Některé věci nejdou poměřovat, ale nemohu se zbavit dojmu, že sami v sobě neměříme všem lidem stejně.

Nor Anders Behring Breivik, který v pátek zabil nejméně 93 lidí, zasáhl duše nás všech. Snad jen bezcitné kreatury mohou brát vážně jeho slova o tom, že jiným způsobem nemohl na problém, který viděl jako zásadní, upozornit. Jen nelidské bestie by mohly s jeho činem souhlasit. Přesto jsem podobné názory na zpravodajských webech v diskusích četl.

Když jsem četl první zprávy, říkal jsem si, co ti muslimové proti Norsku mají? Proč na tu malou zemi útočí? Když jsem byl v Oslu minulý rok a bavil se s Nory, tak jsem viděl spoustu imigrantů a viděl, že se o ně sociální norský systém dobře stará.

Zaznamenal jsem i lidi, kterým to vadilo, a Arabům nemohli přijít na jméno. Paradoxně nejhorlivěji proti nim mluvil postarší, slušně vypadající pán, který se mi svěřil, že si manželku přivezl z Thajska. Podle všeho byl vzdělaný a bohatý a jeho hlavní výtkou bylo, že přistěhovalci nemají žádný zájem pracovat. Chtějí jen sociální dávky.

Takže informace, že ten hrůzný čin udělal pravicový bílý extremista, mně dech nevyrazila.

Jedna věc mi však stále leží v hlavě. Minulý týden OSN oznámila, že v Somálsku vypukl hladomor. Denně tam umírá na hlad a podvýživu více lidí, než zemřelo v pátek v Norsku.

Proč jedna zpráva zabírá 6 prvních stran nejprodávanějšího deníku a druhá – ve své otřesnosti horší, nikoho nezajímá?

Je smrt z bílých rukou šílence horší než hladomor v „černé“ Africe?

Reklama