Opakování historie?
Vzpomeňte si na své dětství. Pamatujete si nějakou výtku rodičů, která se vám zaryla hluboko do paměti, a při vzpomínce na ni cítíte nepříjemný pocit? S takovými větami se za svůj život setkal snad každý. A i když si teď možná říkáte, že až budete rodiči, tak nic takového z úst nikdy nevypustíte, zřejmě se mýlíte.
Kde je problém?
Ne nadarmo se říká: Šťastná matka, šťastné dítě. „Pokud je maminka nespokojená sama se sebou, může tyto pocity nevědomky přenášet i na svoje děti, které jsou v nízkém věku velice citlivé na komentáře a hodnocení dospělých,“ uvádí Šárka Kučerová, psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove. Maminky mnohdy ve svých dcerách vidí sebe, radí jim, jak žít a tlačí je tam, kde by samy chtěly být. Tím se ale mladé dívky „dusí“, nemají prostor rozvinout samy sebe a vznikají konflikty, které mohou přinést ránu v podobě poničeného sebevědomí dítěte. Nedobrý je ale i druhý extrém v podobě maminek, které se svými dětmi nekomunikují a nezajímají se o jejich starosti, případně ty, které vlastní děti uplácí sladkostmi, dárky nebo penězi, aby měly „pokoj“. Všechny tyto varianty jsou zdrojem rizikového chování u dětí.
Zničující nemístný komentář
Většina rodičů si neuvědomuje, že jednou nevhodnou poznámkou můžou zcela zničit sebevědomí svých dětí. Například dívky v pubertě hledají svoji identitu, cestu, kterou by se chtěly ve svém životě začít ubírat, a především nalézt své místo mezi ostatními. Následujícími větami by jim rodiče mohli tuto cestu značně zkomplikovat.
- Co to máš zase na sobě? / Podívej se, jak vypadáš.
- Hrozně jsi přibrala, dělej se sebou něco!
- Hrdá na tebe budu, až něco dokážeš.
- Nezajímá mě, co máš za známku z češtiny! Řekni mi, co matika?
- To nezvládneš. / Na to nemáš.
- Kdybychom tě neměli, byli bychom všichni spokojenější!
- Tuhle sukni/ kalhoty/ kraťasy/ boty/ tílko si s tvojí postavou rozhodně nemůžeš dovolit.
- Na to jsi moc malá/ velká/ tlustá/ ošklivá/ hloupá...
Zdravá komunikace
Slova dokáží ublížit. Rodiče někdy nemístný komentář vypustí sice nevědomky, to ale nemění nic na tom, že pokud se tématem kritiky stane třeba váha, mohla by u dcery začít vznikat nenávist k vlastnímu tělu a z toho pramenící poruchy příjmu potravy. Dívky jsou obzvláště v předpubertálním věku a pubertě na nevhodná slova velmi citlivé. Důležité proto je, aby rodiče naslouchali svým dcerám, aby spolu komunikovali se vzájemnou úctou a respektem, i když se jim něco nepovede a dávali jim možnost projevit svou vlastní jedinečnost. Někdy je však velmi těžké najít si k dětem v tomto období cestu. Projektu sebedůvěry Dove pomáhá mladým dívkám mít se rády takové, jaké jsou. Rodičovskou příručku Sama sebou, ve které naleznete rady, jak pracovat s dětmi na posílení sebedůvěry, je např. možné stáhnout ZDE.
Nový komentář
Komentáře
Nemám ráda větu, to nezvládneš nebo že na to nemáš. Já se s tím sektávám vůči mému mladšímu bráchovi, ale ne ze strany rodičů, ale ze strany ostatních sourozenců a to vždycky odpovidám, že to nemůžou říct a že zkusit to může. Nejspíš mi to vadí i z toho důvodu, že já jsem to taky slyšela, že to nedám a že to bych dělat nemohla atd. a docela mě mrzelo, že mi nevěřili, no a přesně proto jsem se vždycky snažila dokázat opak, že to prostě dám.
Přesně. Dodnes z toho mám hrozné sny...
Nedovedu si představit něco takového slyšet. Já jsem pro mamku perfektní... Neb jsem její krve a krve jejího milého, takže přece nezplodili nějakou hrůzu, že? Byl by to shazov i pro ně!!! Jsem patrně drzé dítě, poněvadž pokud by mne takto častovali, odpověděla bych jim "je to všechno jen vaše práce a vaše geny", či něco podobného...
Nic podobného nám doma neříkali, ani já synovi. Ale měla jsem jiné poděděné průpovídky ohledně lenosti, které byly u syna aktuálnější než u nás. Ale proti většině dnešních puberťáků, včetně mých synovců, byl hotový zázrak.
Tak nic takového mi doma nikdo neřekl.
Já svým dětem taky ne. Tím nechci říct, že jsem byla dokonalá matka, to ne. Ale toto fakt ne.