, jo?“ počkej, Hrůšo. Já tě usmažím, jak ty mě včera v metru. Ta paní se na mě dívala, jak kdybych to řekla sama…

„Tak ty umíš nové slovo, Hrůšo! To je z angličtiny, jo?“
„Ne ne ne.“ směje se Hrůša a couvá z koberce.
„Tak doma něco? Povídej, mě to zajímá! To tě naučil tatínek, jo?“
„Ne ne ne!“ směje se teď už dost tence Hrůša a zasouvá se pod umyvadlo.
„Cože? Vůbec tě neslyším! Asi vítr. Já se ho na to radši zeptám.“

„Ne ne ne! Prosím ne.“ Teď už se řehtáme všichni a Hrůša slibuje, že minimálně dneska bude jako anděl.  Namrknu do učebnice přírodovědy. U kapitol o zdraví, člověku a tak vůbec jsou opět jen žaludek a ledviny. Ne že by to v dalších ročnících bylo jinak. Autoři asi stále doufají, že zbytek se děti dozví o svatební noci. A u stánku PNS a od Hrůši. Hrůša totiž chodí na házenou s šesťákama a všechno ví první. Ale odkud to vědí šesťáci? Ti mají v učebnici sotva pestíky a bliznu. Přemýšlím, ve které knihovně si půjčím takové ty děsivé encyklopedie sexuální výchovy. Tohle slovo není zdaleka jediné, kterým jsme včera načechrali náladu cestujících v MHD. Když zamykám šatnu, ještě slyším, jak se ptá Hrůša Slídové, jestli mu ukáže mezinoží. No bezva.

Má spermie oči? Otázka je napsaná kostrbatým písmem na zmačkaném papírku. Honzík? Takových zmačkaných papírků je v košíku na koberci ještě hromada. Pomalu je probíráme, listujeme knihami a hledáme odpovědi.

„To musí hrozně dřít, ne?“ děsí se kluk v dresu Baroše a sklízí salvy smíchu.
„Ne.“ Občas se červenám i já. Když už o tom mluvím, je jasné, že jsem to asi „dělala“ taky. Holky s růžovými tričánky se tváří vážně a zodpovědně. Kluci v dlaních dusí smích. Je to vážná věc. Jak proboha ta spermie najde vajíčko, když nemá oči? Má mozek? Až si o tomhle budeme u piva povídat s rodiči, snad je uklidní, že podle těchhle otázek jsou jejich děti pořád děti. Když jsem ukazovala rodičům knížky, které chci dětem ukázat, vyprávěl mi pan Bláha, jak mu Honzík jednou řekl:

„Tati, když jsem já… a je Anička… tyjo… to jste to s mámou museli dělat aspoň dvakrát! Žejo?!“

Den se dneska zdá nějak kratší. Nikomu se nechce jít na oběd. Přetahujeme vyučování. Poslední lísteček. Hrůšovo písmo, bleskne mi hlavou.

Co je to mrdat?