Někdy se mi prostě nepodaří nikomu z rodiny včas vnutit jídlo, které zbylo.

Musím ho pak vyhodit a hrozně u toho trpím. Vzpomenu si totiž vždy na svou babičku…

 

Moje babička mi často vyprávěla, jak žili v časech jejího mládí

Nejvíce mi fascinuje, kterak si vystačili s tím, co svými silami vypěstovali a jak spořivě uměli hospodařit.

 

Nedávno mi například říkala, jak se zužitkovala i voda od nádobí.

Nepřidával se do ní žádný odmašťovací prostředek (také zřejmě ještě žádný neexistoval) a voda, ve které se umylo nádobí a plavalo v ní spousta zbytků jídel, se dávala prasatům.

 

Každé stéblo trávy, každý dar přírody, který vypěstovali, našel svůj užitek.

Musela se krmit zvířata a drůbež, a tak nikomu vůbec nepřišlo na mysl něco vyhodit. Možná tak na kompost, který se opět zužitkoval dále.

 

Jak nemyslitelné dnes

Kolik odpadků má vaše rodina? Uvědomíte si někdy, kolik toho vyhazujeme a jak velké množství jakéhokoliv odpadu tvoří například obaly nebo věci, které jsme vyměnili za novější. A to i přesto, že ještě zcela nedosloužily, na trhu se jen objevily věci modernější, lépe funkční a za přijatelnou cenu.

 

Kdo by odolal

Jsme skupina konzumentů, která je obklopena nátlakem reklamy a stále prudce stoupající technické kvalitě produktů moderní doby. Je těžké například luxovat dosluhujícím a málo funkčním luxem, když v nejbližším hypermarketu je právě v akci přistroj s třikrát větším výkonem za cenu desetiny našeho platu. Starý se prostě vyhodí a radosti je jak o posvícení…

 

Víte, nad čím se babička podivovala nejvíce?

Nad tím, že si lidé kupují vodu v plastových lahvích. Do svého vysokého věku pila jen vodu z vodovodu. Tvrdila, že je velmi dobrá. Nechápala, kolik plastových lahví se tím, že jsou lidi tak hloupí, potom vyhazuje. Dokonce ve svém věku třídila odpad.

 

Fakt, že se v mé rodině čas od času nepodaří sníst všechno jídlo a já pak musím něco vyhodit, jsem jí raději nikdy neprozradila. Styděla bych se…

 

A co vyhazujete vy?

Reklama