Sousedy si člověk nevybírá. Je to stejné jako s tchýní. Vyberete si manžela a máte tchýni, vyberete si byt a máte souseda...
A sousedé jsou zrovna tak rozdílní jako tchýně; hodní, chytří, flegmatičtí, nesnesitelní. Někde jsem slyšela, že tchýně je risk v loterii jménem Manželství.
Náš soused je pes.
Pes bez výcviku, bez lásky, bez očkovacího séra proti vzteklině.
Náš soused je pes nakažený vzteklinou.
Nadává dětem ráno, nadává lidem odpoledne, nadává celému světu pořád.
Inu, každý jsme jiný. V hádkách a sprostých slovech vidí asi smysl života...
Byl krásný letní den a při obědě padla u stolu otázka: Co večer podnikneme?
Romantická večeře?
Ten nápad se líbil mně i manželovi. Najíme se (a nebudu muset vařit, úžasné), posedíme při svíčkách (že by návrat romantiky?) a možná i na sex dojde (fakt možná).
Odpoledne jsem dětičky pěkně odvedla k našim a v půl osmé jsme s manželem vyrazili vstříc naší Romantické Večeři.
Večeře byla dobrá, drahá a já se polila červeným vínem.
Návrat domů nám zpříjemnil tajemný zvuk vyjícího psa.
Měsíc svítil, hvězdy blikotaly a nočním vzduchem se neslo ono podivné haaaaaúúúúúú.
Haaaaaúúúúúú, doprovázející každý náš krok. Haaaaaúúúúúú, které sílilo jako hurikán.
Ano, hádáte správně ... naše milovaná fena svolávala smečku. Podle psích hodin, byl nejvyšší čas vrátit se domů. A tak volala a volala a volala. Volala tak vehementně, že několik dalších psů se slitovalo a v zoufalém volání jí pomohlo.
Během pěti minut se haaaaaúúúúúú neslo z každého bytu na sídlišti, ve kterém bydlel pes se svojí lidskou smečkou.
A ono haaaaaúúúúúú neuniklo bohužel ani našemu sousedovi.
I přesto, že trvám na svém nařčení, že soused je pes nakažený vzteklinou, ověřenou informaci, že vyl i on bohužel nemám.
Na druhý den jsme opět vyrazili k našim, vysvobodit chudáky rodiče z teroru, který jim vnuci připravili.
Odpolední počasí zářilo v barvách jedné nejmenované argentinské telenovely...
(nápověda redakce: motýlci a kytičky)
...a naše pětičlenná rodinka se spokojeně vracela domů.
Ale poklidná odpolední idylka nám ten den nebyla souzena.
Soused pes zametal před vchodem chodník. I přesto, že mé oči neslouží zdaleka tak, jako za mých mladých let a i přes to, že návštěva očaře je skutečně nezbytná, ba do nebe volající, poznala jsem ho už z dálky.
Jeho vytahané, modré tepláky tvořily obrovské boule díky teplému jižnímu větru. A modrá, neméně vytahaná tepláková bunda obepínala tělo, za které by se nemusel stydět ani Homolka starší.
Ve vzduchu jsem již necítila zdravou městskou vůni léta, nýbrž zápach problému.
A můj nos mě ještě nikdy nezklamal.
Přiblížili jsme se na deset metrů, na osm metrů, na pět metrů.... A koště přestalo mést neviditelný prach.
Soused pes se na nás otočil v plné své kráse, otevřel svá velká a bezzubá ústa a vodopád nadávek se na nás sesypal jako starý, zanedbaný dům:
„Vy.... píííííp....ten váš čokl tu řval jak...píííííp... Kdo má poslouchat to vytí toho...píííííp...čokla!!!!!“
Můj starší syn měl během jedné minuty neuvěřitelně obohacenou zásobu sprostých slov.
Manžel nejprve s ledovým klidem sousedovi psovi odvětil, že pryč jsme včera byli hodinu a půl, a to ještě v době před nočním klidem.
Efekt nulový. Soused pes přitvrdil.
I manžel přitvrdil.
Chytla jsem děti a táhla je do vchodu našeho domu, který skýtal bezpečné místo před útokem slov, která i mě přiváděla do rozpaků.
„Jste normální prasata! Prasata!!! Nic víc než prasata!!!“ bylo poslední, co se k nám doneslo.
S úlevou jsem odemkla dveře bytu. Klid a ticho mě objalo a já vděčně přijala jeho horkou náruč.
„Maminko, já nejchem plase...“ Adámek se posadil na koberec a bradička se mu klepala jako kapota našeho starého auta.
Objala jsem syna. „To víš, že nejsi! Jsi kluk! Kluk Adam, žádný prase.“ Zoufalství v jeho očičkách mě bodlo u srdce a uvolnilo lavinu nenávisti k té hrozné osobě s koštětem.
„Nejchem plase?“ Touha po ujištění, že skutečně, ale skutečně není prase mu plála z očiček jako olympijský oheň.
„Ne, nejsi prase. Jsi kluk Adam.“ Dala jsem mu pusu a na důraz svých slov kývla významně hlavou.
Usmál se a s úlevou si běžel hrát do pokoje.
Uvařila jsem kávu a snažila se z hlavy vypustit toho bezzubého psa, který je naším sousedem.
„Bugeme si plohlížet?“ Adam přiběhl s knížkou a já cítila potřebu mu vynahradit ten dnešní ošklivý zážitek.
Vzala jsem si ho tedy na klín a prohlíželi jsme si podrobně každou stránku.
„Jé, tady je auto a mašinka...,“ poctivě jsem pojmenovávala každý obrázek. „A tady kůň a prase...“
Bum!, kniha letěla do kouta. Adam seskočil z mého klína, bradička se opět proměnila v kapotu, oči byly plné zoufalství ... zoufalství a vzteku. „Ne! Plase ne! Nejchem plase! Neci plase!...“
Tak doplácíme my matky na nepozornost.
Synka opět uklidnit již trvalo o poznání déle.
Knihu jsem schovala a do večera si dávala zatraceně dobrý pozor, abych třeba jen nevědomky nevydala zvuk podobný praseti.
A zvládla jsem to.
Při večeři už byl Adámek klidný, milý andílek.
Pomalu jsem ujídala z talíře, když jsem si všimla, jak Adámkovi upadl kus masa přímo na koberec.
Otevřela jsem pusu, abych na manžela zařvala Neříkej to!
Avšak byla jsem příliš pomalá.
„Adame, ty si ale prase,“ řekl manžel s hrobovým klidem. A netuše nic o nové alergii našeho syna na ono zvíře se dál věnoval jídlu.
I dětem dojde trpělivost. I dětem přeteče onen kalich.
A Adámkovi přetekl.
Zahodil lžíci, postavil se na židličku a z plných plic zařval: „Já nejchem plase! Já chem kluk! Kluk Adam! Ty chi plase tatínku!“
A bylo to. Příjemný, rodinný večer mohl začít.
Na závěr chci jen dodat, že Adámek zůstal nepotrestán, jelikož byl manžel ihned obeznámen s novou alergií našeho syna a soused pes je stále infikován vzteklinou.
P.S. Veřejně se omlouvám všem hodným psům. Rozhodně zde uvedené přirovnání nebylo záměrně smýšleno na jejich adresu. Až vymyslím vhodný název pro onoho souseda, s okamžitou platností ho přejmenuji.
Nový komentář
Komentáře
Vivian: A jé, zase nepochopila delší souvětí
Já neříkám, že právo soudit majitele psa má jen ten, kdo je bez viny, jde mi o to, že tihle lidi si jaksi neuvědomujou, že kdyby byli se svou vrtačkou, mixérem, budíkem, nebo třeba brečícím dítětem v tom domě, tak by je ten soused seřval taky. To by najednou obrátili, už by nepokyvovali chápavě hlavama.
Ťapina: svatá Ťapino, ty jsi jako ten Ježíš Kristus, kterýžto pravil "Kdo jsi bez viny, hoď kamenem."
Vy, co vám vadí víc deset minut vytí psa, než hulvát soused, který dokáže takhle rozhodit dítě, jste samozřejmě nikdy v bytě neprovozovali hlasitou činnost, že? Nikdy jste nepřivrtávali poličku na zeď, nikdy jste neměli pozvanou firmu na čištění koberců, nikdy vám doma nevyzváněl telefon nebo zapomenutý budík, když jste nebyli doma, nikdy jste nepoužili mixer. Nebo snad jo?
jiti: Nasi psi spi v dome a celou noc jako miminka. Jasne, ze kdyz je pes venku u boudy, reaguje na kazdy zvuk a steka, pak se napojuji dalsi a uz to jede. A co kohouti, ti ti nevadi
?
O psech mi prosím vyprávějte. U nás na vesnici má každý zahrádku 500-1000 metrů čtverečných a na KAŽDÉ z nich 1-3 psy. Není noc, kdyby nějaký neštěkal. Co jeden, většinou se to rozeřve všechno a já si připadám, že jsem si ustlala ve psím útulku. A co na to páni majitelé? Je to přece pes, tak štěká!
Kurnik cirkulárka je taky na to aby se na ní řezalo dřevo!!!!
Kote....
, taky si myslim, ze je kolem nas daleko vic toho lidskeho hluku, u nas bydlela ve vedlejsim vchode jedna moc vesela rodina, do noci fnukna a tahle zpevy, clenove esenbeeee si tam podavali ruce a stejne se prd zmenilo. Proti nim by bylo jakekoliv zkratove zastekani psa primo lahudkou. Lide jim nic nerekli, protoze se jich bali a tak kazdy drzel hubu a fnukna vyhravala dal. Jeste pro priznivce detskeho sislani, vzpomnela jsem si na kouzelnou knizku pro deti "Hyta a Batul"
napadlo mě, že takový jako soused pes je i můj děda
. Je starý a strašně, strašně zatrpklý. Žijí v jednom domě s mými rodiči a vadí mu všechno. Že náš pes běhá po schodech, že mu naši "dupou" nad hlavou, že si maminka dovolila upravit krásný dvůr a osázet ho kytičkama. A tak čas od času trochu "zaškodí" 
Třeba pokácí vzrostlý okrasný javor, nebo dá psovi nějaké zkažené maso 
Markéto já bych řekla, že se ti článek zase moc povedl
. Co jsem z něho vnímala já? Jak musel být malý Adámek strašně zmatený a nešťastný 
.
. Ale kdyby se to stalo občas, tak bych to asi tolerovala. Možná bych trochu prndala, kdyby mi vzbudil 
, ale určitě bych zato nikomu nenadávala a kor ne sprostě...... tenhle soused bude pěkný hnůj 
A k tomu konfliktu pes X soused pes..... Určitě by mi vadilo, kdybych bydela v bytě a v tom vedlejším by pes vyl a štěkal PRAVIDELNĚ, několikrát denně i v noci. To bych asi
*Kotě*: no jo, to je jiná... lidé jsou holt i takové...
je ale fakt, že když štěká pes, je jasné, co se děje. Ale když uslyším rány a bouchání, tak nevím, jestli si někdo v bytě něco rekonstruuje, nebo jestli se někdo někomu dobývá do bytu... a vylézat pokaždé ven a zjišťovat, co se děje, to se mi opravdu nechce
Vivian: Lidi kafrají, že štěká pes, ale když se do vedlejšího bytu dobývá zloděj páčidlem, to najednou neslyší nic. Příklad z vlastní zkušenosti - vykradli byt u nás na patře, když jsme byli na dovolené. Sousedka důchodkyně to musela slyšet, úplně zdemolovali dveře... a ona, která normálně čumí kukátkem pokaždé, když klapne výtah, aby měla přehled, najednou nic neviděla, neslyšela... chtěla mít svůj klid a nechtěla se do ničeho zaplést, jak později pravila.
paní domácí: ten chlap byl hulvát
*Kotě*: chtít mít doma klid snad není totéž, co nevšímat si, co se děje kolem... já doma spím, odpočívám i pracuju a opravdu si neumím představit, že by tu nebyl klid. To bych prostě musela řešit. Ale nějak jsem nepochopila, jak souvisí touha po klidu s tím, že umírají staří lidé bez pomoci a jsou vykrádány byty...
Vivian91: Mám stejný pocit,mluvení chlapečka mi připadalo zcela normální, vyprávění působilo přirozeně.
Jinak potěšpámbu ! Mít takovýhle individuum za souseda, tak bych se mu vyhýbala, jak jen můžu. Chudák chlapec, bylo mi ho líto. Dospělí se s tím jakžtakž srovnají, ale ta křehká dětská duše nepochopí, proč mu cizí pán nadává, že je prase - to ošklivé, špinavé zvíře. Zajímalo by mě, co bylo dál, jestli na to chlapec časem zapomněl. Je to smutný příběh o hulvátství.
Zdejší reakce jsou vskutku povedené
Sousedovic jezevčík má vždycky tak jednou za měsíc "slabou chvilku", asi jí něco vadí, tak štěká. Trvá to tak půl hodinky, pak se uklidní. Mám se kvůli tomu rozčilovat a chodit na sousedku, ať si to zvíře umlčí? To si radši dám do uší špunty a budem všichni v klidu.
Chápu, že ti lidé museli chodit do práce a pejsek (asi štěňátko) po čase snad vyrostl a přestal se doma sám bát. Nenapadlo mě ale kvůli tomu jít a stěžovat si na hluk. Jen mi pejska bylo moc líto, vždyť je to podobné, jako by někdo nechal doma malé dítě samotné, to by se bálo a plakalo.
Proto jsou zneužívány děti ve výtahu, proto umírají staří lidé sami bez pomoci, proto se vykrádají byty ve velkém, protože všichni byli doma ve svých bytech a chtěli mít svůj klid. 
Divím se lidem, kteří se vehementně zastávali hnusného souseda a těm, které by půlhodinka psího vytí vytočila doběla...
Mnohem víc mě rozčilovalo, když jeden čas - asi půl roku - každý den v domě naproti vyl a plakal nějaký pejsek. Celé dopoledne. Ne že bych se cítila tak strašně obtěžována jeho vytím, ostatně přes dvůr už to doléhalo jen slabě, ale bylo mi strašně líto toho pejska, kterého jeho majitelé nechávají samotného a on je nešťastný a pláče.
Takže pro majitele uplakaných pejsků, a zejména pro ty pejsky, mám pochopení, zkuste psa naučit, že má být tiše, když je sám a má strach.
Fakt by nám všem prospěla nějaká injekce s koňskou dávkou tolerance... takové to "ve svém bytě chci mít svůj klid", to se mi úplně příčí.
Pes
v paneláku je vždy problém
. Dělám na směny,tudíž na nějaké štěkání po mých nočních směnách, kdy mám na vyspání dopolední hodiny a kdy mají ti hafani
právo štěkat , výt, kňučet steskem po páníčkovi.Na co mám právo já? Vzít si prášek na spaní a tolerovat „milovníky“ zvířat.
***Popelka***: ona pravda bude asi někde uprostřed, jak to tak čtu. Mně osobně by určitě taky vadilo, kdyby kdokoliv ze sousedů nerespektoval můj nárok na klid (a chovat se ohleduplně vůči ostatním jsou obyvatelé domů povinni i mimo dobu nočního klidu), ale je pravda, že já bych to zcela určitě řešila s klidem a slušně, protože řevem a urážkami nikdy nikdo ničeho nedosáhl. Ten dědek měl sice plné právo si stěžovat, ale učinil to způsobem nehodným dospělého, rozumného a slušně vychovaného člověka.
Ja bych radsi za souseda psa, ktery si obcas stekne, nez kysele ci zle prdele
Nioneta: to mi neříkej, že váš pes byl jen dvakrát sám doma
Mít vedle sebe rodinu z vyjícím psem, tak taky
Ale jinak jsem to nepochopila. To se chlubili, že jsou lepší, než soused nebo že jejich pes umí svolávat smečku?