Mnohokrát jsem si přála mít v ruce křišťálovou kouli, která by mi mé rozhodování ulehčila. Bohužel, žádná kouzla nefungují, a tak je konečné slovo jen a jen našem uvážení.
Málokdo ale musí vyřešit otázku skutečně fatální a v té nejvyšší míře závažnou.
Jako třeba Kamila – přítelkyně mé sestřenice. V současné době prožívá bezesné noci a velmi se trápí. Má pocit, že se její život obrátil vzhůru nohama a ona musí vyřešit dilema, které je skutečně velice těžké.
Její bratr Jaroslav přišel po těžké nemoci o obě ledviny. Není důležité, jaká nemoc způsobila tuto těžkou ránu v jeho životě. Důležité je momentálně to, že potřebuje novou ledvinu od dárce.
Celá rodina a příbuzenstvo prošla podrobným sítem testů a vyšetření a jako jediný vhodný dárce byla označena právě Kamila.
Po první radostné euforii ale začal hlodat červík obav a strachu. Oprávněného.
Kamila je mladá maminka dvou malých dětí. Z celého srdce si přeje svému bratrovi pomoci, ale zároveň ji tíží mučivé myšlenky.
„Jak budu žít s jednou ledvinou? Co když i já později onemocním a přijdu o ni? Mám právo takto riskovat? Mé děti mě ještě dlouhá léta budou potřebovat.“
Na druhou stranu zase ví, že když je jediná, kdo může pomoci, tak prostě musí. Bratra má velmi ráda a navíc – i on má malé děti. Pokud mu ledvinu daruje, výrazně mu zkvalitní život.
Musím říct, že tento životní příběh mne velmi zasáhl. A přinutil mě se zamyslet, jak bych v takové chvíli reagovala já. Také mám bratra a rovněž ho mám velice ráda. A co kdyby to bylo naopak a já bych potřebovala ledvinu? Jsem si jistá, že můj bratr by mi v tomto ohledu pomohl.
A protože víc hlav znamená více pohledů na věc, více zkušeností…prosím o váš názor vás, milé čtenářky. Vaše reakce Kamile vytisknu a předám.
Vím, že jste mnohokrát dokázaly poradit a podržet spoustu žen, které se zde svěřily se svým problémem. Dokázaly byste povzbudit i Kamilu? Nemá některá z vás osobní nebo třeba zprostředkovanou zkušenost s takovouto situací?
Nový komentář
Komentáře
:-) .. byla bych ráda.. (oprava)
... a taky bych měla strach co bude (jako Silveig, 50), to je normální - ale, neváhala bych.
Neváhala bych ani na chvíli. Bratr potřebuje ledvinu, a já jsem jediný vhodný dárce. Není co řešit.
A ještě něco: bych byla ráda (a děkovala osudu), že to VYŠLO - že je někdo, kdo mu může pomoct... že se nestalo, že by nebyl vhodný nikdo....
Kamile i jejímu bratrovi hodně štěstí
Sharka: Partnerovi jistě, bratrovi ne? Je vidět, že ho nemáš
Najít volnou v registru by bylo dobrý v každém případě, ne jenom pro bratra.
Vzhledem k tomu, že mám ledvinky v podstatě tři, tak bych jednu určitě oželela, a kdyby někdo z rodiny (rodiče, sestra,
) potřebovali a moje ledvinka by se jim "hodila", tak bych moc neváhala (akorát kdybych v tu dobu byla těhotná...)
Co nepotřebuju, to klidně daruju. Krev, kostní dřeň, ledvinu... Mě to relativně neublíží a někomu to zachrání život. Tak nač váhat?
A po mé smrti ať si klidně tělo rozpitvají medici. Pro mě už nebude mít žádnou hodnotu
Svým rodičům bych dala. Vím, že by odmítli, já bych se je snažila přesvědčit. A oni by zase odmítli. Vím to, protože ani já bych svému dítěti nikdy nedovolila riskovat kvůli mně. Pro své děti bych udělala cokoli, snažím se, tu a tam někdy něco obětuju, aby se syn (zatím jeden) měl dobře, tak mu přece nedovolím tohle udělat. Po šedesáti mi přijde přirozené, že přicházejí nemoci, už proto, že je přirozené, aby rodiče odcházeli dřív než děti. Já vím, že se kvůli jedné ledvině neumírá a v šedesáti budu mluvit jinak, ale já bych si ledvinu od svého dítěte nikdy nevzala. A u sestry...nevím. Vážně nevím, nevím, nevím.
Silveig: Zrovna minulý týden děti koukaly v TV na nějaký pořad, kde v Německu dávl tatínek štěp jater pro svého syna...synek byl v dtb čekatelů asi rok a nikdo vhodný nebyl..naštěstí se štěp synovi ujal..
Aby transplantace byla úspěšná, je třeba, aby si mnoho faktorů odpovídalo nebo bylo velice blízkých. Posuzují se krevní skupiny, věk a váha. V případě ledvin je nejdůležitějším faktorem typ tkáně, který je mnohem složitější než krevní skupina
Ťapina: tak třeba tu:
8. Můžu darovat orgán za života?
Ano, v některých případech. Nejběžnějším případem je ledvina, neboť s jednou ledvinou je možno normálně žít. Rovněž je možno transplantovat část jater, plic a tenkého střeva. K dárcovství během života dárce dochází skoro vždy mezi blízkými příbuznými, často mezi rodičem a dítětem nebo mezi sourozenci, částečně z toho důvodu, že shoda krevních skupin a odpovídající typ tkání dávají větší naději na úspěch.
http://www.mzcr.cz/data/c209/lib/anglie.transpl-1.doc
Jednu dobu to vypadalo, ze tatka bude potrebovat ledvinu. Nevahala bych (otazka, jestli by ji vzal, ale tak daleko se to nedostalo a ted je to neaktualni
)...
Stat se muze vsechno, takze chapu i strach a odmitnuti
V ramci rodiny, segra, mamka, tatka, par opravdu nejblizsich..dala bych. U tech vzdalenejsich..bych asi vahala hodne, hodne, a spis bych se priklonila k ne. Ale osobne..dokazu pochopit, kdyz se nekdo rozhodne nedarovat. Zazila jsem pana, ktery svemu hodne dobremu priteli daroval...a do roka mu odesla ta stavajici ledvina, skoncil na dialyze... A ted jsem mimo, tak netusim, ale mam matny tuseni, ze nekdy na podzim mel pohreb...
Tak jsem úpravu souhlasu s posmrtným dárcovstvím schválně našla v učebnici zdravotnického práva, resp. jeho trestní části.
Odběr orgánů od zemřelých dárců (ex mortuo)
Jak již bylo výše uvedeno, tkáně a orgány lze získat z těl mrtvých anebo živých dárců. Odběr orgánů z těl zemřelých je upřednostňován před odběrem z těl živých. Ač z hlediska systematiky upravuje transplantační zákon nejdříve transplantace ze živých, pojednáme nejdříve o odběru ex mortuo.
V souvislosti s odběrem orgánů ex mortuo rozlišujeme dva základní modely odběru orgánů ze zemřelých dárců:
1. Presumovaný souhlas: Tento model byl v ČR přijat od počátku transplantační medicíny a je zaveden v řadě jiných, zejména evropských, zemích. Lze jej ještě dále dělit. Určitým extrémem byl například systém v bývalém SSSR. Nejen, že zde byl zaveden systém předpokládaného souhlasu, ale zároveň neexistovala možnost takový odběr vyloučit. Mírnějším řešením je klasický model předpokládaného souhlasu s možností odběr orgánů vyloučit. Další pojetí může být zaměřeno i na rodinné příslušníky. Zemřelý může vyslovit nesouhlas, pokud tak neučiní, lékař je povinen přinejmenším informovat rodinné příslušníky o zamýšleném odběru a ponechat jim buď právo rozhodnout o odběru, anebo ponechat jim „jen“ právo veta proti zamýšlenému odběru.
2. Presumovaný nesouhlas: U tohoto modelu je vyloučen odběr orgánů, pokud s ním zemřelý nevyslovil souhlas za svého života. Můžeme ovšem opět pozorovat i další možné přístupy. Prvním je model, ve kterém pouze a jedině může vyslovit souhlas zemřelý. Druhým je potom situace, kdy pokud není lékaři k dispozici výslovný souhlas, může za zákonem daných podmínek o odběru rozhodnout i jiná osoba, nejčastěji rodinný příslušník (SRN). Určitým extrémním modelem (Japonsko) je pojetí, kdy zemřelý musí vyslovit souhlas, nicméně poslední rozhodnutí o zamýšleném odběru připadá rodinným příslušníkům.
Český zákonodárce přijal v transplantačním zákoně již v minulosti zavedenou zásadu presumovaného souhlasu s odběrem orgánu s určitou modifikací u osob nezletilých či zbavených způsobilosti k právním úkonům.
Vyloučení odběru orgánu zemřelého
Odběr je vyloučen, pokud zemřelý za svého života nebo zákonný zástupce zemřelého, který byl nezletilý nebo osobou zbavenou způsobilosti k právním úkonům, vyslovil prokazatelně nesouhlas s posmrtným darováním tkání a orgánů. Dále je odběr vyloučen v případě, že nelze na základě posouzení zdravotní způsobilosti vyloučit, že zemřelý trpěl nemocí či stavem, které by mohly ohrozit zdraví nebo život příjemce – za takové posouzení odpovídá zdravotnické zařízení provádějící odběr. Odběr je také vyloučen, pokud zemřelého nelze identifikovat.
Vyslovení nesouhlasu s odběrem orgánů
Zemřelý nebo jeho zákonný zástupce může za života vyloučit souhlas s odběrem. Tento nesouhlas se považuje za prokazatelně vyslovený, pokud je zemřelý evidován v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů (§ 16 odst. 1 písm. a/).
Druhým způsobem podle transplantačního zákona je možnost zemřelého za jeho života vyslovit nesouhlas s odběrem přímo ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem (§16 odst. 1 písm. b/). Toto ustanovení je jistě přínosné v případě, kdy se pacient nachází ve špatném zdravotním stavu.
Zákonný zástupce nezletilé osoby nebo osoby zbavené způsobilosti může ve zdravotnickém zařízení před ošetřujícím lékařem a jedním svědkem prohlásit, že nesouhlasí s odběrem orgánů. Takové prohlášení může učinit pro případ smrti nezletilé osoby nebo osoby zbavené způsobilosti ještě za jejího života nebo i po úmrtí této osoby (§ 16 odst. 1 písm. c/). Jedná se zde o určitou odchylku z přijatého principu předpokládaného souhlasu, a to z hlediska možnosti zákonného zástupce vyloučit odběr i po úmrtí takové osoby. Domníváme se, že i v těchto případech měl zákonodárce zvolit časové ohraničení okamžikem smrti, a to vzhledem k tomu, že odběr orgánů musí být proveden co nejrychleji po stanovení okamžiku smrti. Transplantační zákon formulací „i po úmrtí“ zavedl nejednoznačnost výkladu z hlediska časového (v jaké lhůtě) a postup pro získávání případných tkání a orgánů zbytečně komplikuje, ba i znemožňuje.
O vyslovení nesouhlasu ve zdravotnickém zařízení se sepíše zápis, který je součástí zdravotnické dokumentace. Kopii zápisu zasílá zdravotnické zařízení do tří dnů zároveň Národnímu registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.
Transplantační zákon se výslovně nevyjadřuje, zda potenciální dárce může za života vyslovit nesouhlas s odběrem určitých orgánů. Otázkou tedy zůstává, jestli omezení dárcovství je také určitým vyslovením nesouhlasu anebo jestli se už o takový úkon nejedná.
Nápovědou může být ustanovení § 18 odst. 4, které obsahuje: „Do Národního registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů se povinně uvádí jméno a příjmení, rodné číslo a bydliště osoby nesouhlasící s posmrtným odběrem tkání a orgánů a nezbytné údaje o rozsahu nesouhlasu.“
Ošetřující lékař je povinen informovat osoby blízké nebo osoby určené pacientem o předpokládané možnosti odběru orgánů (§ 15). Jedná se pouze o podání informace, nikoliv o možnost takových osob rozhodnout o odběru z těla zemřelého, ledaže se jedná o nezletilého či zbaveného způsobilosti.
Já myslím, že je to velmi složité. Myslíme si, že jí svým blízkým dáme (nemyslím tím děti), ale pak přijde realita a přepadanou nás pochybnosti. Já nevím, co bych dělala a raděj v takový situaci vůbec nechci být.
Silveig: Tím si právě nejsem jistá.
Ťapina: no ale potřebuješ TAKY shodnou krevní skupinu
Juana: Důležitý je MHC systém, ten nemá s krevníma skupinama nic společného.
Libča: A kdo říká, že tady to hlídané není? Ale to neznamená, že se automaticky neberou. Musí se totiž vzít hodně rychle, takže nevím jak dlouho to u vás (kde to vlastně je?, věděla jsem to, ale už zapomněla) protahujou.
Juana: kdyby stačila shodná shodná krevní skupina tak si zdravotnictví píská
Jinak existuje teorie že lze transplantaci provést i u neshodné krevní skupiny a to u novorozených dětí
Žábina: No právě, vždyť jsem psala, že ve chvíli kdy se dozvíš o smrti příbuznýho, tak už jsou orgány u ledu. Myslím, že pravdu má medvěd, u nás se nikdo nikoho neptá, a okamžitě si to všechno berou. Ale řekla bych, že je to dobře. Jedna mladá zdravá mrtvola může zachránit život spoustě lidí. Jednou jsem někde četla, kolik stát stojí jedna smrt mladýho člověka. Byly to strašný prachy. Takhle se aspoň "vrátí" v několika jiných zachráněných zpátky. Ale stejně mi to přide spíš morálně správný, nechat se rozdat, než aby se něco vracelo státu
medvede to cumim teda.... vzali mrtvemu organy?? a na co???
tady je tosilene hlidane... zazila jsem dvakrat darcovstvi organu ale to v te smutne variaci, odejmuti organu, rodinni prislusnici podepsali darcovstvi a tak bylo "vyndano" velmi zajimavy akt ale chaoticky.....
Pro sve dite bych i umrela.... jemu bych dala mou ledvinu.... vim ze moje rodice by ji ode me nevzali....... naopak muj tatka kdyz si ja stezuji na me organy tak rika ze si je necha vyndat a da mi je....
ale orgány přece taky odumřou když umře člověk,tak k čemu pak jsou
...vždyť přece srdce se musí transplantovat do nějakýho časovýho limitu a být stále v chladu....je to asi dost složitý...