15. 6. 1970

Milý deníčku,

mám narozeniny. Je mi 8 let. A stalo se mi něco opravdu strašnýho. V knihovně za takovejma tlustejma knížkama jsem našla časopis, kterej byl strašně sprostej. Byli tam samý nahatý lidi a dělali spolu hrozný věci! Opravdu jako prasata! Ani to sem nemůžu napsat, protože se strašně stydím. A jestli tohle dělaj všichni dospělí, tak jsou teda pěkně hnusný. Nikdy nechci vyrůst a bejt velká, abych to taky nemusela dělat. Fuj, fuj, fuj.

15. 6. 1978

Můj milý deníčku, jediný důvěrný kamaráde,

ani nevíš, jak jsem smutná, nešťastná a zoufalá. Rozhodla jsem se, že své šestnácté narozeniny a to, že jsem tím pádem už skoro dospělá, oslavím s Tomem. Pořád mi tvrdil, že mě strašně miluje, a říkal, že já ho nemiluju, když mu “to” odpírám, a tak jsem mu chtěla dokázat, že ho mám opravdu ráda. A bylo to úplný fiasko.
Nejdřív to teda bylo hezký, líbali jsme se, hladil mě a bylo to úplně nádherný. Pak mě položil na postel a začal mě svlíkat. Trochu jsem se styděla, ale zas tak moc ne. Pořád se na mě díval a měl takovej jako šílenej výraz. Nikdy jsem ho neviděla takhle se koukat. Když jsme pak byli oba dva nazí, tak mě líbal pořád dál, i na prsa a to bylo moc příjemný a líbilo se mi to. Jenže pak sjel hlavou normálně dolů a začal mi roztahovat nohy! No a to teda ne! Kdysi jsem si předsevzala, že TAKHLE to nikdy dělat nebudu a začala jsem se bránit. Ale on byl jak smyslů zbavenej a snažil se mě přemoct. Sebrala jsem najednou nějakou obrovskou sílu, takže se mi podařilo dostat se z postele ven, brečela jsem a začala se oblíkat. A on mi, milý deníčku, on mi … on mi řekl: “Tak táhni, ty krávo!” Chápeš to? Jak mohl, vždyť mi tvrdil, že mě miluje! Jsem strašně nešťastná a už nikdy nechci žádnýho kluka ani vidět!

15. 6. 1984

Ahoj deníčku,

Dneska je mi 22. Jsem neuvěřitelně šťastná. Budu se vdávat. Karel je tak strašně úžasnej. A jak umí milovat. Uáá. Děláme to všude, kde na to dostaneme chuť. A on je naprosto nádhernej blázen. Tuhle zastavil výtah v mezipatře, sundal mi kalhotky a krásně se se mnou pomiloval. Bylo to tak vzrušující! Lidi bouchali a řvali, kde je ten výtah, a my jsme se tam oddávali jeden druhýmu. Miluju ho a vím, že je to ten nejlepší muž, jakýho jsem mohla potkat. 

15. 6. 1989

Tak už je mi 27. Ani nemám čas to pořádně oslavit. Od rána lítám kolem dětí. Malýmu rostou zoubky a dcerka je strašně únavná, jak se pořád na něco ptá. Nedělám nic jinýho, než že uklízím, odpovídám na dotazy a chovám řvoucí mimino. Jsem úplně hotová. A Karel je pořád v práci. Začínám si v plném rozsahu uvědomovat, co to znamená, když se řekne “manželské povinnosti”. Protože poslední dobou pro mě je sex skutečně něco jako nepříjemná povinnost. Kolikrát bych se chtěla jen tak přitulit, ale on to vůbec nedokáže pochopit. Vždycky chce hned všechno. Jenže jak se mám soustředit a uvolnit, když každou chvíli čekám, že se malej vzbudí, a taky jsem opravdu unavená. A Karel je z toho nervózní, dokonce se mě zeptal, jestli nejsem frigidní! Jo, kdyby mi víc pomohl a trochu mě pak naladil, to by bylo jiný. Jenže on je jak bejk. Může kdykoli a taky to tak vyžaduje. Tuhle, když děti v neděli po obědě spaly, mě v obýváku ohnul přes křeslo a udělal mi to zezadu. Takový šup šup a bylo to! A ještě se tvářil, jak to bylo ohromně vzrušující! Bože, jak já tyhle rychlovky nesnáším!

15. 6. 1999

Dostala jsem od Karla 37 růží! No, radši si nechci ani představit, kolik to stálo, ale je fakt že mě potěšil. Takovou kytici jsem v životě neviděla. Nádhera. Navíc děti odjely na celý víkend k našim, a tak jsme si naplánovali, jak si ty dva volné dny krásně užijeme a oslavíme spolu moje narozeniny. Karel se překonával. Byl tak pozornej, že jsem chvílemi přemýšlela, jestli je to opravdu můj manžel. A už vůbec nechápu, kde v sobě vydoloval smysl pro romantiku. Hotovej Casanova. Tvářil se jak tajnej agent, poťouchle se usmíval a že pro mě má překvapení, který ale nesmím vidět.

Zavázal mi oči a odvedl mě do koupelny. Připadala jsem si trošku hloupě, ale jak mi sundal šátek, málem to se mnou seklo! Po celý koupelně byly rozestavěný svíčky, ve vaně voda s pěnou a na poličce šampáňo. No to mě podrž, z kterýho blbýho filmu si asi vzal mustr? Ale líbilo se mi to, to jo. Děsně mě potěšilo, že si s tím dal takovou práci, aby mě překvapil. A taky jsem dostala strašnou chuť se s ním pořádně pomilovat. Vlezli jsme si do vany a Karel mě začal hladit a líbat, já jeho taky… Ta teplá, hladivá voda naše vzrušení ještě stupňovala a cítila jsem, jak jihnu. Krásně jsem si to užívala a nechala jeho ruce, aby si s mým tělem hrály, jak se jim zlíbí. Těm jeho rukám se to teda určitě líbilo, protože s nima fakt doslova kouzlil. A mýmu tělu se to teda taky dost líbilo, jelikož jsem zapomněla na celej svět a vnímala jen tu nádhernou chvíli, Karlovu něhu a touhu a moje vášeň se rozněcovala až k explozi.
Pak jsme se přesunuli do ložnice a tak, jak jsme byli – oba dva mokří – jsme se začali na posteli milovat. Musela jsem bejt asi úplně hotová, protože mě ani nenapadlo, že tu postel pak budu muset celou usušit. Ale to, co se na ní odehrávalo v tu chvíli, bylo naprosto dokonalý a nepřekonatelný. Hrála jsem si s ním tak, že funěl jako kanec a nebyl schopnej pořádně artikulovat, když mi šeptal, jak mě miluje a jak jsem nádherná a skvělá. Pak si vzal do parády zase on mě a to, co se mnou dělal, nemůžu napsat ani sem, protože se to prostě popsat nedá. Byla jsem ve vzduchoprázdnu, absolutně oproštěná od reality, tělo jsem měla rozpálené a křičící: “Vem si mě! Hned, celou!”
A Karel to protahoval, dráždil mě na místech, která má za celá ta léta pěkně v malíčku, a přesně ví, kam a jak sáhnout. Občas stisknul víc, pak zase zvolnil, obrátil mě na břicho a jazykem mi přejížděl po zádech a prdelce, skoro až úplně dolů… Bože, tak moc jsem chtěla, aby tam zajel. Ale on se vždycky vrátil zpátky a nechal mou touhu vystupňovat až k nepříčetnosti. Ďábel! Pak mě otočil na záda rozevřel mi nohy a konečně oblažil můj klín nepřekonatelnou něhou, smyslně střídanou s důraznou tvrdostí, až jsem už nemohla a bože..božee…božeee..ááááách…. Mžitky před očima, exploze…jedním slovem nádhera…. Jak jsem pak ležela a odpočívala, najednou mě napadlo, že ve svých šestnácti letech jsem byla opravdu úplně blbá. 

15 .6. 2007

Pane jo. Pětačtyřicet. Nějak to moc letí a zastavit to nejde. No, co s tím nadělám. Jen kdyby ten sex byl jako dřív. Teda, ne, že by to už nestálo za nic, to rozhodně ne. Občas se to opravdu nádherně vydaří a mám pocit, jako by nám bylo znovu dvacet. Ale poslední dobou je Karel nějakej unavenej nebo línej. Kolikrát se musím pořádně snažit, aby vůbec k něčemu došlo. On by se snad nejraději jen tak přitulil, nebo co. A není schopnej pochopit, že mě to nestačí. Tuhle jsem ho zkoušela vyprovokovat po ránu, když už byl na odchodu do práce. Napadlo mě, že se mu taková přepadovka bude líbit. A on mi řekl, že takhle na fofr z toho nic nemá. To teda vážně nechápu, co má proti rychlovkám. 

15. 6. 2018

Je mi 56 a doma mám manžela důchodce. Děti jsou už z domu a nám asi nastává podzim života, nebo jak se tomu říká. I když já se teda podzimně zrovna necítím. Ale na Karla to nějak doléhá. Já jsem pořád při chuti a přiznám se, že to jeho pošimrání dvakrát do měsíce mi nějak nestačí. Tak jsem si koupila robertka a říkám si, že hlavní je, že jsme oba dva zaplať pánbůh zdraví. A taky, že se i po těch letech máme pořád rádi. 

15. 6. 2036

Deníčku,

tak už je ze mě zasloužilá babka. Sedm křížků a čtyři malý k tomu. A ten můj dědek mě poslední dobou nějak zlobí. Pořád někde něco zapomíná, ztrácí a pak hudruje, kam jsem mu to zašantročila. A jak je vybíravej v jídle. To dřív nedělal, snědl, co dostal, a neremcal. Dneska jsem mu za trest ani neuvařila. To má za to věčný sekýrování. Hned dopoledne jsem jela k dceři zalít kytky. Odjeli s dětma k moři. No a jak jsem tam byla, tak mě napadlo, že jim trochu uklidím a utřu prach, než se vrátěj. Když jsem uklízela vnukův pokoj, tak jsem našla něco, z čeho jsem měla málem smrt. Chtěla jsem mu pořádně vytřít vnitřek šuplíku u psacího stolu a on tam měl – kluk jeden, sotva šestnáct mu je – sprostej časopis! Ale jak sprostej! Ty fotky těch nestydatejch holek a chlapů byly opravdu příšerný. Co voni tam spolu všechno nedělali! No, deníčku, řeknu ti – pořádný FUJ to bylo. Opravdu FUJ!!!