Já jsem byla vaše věrná fanynka, vůbec jsem nečekala, že by sláva kapely Holki mohla jednou skončit…
My jsme si taky myslely, že je to navždy (smích). Když jsme začínaly, tak jsme byly strašně mladé. Bylo nám 16-18 let a hudbou jsme byly políbené jen ve smyslu konzervatoře a neměly jsme přehled, co je, a co není možné v tom českém showbusinessu. Sice nám říkali, že je to jen krátkodobý projekt, ale nám přišlo, že to ani není možné. Rok je strašně dlouhý, a když to jeden rok funguje, další taky, tak člověk vůbec nemyslí na to, že to jednou skončí…


Foto: Se souhlasem Radany Labajové

Jak jste si tu slávu užívala?
Naprosto na maximum! Já jsem si to opravdu užívala se vším všudy. Ať to to byl přísun peněz, zájem lidí, zájem mužů, setkávání se s populárními osobnostmi.

Kapela Holki byla založená v roce 1999 jako projet producenta Petra Fidera. Měkké i na konci názvu kapely producent zvolil kvůli odlišení se, což se nakonec povedlo. Mezi chlapeckými kapelami v Čechách se jim podařilo rychle prorazit. Skupina vystupovala do roku 2003 a mezi jejich nejznámější hity patří písničky Už mi nevolej, Když mě líbáš, Jsi senzační a Mám ráda. Dnes Holki (bez Kláry Kolomazníkové) opět koncertují (mimo pandemii) se svými devadesátkovými hity, ale v repertoáru mají i nové písničky.

Co jste udělaly s penězi? Muselo jich přece být za těch pár let docela dost…
My jsme s Nikolou hodně chodily do Karlových lázní na diskotéky. Takže bych řekla, že jsme to hodně propařily (smích). Taky za oblečení, kvanta oblečení. Kabelky, boty. Ale také za taxíky, ty byly tenkrát ještě hodně drahé. Přiznávám, že jsme peníze prohýřily za nesmysly, ale vůbec toho nelituji. Zkušenost je nepřenosná a já jsem si to období užila.

Pamatuji se, že se o vás tenkrát psalo i v Bravo girl nebo v bulváru. A ne vždy v dobrém. Jak jste to tenkrát jako mladá holka snášela?
Když jsme byly na vrcholu, tak byl bulvár ještě v plenkách. Ale pár magazínu bylo. Ti lidé, kteří si to četli, na to ani nemohli nijak reagovat. Nebylo kde. Takže já jsem si tu a tam něco přečetla nebo mi zavolala máma, ale nebylo to pro mě tak hrozné.

Foto: Se souhlasem Radany Labajové

A co nejhoršího o vás napsali?
Že beru drogy. Vydedukovali to z toho, že jsem byla hodně hubená. To byl teda okamžik, kdy jsem vběhla do té redakce a byla jsem hodně rozčílená. Přišlo mi to už hodně přes čáru, protože přece jen spousta lidí těm zprávám věří. A já jsem nechtěla, aby se takové lži se mnou vezly. Bylo to sice nepříjemné, ale myslím si, že dnes to mají mladí mnohem horší. Akorát se tomu vystavují dobrovolně.

Pulzujícím tématem je teď bodyshamig, zažívaly jste tehdy také něco takového?
Vůbec! Klára nikdy nebyla hubená, Kateřina jednu dobu taky úplně ne. Absolutně jsme to ale neřešily. Oblékaly jsme se tak, jak jsme uznaly za vhodné. Opravdu se nepamatuji, že bychom některá z nás řešila, že je tlustá nebo ošklivá. Určitě je to ale tím, že nebyl digitální svět, kde se lidé neustále prezentují, jak jsou dokonalí. My jsme svou kariéru postavily na tom, že jsme normální obyčejné holky. 

Foto: Se souhlasem Radany Labajové

Kdybyste se na sebe podívala teď jako na své sedmnáctileté já, co by se vám na vás nelíbilo?
Když jsme měly už třeba rok a půl té velké popularity za sebou, tak jsem se setkala s mým bratrancem a on mi potom zcela upřímně říkal: „Hele z tebe začíná být hrozná kráva“. Takže jsem si říkala, že asi trošku pychnu (smích). Ale snažila jsem se s tím něco už tenkrát dělat, držela jsem se trochu zpátky. Taky jsem byla malinko výbušná, a to se už také srovnalo.

Když jste nakousla ty sociální sítě, Instagram jste dlouhou neměly, nyní jste, jak jsem si ověřovala, docela aktivní…
Je to tak! Nechci to zakřiknout, ale ani tam zatím nemáme žádné hejty. Někdy se objeví komentář, že to, co děláme, je sra**a. Ale to je maximum.

Kvůli čemu jste se nakonec rozpadly, bylo to kvůli neshodám?
Nikola si chtěla udělat sólovou desku, tak se odpojila a šla si dělat svůj projekt. My jsme najednou cítily, že se to nikam neposouvá a navíc začala první SuperStar. A ta popularita se celá přesunula tímto směrem. Rozhodně to nebylo ale tím, že bychom si nějak nerozuměly nebo se pohádaly, spíš se nám ani nechtělo tvořit a vystupovat. Ta energie postupně vyprchala.

Foto: Se souhlasem Radany Labajové

Teď to podle fotek na Instagramu vypadá, jako byste s holkami z kapely byly nejlepší kamarádky…
My jsme spolu vždycky do jisté míry vycházely. Nikdy to nebylo nepřátelství. Teď je to o tom, že o sobě víme úplně všechno. Jak reagujeme, přemýšlíme, co které nevyhovuje, co má ráda. A jsme vůči sobě tolerantní. Je to i tím, že nemáme vedle sebe žádné vydavatelství, které nás někam tlačí. Manažerka je s námi v symbióze a vlastně není důvod k žádným sporům. Ten vztah se vyvinul a vyzrál.  

V jednom rozhovoru jste říkala, že vám byly také oporou. Před nedávnem vám během půl roku zemřel tatínek, maminka a onemocněla sestra. Vy jste zjistila, že jste také nositelkou viru BRCA2…jak se něco takového dá zvládnout?
Já to ještě pořád nedokážu říct, ještě to nedokážu takhle zpracovat. Jak to vlastně je, a bude pro mě do budoucna. Během toho půl roku jsem kolem sebe měla tolik negativního, že jsem jela na takovou setrvačnost. A teď když nad tím přemýšlím, tak si začínám říkat, že jsem to vlastně zvládla dobře.

Také si to myslím! Nechala jste si preventivně odstranit vaječníky, žijete ale ještě pořád ve strachu?
Já jsem na základě onemocnění u nás v rodině podstoupila genetické vyšetření a jsem zdravou nositelkou genové mutace BRCA2, takže jsem si nechala preventivně odstranit vaječníky a mléčné žlázy z prsou. A i tak se bojím. Neřekla bych, že žiju vyloženě ve strachu, že by mě to mohlo potkat, ale tu a tam mě napadá, jestli se to nepřehoupne někam jinam. Ale přichází i myšlenky, co bude dál s mým tělem. Přece jen přišlo o veškerý zdroj hormonů.

Foto: Se souhlasem Radany Labajové

A jak se teď tedy cítíte, ovlivnilo to vaše nálady?
Nemám pocit, že jsem více náladová, než jsem byla před tím. Bála jsem se třeba, že přijdu o chuť na sex, ale lékař mě ujistil, že tyhle věci jsou všechny v hlavě.

Spousta lidí by se z toho, co se vám stalo, zhroutila, kde berete sílu?
Já to mám asi v povaze. Když se na to ale zpětně koukám, tak nějaké náznaky na zhroucení tam byly, ale vždy přišlo něco, co mě zase nakoplo. Určitě mě nabíjí a pomáhá mi hudba. Pomáhala i mé mamince, poslední písnička, kterou ode mě slyšela, byla ta Pro mámu…

Radana Labajová je zdravou nositelkou genetické mutace BRCA2, kvůli které podstoupila preventivní odstranění vaječníků a mléčných žláz. Během půl roku na stejnou mutaci zemřela nedávno její maminka, onemocněla jí i sestra. Na jiný typ rakoviny zemřel ve stejném období i její tatínek. Radana i v tak těžké životní etapě neztrácí sílu. Optimismem ji nabíjí její desetiletý syn Teodor, manžel, kamarádky, kapela Holki, ale i možnost šířit osvětu o BRCA2.

Společný projekt světové kampaně BRCA nejsou jen PRSA nadačního fondu Hippokrates, ONKO Unie a Pacientské organizace VERONICA vyvrcholí 8. května v den Světového boje s rakovinou vaječníků. Karcinom vaječníku je v ČR ročně diagnostikován u více než 900 žen, kterým se díky moderní cílené léčbě zvyšuje šance na delší, a přitom kvalitní život.

Zásadní roli v prevenci rakoviny vaječníků má testování na přítomnost mutace v genech BRCA1 a BRCA2 u zdravých žen se zvýšeným výskytem nádorů v rodině. Tyto vrozené mutace totiž významně riziko nádorového onemocnění vaječníků zvyšují. Obrovský význam však má i testování žen, u kterých již nádorové onemocnění vaječníků propuklo, a to bez ohledu na rodinnou anamnézu.

Reklama