Nepořádek – potýkáme se s ním doma všichni, jen pohled na něj míváme často různý. Na něčem se ale přeci jen shodneme.
- Pro 78 % lidí nepořádek začíná tam, kde už nemůžeme najít svoje věci.
- Pro 72 % je signálem k okamžitému úklidu, když věci nemáme kam odkládat.
- 41 % Čechů ale zároveň přiznává, že únosnost nepořádku posuzuje podle momentální nálady!
Je jeden druh nepořádku, který muže rozčiluje mnohem více než jejich polovičky. Jsou to rozházené dětské hračky na podlaze.
Více jak polovinu Čechů (55 %) uklízení zkrátka nebaví. Vidí v tom jen povinnost a žádnou zábavu ani odreagování. Někteří jsou proto schopni zajít až do extrému – 29 % lidí úklid odkládá až do chvíle, kdy se doma nemůžou hnout a v chaosu se jim ztrácejí věci. Uklízením strávíme denně v průměru 30 minut, o víkendu zhruba hodinu až dvě.
Nepořádek dělají i věci, které nemají své místo
„Naše věci mají doma obvykle své dané místo, kam patří. Ne vždy je tam máme, ale alespoň při úklidu víme, kam je dát. Z průzkumu nám vyplynulo, že více jak třetina (36 %) respondentů přiznává, že nepořádek u nich doma někdy způsobuje i to, že některé věci zkrátka nemají své stálé místo. Nevědí, kam je uložit, a tak jim kazí příjemnou atmosféru doma,“ říká Lucie Sobotková, vedoucí prodeje oddělení úložných prostor IKEA Česká republika, Maďarsko a Slovensko.
- Nejčastěji jsou to elektronické nabíječky (33 %), letáky a katalogy (30 %), kabely (20 %), dopisy, pohledy a přáníčka (20 %) a suvenýry (19 %). Díky tomu, že jsou tyto věci neuspořádané, tak dělají nepořádek častěji než jiné věci.
A co by Čechům dělání pořádku nejvíce usnadnilo?
- 58 % z nás by pomohlo více úložných prostor nebo jejich lepší řešení.
- 40 % z nás by pomohlo mít méně věcí nebo větší byt či dům.
Celých 60 % Čechů má pocit, že doma nikdo neuklidí lépe než oni sami. To platí hlavně o ženách. Muže zase rozčiluje, když jsou ženy posedlé uklízením.
I když Češi nenacházejí v úklidu žádnou zvláštní zálibu, nepořádek se odráží na tom, jak se cítí. Zhruba třetina Čechů (32 %) je dokonce večer před spaním nervózní, když nemá uklizeno.
A co nás spolehlivě rozpálí doběla?
Jednoznačně vede lepkavá podlaha, dále použité kapesníčky povalující se kolem a špinavé oblečení na podlaze.
„Vztah pořádku a momentální nálady by se dal zjednodušeně popsat jako mentální kapacita, kterou máme na zkoumání prostoru kolem, hledání věcí nebo vzpomínání, kam jsme co odložili. To vše může v přetížené mysli, která řeší pracovní konflikt nebo partnerskou krizi, vyvolat nelibost. Už jenom pohled na nepořádek může vyvolat silnou emoční reakci – pocit vnitřního zmatku násobí zmatek kolem. Tehdy potřebujeme jednoduchý, známý a přehledný způsob, jak něco najít nebo jednoduše odložit. Pro uvolnění mysli někomu skutečně pomáhá uklízet, ale je to úklid, při němž víme, kde mají věci svoje místo. Nevytváříme tedy nové rozmístění, ale automaticky a po paměti odkládáme věci. Touto spíše mechanickou stereotypní činností se uklidní i naše mysl,“ komentuje Mgr. Boris Štepanovič, psycholog a terapeut. „Vztah k uklízení a vnímání úklidu jako otravné činnosti často souvisí s výchovou. Rodiče obvykle odměňují udržování pořádku. Často ale nedokážou dítě vhodně motivovat, dokonce ani jít příkladem, a pak řeší situaci represivně. V pubertálním věku se navíc potřebujeme vzepřít a od příkazů rodičů se osvobodit. Jedním z projevů může být i odmítání úklidu a ostentativní dávání nepořádku a chaosu kolem sebe na odiv. Chaos nás skutečně může unavit, protože mysl nemá klid a je stále zaměstnána hledáním, objevováním a zkoumáním prostoru. Kapacita zejména ke konci dne může být vyčerpána a pak nepořádek může fungovat jako spouštěč výbuchu,“ dodává Boris Štepanovič. |
Nový komentář
Komentáře
Ten puntičkář byl manžel.... ne že by uklízel, jenom kontroloval, jak dobře uklízím já a nejlépe denně.
Já jsem takový zastánce domácího nepořádku-prostě aby bylo vidět že se v bytě bydlí. Samozřejmě že špinavé prádlo, použité kapesníčky patří úplně někam jinam.
Tak to sedí. Nenávidím, když se mi přilepí ponožka k podlaze a o bordelu, ve stylu rozházené hračky, poslouchám od manžela pořád
Hračky uklízím 2x denně - když prcek po obědě spí a pak večer, ale stejně jsou hned zas po celém obýváku
Prostě s dětmi není možné udržet pořádek, obzvláště, když naše smráďátko pořád zkouší, jak daleko dohodí jídlo ze židličky 
Nejvíc mě vytočí špinavé umyvadlo, a poházené prádlo po židlích.
Mám kamarádku uklízecí maniačku, která zase nerada peče sladké, máme to hezky rozdělené, protože její dcerky jsou po buchtách jak divé. K mojí velké radosti jim chutná všechno, tvaroh, mák, povidla, ovoce, drobenka.... O prázdninách na 2 měsíce odjely, museli jsme se snažit sami. Větší byt a méně krámů by se taky hodilo. Ale kvůli pořádku se nehádáme.