Svatba v kostele, trošku víc romantiky a mnohem víc povinností. I když za tu parádu to jistě stojí.

Byť církevní sňatek má být vyjádřením rozhodnutí na celý život před Bohem, přesto je brán spíše jako divadlo. V lepší případě si snoubenci uvědomují, že svatba v kostele je "opravdovější" a závažnější.
Venkov má svá kouzla, tamějším duchovním se stává ledacos.

"Kdysi se ke mně na faru přiřítila bodrá důchodkyně, jestli bych neoddal jejich mladé. Všechno prý už mají zařízené, hosty sezvané, hostinu zajištěnou, jenomže by si svatbu přáli v kostele, tak jestli by to nějak šlo zařídit. V prvním okamžiku jsem nechápal, " vypráví venkovský farář.

"Dva dospělí lidé, a domlouvat svatbu, rozhodnutí na celý život, pošlou babičku. Pravda, ona jediná z celé rodiny chodila do kostela."
Výsledek?
"Nebudeme z manželství dělat komedii," řekl jsem a neoddal je. "Jejich babička mě pak ještě dlouho nesnášela."
Církevní sňatek je pro mnoho lidí na dlouhou dobu první a poslední kontakt s křesťanstvím, spíše s církví, kterou si snoubenci vyberou.
Povolení vykonávat svatební obřady má většina církví a náboženských společností, působících na území ČR. Záleží pak na dohodě s jednotlivým duchovním, jakou formu sňatku snoubenci zvolí.

Církve zpravidla nabízejí dvě, respektive tři formy sňatku.
První forma se nijak neliší od občanského sňatku, takže žádný slib před Bohem, ani žádná podmínka nerozlučitelnosti manželství. Duchovní se pouze promění v oddávajícího, takže jen zastoupí představitele městského či obvodního úřadu a pronese tatáž slova. Takto je možné uzavřít sňatek v některých protestanských církvích.
Další možností je uzavřít civilní sňatek a později požádat o požehnání církev. To je jakýsi mezistupeň mezi církevním a občanským sňatkem. Podle přání snoubenců se požehnání uskuteční buď při slavnostním shromáždění sboru či farnosti, nebo k požehnání dojde zcela soukromě jen za přítomnosti svědků. Tato forma se volí tehdy, když vztah snoubenců k víře není úplně vyjasněný. Snoubenci sice chtějí slib před Bohem, ale už je jim zatěžko přijmout církevní pravidla, tak zvolí řešení na způsob, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Zbývá poslední forma sňatku, sňatek církevní. Jak by měl vypadat?
"S Petrem se chceme na podzim vzít, proto se od jara poctivě připravujeme," říká věřící Jana.
Ona i její snoubenec jsou pokřtění a snaží se svou víru brát vážně.
"Příprava na manželství probíhá během několika setkání, kdy se s duchovním nebo se staršími manželi snažíme pochopit smysl manželství před Bohem. To celé trvá asi půl roku." Není to od církve trochu moc?

"Je i není, ale nebavíme se jen o víře nebo Bibli, spíš je to kurz sebepoznání a poznání toho druhého, musíme si spoustu věcí říct, ať už jde o to, kdo se bude starat o děti, umývat nádobí nebo co si slibujeme od sexu v manželství."
Jaké jsou podmínky církevního sňatku?

Nárok na církevní sňatek má příslušník církve ve svém sboru nebo farnosti, další podmínky si kladou jednotlivé církve. Církevní sňatek nemůže mít ten, kdo nechce žít s partnerem po celý život a kdo by úplně vylučoval přijetí potomstva a bránil by dětem v poznávání křesťanství.
Dále nesmí být nikdo ze snoubenců vázán platným sňatkem. Římskokatolická církev dále požaduje křest alespoň u jednoho z partnerů.

Co si snoubenci vlastně slibují?
"Už za pár týdnů si před oltářem řekneme toto: Já, Jana, odevzdávám se tobě, Petře, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi dopomáhá Bůh. Amen."

"Lucka si moc přála svatbu v kostele, mně se to moc nelíbilo, ani jeden v Boha nevěříme, sice jsme byli kdysi na přání babičky pokřtěni, ale jinak nic. Ale Lucka stále trvala na svém." Popisuje snahy své přítelkyně Marek.
"Přečetl jsem si svatební slib a došlo mi, že to bych sliboval něco, co vlastně není pravda. Nemůžu se odvolávat na Boha, v kterého nevěřím. Nakonec jsem Lucce svatbu v kostele vymluvil a vzali jsme se na zámku."

Přesto může být svatba v kostele opravdovým vyjádřením lásky a upřímného přesvědčení být spolu celý život.
I takto může vypadat "církevní požehnání": "Přejeme vám, abyste stále více poznávali, že má cenu být někomu věrný, mít pěkný domov jako přístav lásky a pokoje, že má cenu mít rodinu, v níž všichni vědí, že patříme k sobě. Co by za to někteří dali, kdyby tyto hodnoty směli mít. Važme si toho co je nám dáno. Radujme se, že se smíme vždy znovu stavět do jasného proudu lásky Pána Ježíše Krista, která může ve všech dobách prosvěcovat naše domovy."

Je jen na snoubencích, jestli se nechají ovlivnit příbuznými a přáteli jen proto, že svatba v kostele vypadá lépe. Je zbytečné hrát divadlo, navíc se může snadno stát, že takové snoubence duchovní odmítne oddat. Ale i tak je svatba rozhodnutí jen těch dvou. Jakákoli církev stojí v pozici svědka, který dá požehnání a jen svazek potvrdí. Přesto se může stát, že nějaký církevní dobrodinec rád přidá zaručené životní rady. Tady je několik vřelých slov o manželství z pohledu "důstojného pána."

http://svetlo.hyperlink.cz/slovo/poselstvi/prednaska25.htm

Jen poznámka na okraj: rady jsou z roku 1931.   

     
Reklama