Všechny tři čtenářky, které se sešly v této novince, krev dávají. Důvody k tomu mají různé, ale shodují se na tom, že se nepovažují za hrdinky, přesto dávat krev není žádná „brnkačka“...
I při dávání krve můžete zažít humorné situace. Stejně jako čtenářka Věra. I další dvě čtenářky v tomto příspěvku krev dávají...
Krev jsem začala dávat v roce 1992. Tehdy jí manžel potřeboval při operaci srdce. Od té doby mám asi 60 odběrů. Zůstala jsem věrná Thomayerovi nemocnic. Jsou zde moc hodné sestřičky i další personál. Zažila jsem tady hodně situací, hlavně humorných, když jdou dávat krev mladí kluci, kteří si myslí, že je to pro ně tzv. brnkačka. Ale po odběru jim není do zpěvu. Hodně jsem jich chytala, když se káceli od stolu k zemi. Ale nakonec vše dobře dopadlo a oni určitě vytrvali a jsou z nich pravidlní dárci. Po odběru mám takový zvláštní pocit, říkám si kéž by ta trocha mé krve někomu pomohla.
Věra
Někomu, kdo krev nedává, to možná připadá jako hrdinství. Možná je, ale já si tak nepřipadám. K darování krve jsem se dostala opravdu zajímavým způsobem. Kdysi jsem pracovala jako dělnice a spouta mých kolegů chodila darovat krev. Samozřejmě za to měli ten den volno v práci a já jsem jim to volno hrozně záviděla.. A taky jsem si připadala jako tupé ořezávátko, jako, že oni to dokážou a já ne. A bylo rozhodnuto! Byla jsem až překvapená, jak jednoduché to bylo. A samotný odběr - ten je lehčí, než když vám berou krev na sedimentaci. Na tomto oddělení pracují samé moc šikovné sestřičky, které nabírat krev opravdu umí. Dneska už mám stříbrnou plaketu a hrozně krásný pocit, že můžu pro někoho něco udělat.
Krásný den!
Žofie
Chodím dávat pravidelně, už 3 rok, uvrtala jsem do toho manžela i syna, sotva mu bylo 18. Mám A, manžel B a syn se nám spojil a má AB, což je bomba. Špatně mně nikdy nebylo a nikdy také nevíte, kdy ji budete sám potřebovat.
Teď jsem byla na operaci, tak jsem šla na odběr o měsíc dřív, ale naštěstí mně vzali, protože po operaci půl roku nesmíte.
Balunka1
Pozn. red.: Příspěvky neprošly jazykovou korekturou.
Téma dne 21. února 2012: Dárcovství krve
- Jste dárkyní krve?
- Jaký byl váš první odběr?
- Kolik jste již absolvovala odběrů?
- A pokud nejste dárkyní – proč? A uvažovala jste o tomto dárcovství?
Své příspěvky mi formou příběhů posílejte na e-mailovou adresu redakce (viz níže), a to nejpozději 21. 2. 2012 do 15.30 hodin. Z přispěvatelek vyberu jednu, kterou ocením krásným dárkem: doplněk stravy OptiTensin pro optimální krevní tlak. Pokud ale chcete mít šanci získat tento dárek, ať jsou vaše příspěvky dlouhé alespoň jako tento odstavec textu.
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): KREV
Nový komentář
Komentáře
Manžel má 0, ale v mládí měl žloutenku a už krev dávat nemůže, škoda.
Balunko, vaše rodina je poklad, chybí už jen zastoupení té nejvzácnější krevní skupiny.
Všechny vás strašně moc obdivuju a v podstatě děkuju nejen za potřebné,ale i za sebe....
To já bych určitě byla jako ti mladí kluci!
moc pěkné příběhy, některé sestřičky naberou krev, že to vůbec nebolí a žádné modřiny se neudělají
pro mě jsou všichni co dávají krev bohové, protože darují jiným život a vůbec si to v tu chvíli určitě vůbec nepřipouštějí
pěkné příběhy
Hrdinství ne,ale darovat a jiným a pomáhat,toho si vážím.
Pěkné příběhy,pro mě teda dárci krve rozhodně hrdinové jsou.
minule som čítala o samodarovaní -teda pred plánovanou operáciou sa ide na odber a krv sa napíse na vlastné použitie ak nebude potrebná ostáva pre iného
hezké:)
taky nepovažuju darovaní za hrdinství..
A ten pocit "po"..ten za to stojí:)