Foto: Shutterstock
„Samozřejmě, že jsem ráda, že je syn zamilovaný a přeju mu to, ale na druhou stranu už ta jeho láska začíná překračovat všechny meze. Bydlíme v poměrně malém bytě. Syn má svůj pokoj, ale já spím v obýváků, takže pro tři osoby nic moc. Synova přítelkyně je u nás ale nakvartýrovaná každý víkend a často i během týdne. To u nás sice nespí, ale návštěvy trvají od odpoledne do pozdních večerních hodin,“ popisuje Martina.
U rodičů synovy přítelkyně prý mladý pár čas netráví vůbec. Její rodiče si to totiž nepřejí. Mají rádi své soukromí a dceřina nápadníka chtějí poznat až v případě, že bude vztah s ním opravdu vážný a bude se například schylovat ke svatbě.
„S tímhle přístupem jejich rodičů chodí samozřejmě k nám. Jenže já kvůli nim potom musím zůstávat déle vzhůru, protože by mě při odchodu stejně vzbudili. A taky musím nakupovat víc jídla a vařit větší porce, což pro mě jako pro matku samoživitelku není moc příjemná situace. V podstatě živím dalšího člověka. O víkendu jsou to obědy i večeře, přes týden třeba svačiny a večeře. Ne že by se synova přítelkyně nějak extrémně cpala, ale znát to zkrátka je,“ tvrdí Martina.
A přestože má od Martiny takový servis, nikdy prý mladou dívku nenapadalo, že by něco přinesla nebo něčím přispěla. Dokonce ani nepomáhá při vaření, a když si po sobě umyje talíř, tak je to co říct. Martina se ale bojí vystoupit na hlas, protože nechce ohrozit svůj vztah se synem. Ze situace, které čelí, se jí ale vaří krev v žilách. Zvlášť když nedávno dokonce ve věcech na praní našla i dívčino oblečení.
O vyjádření jsme požádali psychoterapeutku Dr. Miriam Kotrusovou:
Paní Martina se ocitla v pro ni těžké, konfliktní a zdánlivě bezvýchodné situaci. Vzniklá situace se synovou přítelkyní ji vnitřně frustruje a rozčiluje čím dál více, na druhé straně se obává, že pokud by se vymezila, může ztratit syna.
Pocity paní Martiny ohledně přítelkyně jejího 16. letého syna, která u nich tráví hodně času, spí tam, stravuje se u nich a v poslední době si nechává prát u ní prát své oblečení, jsou úplně v pořádku. Ona je v pořádku, když to takto cítí. Martina ztratila část svého soukromí, její domov už není úplně její, má tam někoho pro ni cizího a (zřejmě) nezvaného.
K úplnému porozumění situace paní Martiny bych potřebovala znát širší kontext dané situace i jejího životního příběhu. Zaprvé, jak k dané situaci došlo. Zda se to, že synova přítelkyně u nich „spolubydlí“, přihodilo pozvolna, postupně nebo to syn s paní Martinou probral a ptal se jí na souhlas.
Zadruhé, jaká je role otce syna v jeho životě. Pokud má syn s otcem blízký vztah, tak se může paní Martina oprávněně obávat toho, že by v případě konfrontace se synem ohledně „spolubydlení“ jeho přítelkyně u ní, se mohl syn k tátovi přestěhovat. Strach z opuštění, odmítnutí, z toho být sama (je tam někde přítel, partner paní Martiny?) je něco s čím se obecně ve vztazích musíme vyrovnávat celý život. Tyto strachy jsou silně ovlivněné tím, jaké byly naše rané vztahy s rodiči či jinými blízkými lidmi. Pokud však chceme mít hezké vztahy, musíme se naučit jim čelit.
Pro některé matky, někdy i otce, je situace, kdy jejich dítě/děti dospívají a odcházejí „z hnízda“ emočně velmi náročná. Mohou se jí nevědomě bránit, čímž dítěti vysílají signály, že bez nich jejich život ztrácí hodnotu a smysl. Tím si je připoutávají k sobě a zamezují dospívajícím v rozvinutí vlastní autonomie a svobody žít si vlastní život, odděleně od rodičů.
Každopádně, doporučuji paní Martině si nejdříve ujasnit, kde jsou její hranice. Co je pro ni samotnou akceptovatelné a co už ne, a následně si o tom se synem otevřeně promluvit. Nebát se konfliktu, který tam může vzniknout. Věřit, že jako matka je pro syna důležitá a že ho jasným nastavením svých hranic nemůže natrvalo ztratit. Domnívám se, že může být velmi důležité také pro jejího syna zažít, že je v pořádku vymezit se, pokud člověku něco nevyhovuje
|
Více informací najdete na www.psychoterapie-kotrusova.cz. |
Dr. Miriam Kotrusová je psychoterapeutka.Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Jsem si právě představila, že mě moji rodiče nechávají v 16 přespávat mimo moji postel v jejich domě a dostala jsem záchvat smíchu. Anebo, že mi dovolí, aby u mne (a se mnou) spal nějaký další, nadržený puberťák. Šestnáctiletý. Ha ha ha. A teď jsem si přestavila, že toto dělají moje děti, v tomto věku a že to nejen tolerují, ale ještě jim všem vařím a peru. A zasmála jsem se podruhé. Sorry, jako, v šestnácti pro mne netolerovatelné, a můžete mě mít za staromódní frigidu. A to, že se matinka boji svého synátora a že by snad měla matka mít kamarádský vztah se svým dítětem, no hahaha. Jsem rodič, ne kamarád. Jakmile o mě moje děti starší tak 8 let jednou řeknou, že jsem jejich kamarádka, tak si nafackuju, že jsem něco výrazně zpackala ve výchově. Kamarádka jsem tak do těch osmi let, kdy mi děti před spaním šeptají, že jsem jejich allerbeste Freundin, pak už jsem jen rodič, myslím, že férový a chápající, ale rodič. Dvakrát jsem to už zažila, dvakrát ještě zažiju, kolem toho věku, a díky Bohu. Já bych děsně nechtěla být kamarádka svých dětí. Kamarádi mají být ve stejném věku, ne o 27-40 let starší.
Tohle měla moje kamarádka tři roky. Jen syn byl zletilý a na dívce visel jako zdrogovaný.
Ono všeho moc škodí, určitě bych synovi, kdybych nějakého měla, ráda vyhověla, ale nastavila bych pravidla, obzvláště v tak malém bytě...
A to se nemůže zachovat jako její rodiče? Není žádná povinnost ji u sebe ubytovávat. Navíc, když se "něco" stane, její rodiče budou první, kdo na ni přiletí. Manžel tu bohužel chybí, ten by jistě udělal krátký proces.
Na jednu stranu může být ráda, že má mladé pod dohledem. Na druhou stranu jim dělá moc velký servis. Chce to kompromis. Ale když se neozve, tak jak mají vědět, že jí to vadí? Já doma neměla nikdy až do mého stěhování v 19 letech dovolené ani návštěvy kamarádek. Zkrátka žádné návštevy, tak jsme byly venku a tam dělaly vylomeniny. Moc si podle mě mamka nepomohla, ale ona si nepřála nikoho u sebe v bytě.
Ještě bych dodala, když jsme ještě bydleli u rodičů a brácha si našel holku, tak ta jeho přítelkyně taky byla u nás pečená vařená skoro denně i s přespaním, takže mamka zavedla rozdělení povinnosti a všichni včetně brachovy přítelkyně jsme se střídaly na úklidu, vaření a venčení psů. Peníze mamka neřešila i když sama na tom finančně nebyla nejlépe, ale zase rodiče té holčiny občas něco poslaly protože jim bylo hloupé, že někdo v podstatě cizí živí jejich dceru.
Stanovení pravidel pro všechny zúčastněné je velmi žádoucí, jinak ji opravdu synek z bytu jednoho dne vypoklonkuje...
Stanovení pravidel pro všechny zúčastněné je velmi žádoucí, jinak ji opravdu synek z bytu jednoho dne vypoklonkuje...
Prijde navsteva - dam ji neco k jidlu, ale chystat denne svaciny a vecere? WTF? Jsem snad hotel?
A ta drzost, s jakou hodi holka pradlo u cizich do prani?
To chce prvne dukladnou promluvu se synatorem, pokud to nepomuze, stale je to muj byt a navstevy mohu lehce zakazat. At si chodi prcat na hotel a sam ho plati, kdyz se neumi slusne chovat.
Těžké řešení. Hádám, že když je synovi 16, tak přítelkyně také nebude výdělečně činná, takže nějaké úhrady se asi očekávat nedají (navíc chtít po holce, aby klukovi platila je takové - no "chucpe"). Náklady lze snížit tak, že buď bude syn přispívat z kapesného (v 16 je to s brigádami dost těžké, není uvedeno, jestli už má ukončenou povinnou školní docházku, bez toho na brigádu nemůže), nebo prostě budou u něj v pokojíčku zavřeni o hladu.
Otázkou je, jestli pro tazatelku jde o věc opravdu finanční tísně (nemusí vyvářet, prostě ať jim dá chleba se sádlem a vodu), nebo "princip" (kdy na to sice má, ale tak nějak jí to štve - občas rodiče mají tendenci si na děti stěžovat ať už dělají cokoliv - moc jí x málo jí, jsou nároční na výběr oblečení x chodí jak hastroši, nemají žádné koníčky x jejich koníčky jsou finančně moc náročné, jen sedí doma u počítače x furt někde trajdají po venku... zkrátka někdy jde o "stížnost pro stížnost")
Určitě by měla nastavit doma nějaké pravidla. Nevím proč se bojí ti dva evidentně nemají kam jinam jít. A i kdyby se scházeli jinde, tak si aspoň odpočine a bude mít klid. Taky by si měla promluvit s rodiči, co je to za rodiče, že je jim jedno co jejich dcera vyvádí.
Takhle to dopadá, když chce matka být se synáčkem kamarádka. Kdo je v téhle domácnosti dospělý jedinec? Asi nikdo, zdá se. Martina by se měla vzpamatovat, a přestat ze synka dělat hlavu rodiny. Ona je ten, kdo má velení. Nebo se chce dočkat, až jí syn sdělí, že ten byt potřebuje a ona se má vystěhovat? Má k tomu slušně nakročeno. Už to, že syn má pokoj pro sebe a ona spí v obýváku, je povážlivé. Jak to, že návštěvy trvají do pozdních večerních hodin? Ta mládež nejde ráno do školy? Jak to, že rodičům té dívky nevadí, že ona spí mimo domov každý víkend a v týdnu chodí domů kdo ví kdy v noci? Vůbec se nezajímají, kde mají nezletilou dceru a s kým to děvče tráví čas? To bude taky pěkná rodinka. Martina "musí" víc nakupovat a víc vařit - jak to, že musí? Kdo ji k tomu nutí? Martina se bojí něco říct - ježíšmarjá, ženská! Ty se bojíš napomenout šestnáctiletého mazánka? Necháš ho doslova sebou vorat a děláš mu posluhu a kuchařku a ani se nemůžeš pořádně vyspat, protože mladejm se nechce ukončit večírek? Na co čekáš? Vrať to děvče rodičům a předej jim účet za všechny ty dny, kdy jsi jim dceru živila, a se synkem si udělej doma pořádek, tohle je daleko za všechny hranice.
Syn i přítelkyně jsou dost velcí, aby to pochopili. Na Martinině místě bych se nebála, že přijdu o syna, když jim to řeknu, protože k otci nejspíš nechodí a kam by šel. Já třeba chápu, že jim dá najíst, ale nemůže to dělat pořád, to aby si vyptala od rodičů té slečny nějaké výživné. Že to ani není blbé těm rodičům, to si vážně myslí, že ta holka žije že vzduchu?
Samoživitelka - to slovo mi nahání husí kůži. Zřejmě ženská, která si pořídila dítě bez partnera (tedy až na to oplodnění, samosprašná určitě není), žije jen pro své dítě a nechá se tím dítětem vysávat. Ten vztah už je i tak narušený. Matka dělá pro svého chlapečka všechno. Doporučuji přímý výpad. Vyhlásit moratorium na svou ledničku a stanovit hodinu večerky. A také návštěvní dny. Ten pár, prý zamilovaný, jsou nedospělí jedinci. Oni nechodí do školy? Oni nemají jiné povinnosti? Co se týká té pomoci v domácnosti - hned po jídle jim přikažte: Ten sklidí ze stolu, ta umyje nádobí, o úklid kuchyně a jídelního koutu se podělí. Ty, vynes odpadky. Ty vyluxuj. Na otázku: A proč mám umývat nádobí, doma to nedělám. Já odpovídám: Jedl jsi /jedla jsi - já jsem nakoupila, uvařila, upekla, ty umýváš nádobí. Čím víc bude Martina svém miláčkovi uhýbat, tím větší lotr z něj vyroste. Ona bude svého miláčka živit a starat se o něj až do své smrti.
Příběh paní Martiny je zdánlivě jednoduchý a má jednoduché řešení.....je třeba si na rovinu vytýčit mantinely - ano ráda vás vidím, ale, pokud budete jen doma spolu, pak se budete spolupodílet na domácnosti a pomáhat mi a respektovat moje soukromí, podobně jako to vyžadují rodiče synovy partnerky. Má to ale různá úskalí. Matka je slabá a radši synovi ustoupí na úkor sebe - chce pro něj přece jen to nejlepší a nechce, aby syn kvůli jejím pravidlům o partnerku přišel.. Matka by ale měla dát hranice. Například, dnes nevařím, jdu s kamarádkou ven, postarejte se, od osmi večer tady bude klid atd. Určitě bych se zeptal dotyčné, proč si její rodiče nepřejí ani občasné návštěvy syna u nich a celkově bych si tuto dívku proklepl. Je zde totiž velký nesoulad a snaha využívat až zneužívat situaci pro sebe stran dívky. A to spíše vědomě a účelově než nevědomě a naivně. Situace má řešení ve slušném, ale jednoznačném vymezení si pravidel a trvat důsledně na jejich dodržování. Tím se mohou dostat na povrch i další, zatím skryté povahové rysy dotyčné a motivy k jejímu chování a sám syn možná pochopí, že taková partnerka asi pro další společný život nebude ta nejvhodnější , i když jsou i případy, kdy podobný scénář pomůže a mladí, kteří nevnímali a neviděli tyto problémy najednou otočí a situace se podstatně upraví k lepšímu. Ale těch mnoho není.