...a bůh stvořil ženu

Nosila rovnátka, brýle, měla předkus. Připadala si ošklivá. Řekla si, že je ohavná... a proto musí být aspoň zábavná. Její smysl pro humor byl proslulý. Její vtipné odpovědi získávaly novináře po celém světě. V té době se to nenosilo, B. B. se neřídila tím, že by měla jen hvězdně zářit. Mluvila. Tím se lišila od ostatních hereček těch let. Její prostota, laskavost a veselí z ní dělaly osobnost. Kdysi někdo prohlásil – „ostatní herečky jsou jen krásné, ale B. B. je navíc osobnost!“

Brigitte

Paříž, 28. 9. 1934 - narodila se Brigitte Bardot. Otec Louis, řečený „Pilou“, vlastnil chemickou továrnu a psal básně. Krásná, elegantní maminka Anne-Marie, „Toty“, kdysi tancovala. Děvče vychovávaly hlavně ženy - anglická guvernantka, babička a kuchařka. Tatínek ji zbožňoval, amatérsky ji natáčel, byl prvním režisérem. Navštěvovala exklusivní soukromou školu a hodiny baletu. Denně se musela modlit a do 15 nesměla sama ven. Rodiče byli přísní. Jednou si vyšli a Brigitte s mladší sestrou svěřili služce. Dívenky rozbily maminčinu čínskou vázu - služka byla propuštěna a děvčata dostala 20 ran bičem na zadek. Matka jim řekla, že už nejsou její dcery, nemají domov a budou rodičům vykat. Od té doby byla v neustálém konfliktu s rodiči. Po otcově smrti matka požádala B., aby ji tykala, ale už bylo pozdě.

Děvka i bez filmu
Jako nejlepší ukončila taneční konzervatoř, začala vystupovat. Její graciézní pohyby a půvab zaujaly módní redaktorku, matčinu přítelkyni. Nabídla jí fotografování pro časopis. V 15 zaujala svou nevinnou tvářičkou. Režisér Allegret ji požádal o schůzku - otec byl proti. Herečky pro něj byly děvky. Zachránil ji dědeček: „Jestli se z ní má stát děvka, stane se jí i bez filmu!“

Osudový princ

Zkoušela u Allegreta a objevil se princ. Jeho asistent, čtyřiadvacetiletý, v obnošeném roláku, dlouhé vlasy, vypadal jako cikán - Roger Vadim. Zbláznila se do něj. Rodiče ho pozvali na večeři, ale byl jim podezřelý - po jeho odchodu musel sluha spočítat stříbrné lžičky. Mohla se s ním vídat jen v přítomnosti rodičů. Předstírala, že chodí do školy, a tajně pobývala u Vadima. Nejdřív ji odmítal, ale podlehl jejímu pláči. Rodiče se dozvěděli, že nechodí do školy, a chtěli ji poslat do penzionátu v Anglii. B. se pokusila o sebevraždu a nikam nejela. V 17 točila s Vadimem první film. Zjistila, že je těhotná a ve Švýcarsku tajně podstoupila interrupci. Od té doby se panicky bála mateřství. Rodiče žili v přesvědčení, že je nevinná. Vadim se stal novinářem, a když bylo B. 18 let, požádal ji o ruku. Ještě druhý den po svatbě otec nechtěl povolit, aby manželé spali spolu.

A Bůh stvořil ženu...

B. hrála v neúspěšných filmech v Itálii. Pak přišel Vadimův scénář „...a Bůh stvořil ženu“.

Vadim řekl, že z B. B. udělá sen všech ženatých mužů - povedlo se. V USA měl film fantastický úspěch, vydělal statisíce dolarů. B. zbohatla a stala se nejznámější Francouzkou. Vášeň mezi manželi byla tatam. Milostné scény s Jean-Louisem Trintignantem ve filmu nepředstírala. Vadim ženu neomezoval a v klidu se rozešli.

Už nikdy ženatého!

Koncem r. 1957 natáčela s Gilbertem Becaudem silvestrovskou show. Pozvala ho k sobě, ale nečekaně přišel Jean-Louise. Beze slova si sbalil věci a odešel. B. B. dodnes tvrdí, že byl jedinou lásku jejího života. Becaud ji přitahoval svou slávou. Byl ženatý, musela se skrývat. Na návštěvu Ženevy přijela pod falešným jménem, v černé paruce. Šla na Gilbertův koncert, jeho asistent jí přehodil kabát na hlavu a zadním vchodem ji odvedl na toaletu, kde musela být celé přestavení. Přitom Becaud zpíval jen pro ni! Pak se tajně schovala v autě. Po 2 hodinách čekání vzteky pustila nahlas rádio - probudila celé okolí, zavolali policii a někdo ji poznal. Gilbert zuřil, ale nemohl pochopit, že B. se okamžitě vrátila vlakem do Paříže. Přísahala si, že už si nikdy nezačne se ženatým mužem.

Nechtěný syn

Náhradou byl herec Ralf Vallone, ale necítila k němu silnější vztah, byla mu nevěrná. R. 1958 koupila u Saint Tropez dům - La Madrague. Jednou k ní s přáteli přišel zelenooký mladík Sacha Distel a už zůstal. Hrál skvěle na kytaru, ale málokdo ho znal. Snažil se přiživit na slávě B. Při natáčení „Babeta jde do války“ se sblížila s Jacquesem Charrierem. Sacha vyhrožoval Charrierovi smrtí, ale B. začala žít s novým milencem. Brzy otěhotněla. Chtěla potratit, pokusila se otrávit - až jí musel Jacques dát facku. Vzali se a novináři obklopili dům a čekali na narození dítěte. B. nemohla vycházet. Když syn Nicolas přišel na svět, nechtěla se na něj ani podívat. Bála se zůstat sama, nechtěla být matkou, odmítala filmové nabídky. Jacques by pro ni udělal cokoli, ale B. ho opustila. Chlapec byl svěřen do péče otce. Celý život se o něj nezajímala a okolí mu výsměšně předhazovalo matčiny milence. Za odmítavé chování se mu omluvila ve svém životopise (1996). Přesto jí Jacques s Nicholasem za některé výroky žalovali. R. 1997 spor u soudu prohrála... („Byl jako nádor, který se na mně přiživuje. Nemohla jsem se dočkat, až se ho konečně zbavím," napsala o svém těhotenství.)

Atentát

U mnoha lidí vyvolávala agresivitu. Netajila se svými milenci, nahlas prohlašovala, že má ráda sex. Pokládali ji za nemorální - k mužům přistupovala stylem „vybírám si já“. Okolí jí to nemohlo odpustit. Při návštěvě přítelkyně v nemocnici jí zdravotní sestra ve výtahu napadla vidličkou a křičela na ni, že je coura, která bere muže ubohým ženám, jako je ona. Chtěla jí vypíchnout oči a poškrábat tvář. B. B. svedla ´bitvu o život´a podařilo se jí utéct. Útočnice zmizela, nikdy ji neobjevili.

Nevěsta bez bavorského kroje

Miliardář a vyhlášený playboy Gunther Sachs si potrpěl na gesta. Najal vrtulník a zasypal sídlo v Saint Tropez růžemi. Vzali se v Las Vegas, svatební cesta byla v Tichomoří. B. byla pyšná. Gunthera si vážila a dodnes tvrdí, že byl jediným mužem, který se o ni dokázal finačně postarat. Brzy se však dozvěděla, že sňatek byl výsledkem sázky. Cítila se podvedená. Manžel trávil všechen čas s přáteli. B. pro něj byla jen luxusním doplňkem. Nicméně ji pozval ke své matce na své panství Rechenau v Bavorsku. Ta si ji přísně změřila a německy vyčetla synovi, že nevěsta není v bavorském kroji. B. pochopila, že do rodiny nezapadne.

Zakázaná a ukradená píseň

Zamilovala se do plachého skladatele Serge Gainsbourgha. Nahráli spolu slavnou píseň Je t´aime, moi non plus, kterou Serge věnoval B. Gunther, který byl stále jejím manželem, vyhrožoval rozvodem a skandálem, pokud deska vyjde. Deska nevyšla, manželství stejně skončilo. Gainsbourg pak svou slavnou píseň nazpíval se svou novou láskou Jane Birkinovou. B. z toho byla zoufalá.

Život mezi zvířaty 4-Jmenujte nejrychlejšího suchozemského savce

Po rozvodu se Sachsem střídala rychle milence. Natáčení ji nebavilo. Navíc filmy nebyly úspěšné. R. 1973 definitivně ukončila kariéru. Založila nadaci na ochranu ohrožených zvířat. Opuštěná a zklamaná žila od svých 51 let úplně sama ve svém domě. Starala se o 40 koček, 7 psů a osla. Po dlouhé době poskytla rozhovor: „Někdy propláču celý den. Nemám už nikoho, jenom své kočky a psy. Jen zvířata jsou upřímná.“ Až r. 1992 potkala Bernarda d´Ormale, spolupracovníka ultrapravicového politika Le Pena. „Vy nádherně voníte,“ bylo první, co jí řekl. Odmítl spát v posteli s jejími psy, ale B. B. byla zase šťastná. Už léta je ženě oporou při práci v její nadaci, ale i proti výpadům tisku. Ten jí zase vyčítá jak její „přehnaný fanatismus pro zvířata", tak nelichotivé výroky na adresu muslimů a gayů. B. B. se na veřejnosti objevuje jen v souvislosti se soudními procesy.                                                                               

Její sen: "Chci být pochovaná mezi svými psy, v mé zahradě u moře".

„Z hraní jsem neměla nikdy obrovskou radost, nikdy to nebyl základ mojí existence. Nemám filmu dost, ale možná má film dost mne. Mám za sebou 20 let filmování... Pořád jsem slavná, ale cítím, že se něco změnilo. Lidé mě teď nechávají na pokoji více než před 10 lety. Měla jsem strašné neúspěchy... Vždy je smutné, když někdo někoho opouští ne z vlastní vůle. Právě proto odejdu. Aby film neopustil mne. V životě se tak chovám vždycky. Odcházím, dřív než mne někdo opustí. Rozhoduji já.“