Foto: Shutterstock
1. Začněte na běžkách a z mírných kopců
„I když je rodič ortodoxní sjezdař a na běžkaře se dívá trochu spatra, doporučuji začít s dítětem na běžkách. Dostane tak podstatně rychleji pocit skluzu a osvojí si předozadní rovnováhu. A stačí chodit a sjíždět na běžkách mírné kopce. Bez pluhu! A pro obrovskou škálu her vám stačí kousek zasněžené plochy. Legrace si užijete dost a dost a výuka jde tak nějak sama,” říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík s tím, že lepší je začít s dítětem lyžovat na jaře, kdy je již tepleji a obecně je lepší počasí. Pozor ale na odpolední stavy sjezdovek. Bývají už pokryté těžkým firnem.
2. Malý vlek, taky vlek, namažte, a hůlky nechte doma
Začněte s dítětem jezdit na malých dětských vlecích. I jízdou na lyžích směrem vzhůru dítě vlastně trénuje. A nezapomeňte na to, že i když se dítě na lyžích teprve učí a vlastně nic neumí, má mít namazáno – na zoxidované drhnoucí skluznici pocit skluzu nezíská. Co ovšem doma naopak zapomenout můžete, jsou hůlky – ty jsou dítěti na sjezdovkách jenom na obtíž.
Foto: Shutterstock
3. Ukázka je víc než slova
Dítě se vždy nejlépe učí názornou ukázkou. Cílená ukázka je vždy efektivnější než jakékoliv vysvětlování. Na dítě ale mluvte jeho řečí. Zapomeňte na slova „doleva, doprava...“. To dítě při jízdě nedokáže zpracovat. V klidu si společně vysvětlete, jaké pojmy budete používat. Pravděpodobně to bude „k lanovce, k lesu...“ A zbytečné jsou i rady typu „větší vertikální pohyb... “ Zvolte zkrátka názvosloví přiměřené věku svého dítěte.
4. Odborníci jsou nad zlato
Pokud sami neumíte opravdu dobře lyžovat, nesnažte se dítěti radit, a svěřte ho raději do rukou profesionálů.
5. Lyžování je především zábava!
Když dítě hlásí, že už ho lyžování nebaví, hned trénink přerušte a běžte třeba společně stavět sněhuláka. Broušení svahů a chlubení se, kolik kdo nalyžoval, začíná až tak od 13 let.
Foto: Shutterstock
Zdroje: Štěpánka Štrougalová. tiskové materiály Baby Clubu Juklík
Nový komentář
Komentáře
Já teď bydlim v celkem malý vesnici a překvapuje mě, že tu nevidim nikoho lyžovat a ani moc sáňkovat. Nojo, nejsou tu vleky
. Jen tu vídávám dvě báby (v mým věku) na běžkách. Pamatuji, že jako děti, jsme sankovaly v Praze v parku. I tam lyžovali a kluci jezdili na vyrobených bobech,
Já byla dvakrát na horách, škola a učňák. Lyžovat sem se nenaučila, ale bylo tam fajn. Žádná sjezdovka, kolem chaty kopečky, které jsme sjížděli,ale i vylejzali . I sem zvládla výlet na lyžích bez úrazu.
Kdyby byl syn malý v této době, dám ho do lyžařské školy nebo školky, nebo jak se to jmenuje, protože jsem to naučila i svoje chyby a při učení došlo i na slzičky. Běžky ho nebavily, mě nebavilo to učení a jeho taky moc ne. Musím přiznat, že když ho jeden den vzal na lyže mladší švagr, kterého nebavilo bobování s jejich malým prckem, byla jsem docela ráda. Bobování se synovcem jsem si velmi užila. Bruslení nám šlo teda líp, i bez hrazdičky, bavilo ho víc a těšil se, že dostane hokejku.
Lyžování je zábava... jak pro koho. Sama neumím lyžovat. Mí rodiče neuměli lyžovat a tedy mě to neměli jak naučit. Absolvovala jsem "lyžařský výcvik" povinný v rámci jednak základní školy, druhak střední školy. Peklo. Jedny z nejhorších životních zážitků. Syny jsem na lyžák neposlala, ostatně ani sami nechtěli, a následně taky neumějí lyžovat. Ono se dá bez toho docela dobře žít, pokud člověk nežije na vrcholu Krkonoš, tak to celkem k životu nepotřebuje. Ostatně moje kamarádky a jejich rodiny taky nelyžují, nikdo z mého příbuzenstva nelyžuje, a ze všech mých partnerů a milenců lyžoval jen jeden, a ten velmi rychle pochopil, že tento koníček s ním sdílet nebudu.
Jo, je to hezké, když se na to člověk kouká, jak jezdí lidi, co to umějí. Prima, já jim to přeju. Ale dodneška jsem nepochopila, proč je to povinné ve škole, a bojím se, aby vnučka neměla jednou podobné tristní zážitky ze školního lyžáku, jako jsem měla já. 
Už se těším, až malá povyroste a budeme s ní jezdit na lyže.