Zdravím všechny ženy-in!
Když mi bylo asi patnáct, začala jsem si vylepovat na stěnu nad postelí plakáty mých oblíbených rockových hvězd. A strašně jsem toužila po britské vlajce. Ježíšek se slitoval a vlajka byla pod stromečkem, k nelibosti mojí maminky. A tak skončila na zdi v rohu, obří kus látky. Pravdou je, že moje maminka zatnula zuby a do pokoje chodila se zavřenýma očima, neb má zeď byla pokryta směsicí plakátů a výstřižků ze starých časopisů (náhodou takovej plakát Erica Claptona, originál z 60. let, je docela cenná věcička :o)). Nakonec si oddechla, když mě tohle období přešlo a na zdi zůstala jen zmíněná vlajka, plakát Johna Lennona a Joan Baez. Pak zmizelo i to a ona mohla konečně vymalovat a místo Johna a Yoko se objevila obří mapa Indonésie.

Když jsme se s mužem přestěhovali do vlastního bytu, mapa Indonésie šla s námi. Visí nám nad postelí. Do obýváku jsme jí pořídili „kamarádku“, mapu světa. A hned vedle máme krásnej oranžovej koberec, ručně tkanej v Maroku. Tomu koberci jsme přizpůsobili vybavení celého pokoje. Nejdřív byl koberec na zeď a podle toho jsme vybírali barvu zdi a vlastně i nábytek. Vedle koberce je také klasický vietnamský klobouk a mayský ozdobný pás s výšivkou - další trofeje z cest. Pak tam visí zarámovaná, podepsaná fotka spisovatele Lawrence Ferlinghettiho. To je taková moje soukromá vzácnost. A černobílá fotografie Lennonovy zdi, focená jednou mou dávnou láskou (muže naštěstí autorství fotografie nikdy nezajímalo :o)).
A všude kolem jsou kytky, prostě taková menší džungle. Jinak nám v bytě visí spousta fotek, hlavně zvířat, která jsme na našich cestách potkali. Když přidám ještě mapu Alp, bude to skoro všechno.

Máme toho na zdech tak akorát, aby se nám hezky bydlelo. A když se tak rozhlídnu v práci, tak jsem si stěny mé obří kanceláře vyzdobila v podobném duchu – tedy těmi fotografiemi zvířat. Kromě toho, u jedné pracovní stěny stojí klec a v ní je zvíře živé, což je úplně nejkrásnější dekorace.

Na druhou stranu, důležité je, jak se lidé v bytě cítí. Když se jim líbí zlaté labutě, proč nemít zlaté labutě? Rozhodně nikoho nekritizuju za to, jak má zařízenou domácnost. Ta naše by možná nějakému architektovi přišla přeplácaná, ale nám se tam žije dobře. Do tří měsíců se ale budeme stěhovat, a tak mě čeká všechno zařizování nanovo.  A mezi prázdnými stěnami by mi bylo smutno.

paviocko
Milá paviocko,
jak tak sleduji vaše příspěvky o cestování, doplněné nádhernými fotkami, bylo by určitě škoda si je nevystavit. U vás musí být určitě útulno.
Reklama