Foto: Fizkes/Shutterstock
Honzu poznala před šesti roky na vodě a okamžitě se do něj zamilovala. Problém ale byl, že pocházeli každý z jiného města i kraje. Zatímco ona žila s rodiči na severu Čech, on bydlel na jihu Moravy. Když jí po čtyřech měsících občasných schůzek, zato každodenních telefonátů, nabídl, aby se přestěhovala k němu, nebyla proti. Opustila rodinu, přátele i zaměstnání, aby u své lásky začala nanovo. Vše šlo jako po másle. Brzy našla práci a o kamarády taky neměla nouzi – ti jeho byli skvělí. Většinu z nich poznala už při sjíždění Otavy a se zbytkem party si rozuměla zrovna tak. Okamžitě se stala její nedílnou součástí.
„Bylo skvělé, jak se mnou jakožto s Honzovou přítelkyní automaticky počítali. Nikdy mě z ničeho nevynechali a já se v novém bydlišti brzy cítila jako doma,“ líčí nový začátek Hedvika. Jenže tahle pohádka netrvala věčně. Před rokem zasáhla jejich vztah krize. Časté hádky, výčitky i rozdílný pohled na početí prvního potomka je rozdělil natolik, že přítel se nyní rozhodl ze vztahu odejít.
„Prostě mi jen oznámil, že to už nechce ve vztahu dál pokračovat, protože nám to stejně neklape. Nějaké moje přemlouvání nebo sliby vůbec neměly šanci padnout na úrodnou půdu. On byl rozhodnutý a tečka. Co já říkám, to ho vůbec nezajímalo. Nezbylo mi nic jiného, než to přijmout jako holý fakt,“ vzpomíná Hedvika na nečekaný rozchod, který s sebou ale přinesl ještě jedno loučení. A to s partou společných přátel.
„Bylo mi jasné, že mi nezůstanou úplně všichni naši kámoši. Ale tak s polovinou jsem počítala, že budeme dál fungovat. No, to jsem se pořádně spletla. Když jsem třeba zavolala kámošce Radaně a chtěla si o našem rozchodu promluvit, postěžovat si, tak mě hned utnula. Že rozhodně nemá v úmyslu pomlouvat svého kamaráda. A co já? Já jsem vosk? Vždyť i já byla její kámoška. Nebo jsem si to aspoň myslela,“ smutní Hedvika s tím, že ostatní přátele se zachovali podobně. Nejen že s ní nechtěli o rozchodu hovořit, ale ani neměli zájem dál se stýkat.
„Na společné akce mě samozřejmě nezvali, Honza si to určitě nepřál. Navíc, jak se mi nedávno doneslo, už si do party přivedl nějako jinou. Tak to bych ještě pochopila, že by jim to bylo nepříjemné. Ale proč někdy něco nepodniknou jen se mnou? Proč se mě straní? Jasně, jeho znají déle, už od střední školy. Jenže i tak mi přijde, že jsou strašně falešní. To celou tu dobu jen předstírali, že je jim se mnou fajn? Hrozně mě to zklamalo,“ přiznává Hedvika. Teď zvažuje, zda v novém bydlišti zůstane, nebo odejde z práce a odstěhuje se zpět k rodičům, když už ji tam nikdo blízký nedrží.
Na názor jsme se zeptali Mgr. Petry Jonášová, DiS. z portálu Terapie.cz:
V případě Hedviky si troufám říct, že se nejednalo o přátelství. Pokud máme opravdové přátelství, tak vztahy zůstávají stálé, nedochází k odvrácení přátel ani v době krize. Ba naopak, přítel je ten, kdo přichází, když všichni odcházejí – musí se však zakládat na hloubce, nikoliv na povrchní bázi.
V tomto případě bych doporučila člověku, který toto zažil, zabývat se i tím, za jakým účelem on sám založil vztahy, na jaké bázi to bylo a jaký kus podílu na tom nese on sám, protože okolí nám často zrcadlí nás samotné. Odpověď často můžeme nalézt sami v sobě. Někdy velmi rychle navázané vztahy, aniž bychom druhé skutečně znali, mohou klouzat pouze po povrchu. Často to bývají nějaké výhody: touha se zavděčit partnerovi, touha zapadnout do jeho party a přehlížení varovných signálů, že okolí se může přetvařovat pod vlivem euforie. Někdy se lidé domnívají, že získali přátelé a odvozují to od toho, že zažili super párty, že se smáli společně, stýkají se v partě s partnerem a je to velmi příjemné, někdo jim dal like a srdíčko na sociálních sítích a vše působí „načesaně“.
Někdy ale varovné signály nemusíme vidět, ale jakmile zažijeme krizi, nebo něco nepříjemného, kdy okolí sejme masky a my můžeme jasně vidět, koho máme kolem sebe. Někdy je to velmi bolestivé, ale může to být velmi pozitivní, protože alespoň víme, které osoby chceme mít v životě a které můžeme s klidem a radostí ze svého života vyprovodit.
 Mgr. Petra Jonášová, DiS.Věřím, že v každém člověku dříme vlastní životní síla a potenciál. Mou náplní práce je pomoct vám najít tento potenciál a naučit se ho využívat – žít ze svého pramene. Můj terapeutický přístup je daseinsanalytický. Ke každému klientovi přistupuji individuálně a vyhledávám způsoby, které mu budou vyhovovat. Cílem terapie není změnit sám sebe, ale najít sám sebe, objevit své potenciály, možnosti a svou vnitřní sílu. |
O portálu Terapie.cz
Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
No a copak udělala Hedvika? "Opustila rodinu, přátele i zaměstnání" - kvůli chlapovi, kterého v té době znala pouhé čtyři měsíce a kolikrát se za tu dobu osobně setkali, když žili každý jinde? To nebylo ani chytré a ani přátelské vůči těm, co ji léta znali a měli rádi. Tak teď se jí to vrátilo. Ona neměla žádné přátele, to byli přátelé jejího partnera, ne její. Hedviku brali jako tu, co patří k Honzovi. Když k němu patřit přestala, přestala patřit i do jejich světa. Je rozdíl mít kámoše na sjíždění Otavy a jiné podobné volnočasové zážitky, a mít přátele. Velký rozdíl. Oni nepředstírali, že je jim fajn, ono to fajn bylo, ale nic víc. Byla to legrace, zábava, zážitky, a to bylo všechno. Žádné hlubší vztahy. Žádné přátelství, jen to kamarádství a to skončilo. Hedvika se poučila, že se poněkud ukvapila, že ten mládenec za to nestál, aby kvůli němu všechno zahodila a bezhlavě šla, kam on chce. Stejně tak mohl jít on za ní, kdyby na věc přišlo. Ale to by asi on kvůli ní neudělal, že. Teď se Hedvika buď může vrátit zpátky a doufat, že bude přijata, i když to byla ona, kdo předtím všechny hodil přes palubu a šel za svou láskou, nebo zůstat, kde je a vybudovat si vlastní pozici, kdy nebude jen něčí přívažek. Kdy se s ní budou lidi kamarádit proto, že je to Hedvika, ne proto, že je to Honzova slečna.
Podle toho článku to byli především jeho přátelé. Ji přijali jako jeho holku, no a když se vztah rozpadl, tak jeho přátelé ho neopustí proto, že se s holkou rozešel. Ta dotčená dívka nechť se přestěhuje nazpět do svého domácího prostředí a najde si nové přátele. Prostě ať přijme celou situaci jako fakt, který nezmění tím, že se bude snažit o bývalém partnerovi hovořit s jeho kamarády.