S hercem Michalem Kavalčíkem jsme se setkali v Praze na Smíchově. Zašli jsme spolu do kavárny. Už když jsme si povídali, všimli jsme si, že Michal o sobě-Rudovi i o sobě-Michalovi mluví ve třetí osobě. První otázka rozhovoru se tak vyloženě nabízela…

Máte potíže s identitou?
Občas se to plete, Ruda Michalovi vstupuje hodně do života. Ale je to spíš jeho součástí, trochu jako šampony dva v jednom.

Takže se nám může krásně stát, že o vás časem zjistíte, že obě dvě ty přísady byly jen složkami a ve skutečnosti nejste ani Ruda z Ostravy, ani Michal z Českého Těšína, ale třeba František z Karlových Varů?
Ne, to určitě ne. Michal je zatím osoba docela neobjevená, tak na sobě maká, aby dohnal Rudu, co se týče jeho povědomí o něm.

Michal Kavalčík

Narodil se v pátek 13. června 1975 v Českém Těšíně. Jak sám o sobě tvrdí, je více Polák než Čech, protože mládí prožil 100 metrů od polských hranic.

Ve čtrnácti letech se přestěhoval do Ostravy, kde začal studovat herectví na Ostravské konzervatoři… Po ukončení studia strávil ještě čtyři roky v ostravských divadlech.

Po deseti letech v Ostravě pocítil, že je mu Ostrava malá, a pokusil se dobýt Středočeský kraj. Rozhodl se pro útok ze severu, takže strávil dva krásné herecké roky v libereckém divadle F. X. Šaldy, načež se přestěhoval do Prahy.

V Praze hraje na několika scénách. V Hudebním divadle v Karlíně v představení Producenti, v divadle Kalich v muzikálu Krysař a hlavně v divadle Bez zábradlí v muzikálu Cikáni jdou do nebe.

Do povědomí širší veřejnosti se dostal díky své postavě Rudy z Ostravy, kterou vytvořil pro pořad Na stojáka a dnes s ní objíždí v zájezdovém představení Komici s.r.o. S Rudou se zúčastnil i soutěže X Factor a nahrál nezapomenutelnou parodii na píseň Falling Slowly s dvojicí NOISEBROTHERS pod názvem Markéta.

Dělá svérázného reportéra pro pořad Miloše Knora KnorTime, který vysílá TV Barrandov.

Michalovy stránky najdete na: www.ostravak.tv.

A co bychom měli o Michalovi vědět?
Já jsem vystudoval herectví, díky tomu také vznikl Ruda. Už na škole ve mně objevili nějaké stránky komika. V současné době pracuji na herecké kariéře a doufejme, že v září budou moci čtenářky a čtenáři shlédnout plody této snahy.

Co chystáte na září?
Podařilo se mi uspět v jednom castingu a pro TV Nova jsme natočili třináctidílný seriál, který už je hotový. Původně měl jít v březnu, ale finanční krize změnila plány asi všech televizních kanálů, což je podle mě dobrý tah. Na podzim se dávají vždycky ty největší věci.

Lidé se vrátí z dovolených… dobře, o čem seriál bude, něco komického?
Mělo by to být něco, co v naší republice ještě nebylo.

Moment, moment, to říká každý, musíte mě přesvědčit…
Můžu říct, že budu mít pravdu. Není to žádná druhá Ordinace…

Že vy jste také autor scénáře?
Tak daleko mé ambice a kvality nesahají, to přenechám těm lepším. Ale, jak jsem řekl, nebude to žádná Ordinace, žádná Ulice či VKVčka, nebudou se tam řešit žádné vztahy v nemocnici.
Měl by to být seriál o mladých lidech. Jmenuje se to První krok. Je to převzatý seriál, který vznikl původně ve Španělsku, od Španělů to převzali Rumuni. My děláme tak zvanou rumunskou verzi, která je mnohem evropštější. Ve Španělsku to bylo velmi vyhrocené, samé srdceryvné vztahy a hodně se tam gestikuluje rukama. My jsme se to snažili zasadit do českých poměrů.

O čem seriál bude?
O soukromé taneční škole. Neučí se tam ale jenom tanec, je tam herectví, zpěv, hudba. Už jsem viděl pár dílů a myslím, že by to vážně mohla být pecka!

Jakým způsobem je to dělané, čím je to nové?
Troufám si říct, že seriál je ze sedmdesáti nebo osmdesáti procent o mladých lidech. Není to tedy o vztazích mezi staršími, kterým je 35 a víc.
Řekl bych, že dívat se na to budou třeba lidé od deseti do pětačtyřiceti let. Samozřejmě jsou tam i starosti rodičů a učitelů, ale hlavní část je směřována na mladší. Takže to je ten přínos. Ještě tady nebyl, tuším, seriál o takhle mladých lidech. Pravda, teď třeba na České televizi je seriál Proč bychom se netopili, ale tohle bude směřované ještě víc na mladé.

Třináct dílů a tím to končí?
Je samozřejmě prostor pro natočení dalších sérií, všechno záleží na úspěšnosti. Uvidíme v září.

Co tam hrajete vy?
Já už nepatřím do té party studentů, věkově jsem to o fous nestihl, ale mám tam roli učitele hudby. Takže se tam malinko objeví i Ruda, tedy v tom smyslu, že kytaru, kterou jsem se snažil v Rudovi trochu prodat, tam používám také. Kromě toho mám na starosti veškeré ostatní hudební složky od not, přes historii a skladatele, až po tu praktickou část.

Když jsme se tak krásně dostali k Rudovi, jak vůbec vznikl?
Všichni mají pocit, že vznikl na základě X Factoru pro TV Nova. Většina lidí totiž nemá kabelovou televizi. Ruda vznikla už v roce 2005, na popud konkurzu k pořadu Na stojáka. Do toho mě uvrtala jedna moje výborná kamarádka Jitka, zavolala mi: „Hele, ty seš takovej magor, komik a šašek, mohl bys to jít zkusit.“

Vůbec jsem nevěděl, o co jde, tak mi to vysvětlila a přinesla mi pár dévédéček, na kterých byla taková esa jako Hanák, Čtvrtníček, Matonoha. Tak jsem si to pustil a odepsal jí SMSkou, že na tyhle hvězdy nemám, že do toho nepůjdu. Nakonec mě ale přemluvila.

Když jsem přemýšlel, čím zaujmout, napadlo mě využít těch svých deset let strávených v Ostravě, kde jsem šest let studoval a čtyři troky potom žil. Rozhodl jsem se, že zkusím zabrousit do pole takového burana Rudy, horníka, který fárá v dole a má rád kapelu AC/DC.

Inspiroval jste se Deníky Ostravaka Ostravskeho?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ostravak už blogoval asi půl nebo tři čtvrtě roku. Já si od Ostravaka Ostravskeho půjčil povídku Mikrovlnka, ale pak už šel Ruda vlastní cestou.

Ruda a X Factor – byla to čistá recese?
Byla. Spousta lidí mi píše maily, kolik jsem dostal od Novy zaplaceno…

Kolik?
Tak to nebylo. Kdyby to bylo od začátku domluvené, tak by tam nemohlo vzniknout to, co vzniklo. Byl to čistý hec, kdy mi parta kamarádů v hospodě řekla, že Nova chystá tenhle pořad a jestli bych tam nechtěl jít s Rudou. Vsadili jsme se, ale ani oni netušili, že to vážně udělám.
Nevěděl to vůbec nikdo, ani rodina. Cílem bylo zapsat se šokem. Aby Ruda udělal patnáctivteřinový výstup a vyhodili ho ven.

To se moc nepovedlo…
Nepovedlo. Čekal jsem, že mě nenechjí projít a chystal si věty jako: „Cela tato soutěž je zkorumpovana. Všechno mate domluvene dopředu. Jděte všichni do řiti!“ prásknul bych dveřmi a něco tam rozbil, do kamery bych vynadal paní Osvaldové a celé porotě. K mému údivu to dopadlo úplně jinak.
Tím se Ruda trošku proslavil, ale největší slávu, alespoň tu internetovou, přinesla Markéta, respektive Falling Slowly v Rudově podání.

Jak tohle vzniklo?
Byl to jeden z krásných okamžiků v mém životě. Mně takové věci přicházejí samy od sebe, většinou nic neplánuji, a to je super!
17. dubna 2008 jsme měli s Milošem Knorem a pořadem Komici s.r.o. první vystoupení tady v Praze. Mělo to velký úspěch. Já si čtrnáct dní předem vymyslel Markétu a tam ji zpíval poprvé naživo. Mezi diváky jsem pozval své kamarády ze Streamu, Janka Rubeše a Jindru Malíka, kteří spolu tvoří dvojici Noicebrothers. Po představení za mnou přišli do šatny a povídají: „Rudo, prosím vás, my bychom vám chtěli natočit videoklip.“
Potykali jsme si, za týden si sedli do hospůdky, vymysleli scénář, po dalších čtrnácti dnech vzali auto a vyrazili do Ostravy. Během šesti hodin to bylo natočené.

Máte nějakou informaci, jak se vaše Markéta líbí původním autorům?
Samozřejmě jsem si to zjišťoval, co na to Markéta, co na to Glen…? Mám dost známých mezi lidmi z jejich kapely.
Tihle lidé jsou úplně v pohodě. Jak mi někdo psal, že jsem je zhanobil a budou mě žalovat, tak nic takového se samozřejmě nestalo. Markéta i Glen se prý při poslechu mé Markéty dobře bavili.


(Foto: Ivo Brož)

Vy jste přišel s přilbou, máte motorku?
Zatím ne, jezdím na skútru. Takže všechny kolony v Praze jsou pro mě bez problému, protože to pěkně prokličkuji.

Pěkně po chodníku…
Po chodníku jsem to nezkoušel.

A já se těšil, že vás nachytám…
…nezkoušel jsem to, protože někteří moji kamarádi dělají messengery a slyšel jsem toho od nich dost a dost. Samozřejmě, že mají finty, vypnou motor a vedou skútra vedle sebe po chodníku. Za to vám nemůže policajt nic říct.

Skútříky jsou úžasná věc, je tam trochu otázka bezpečnosti, ale když si člověk dává pozor a respektuje provoz, tak je všechno v pohodě.
Pociťujete finanční krizi?
Přiznám se, že ano. Kdekdo tvrdí, že je to jen novinářská bublina, ale není to tak. Mně volá spousta agentur, kde chtějí Rudu, a ty částky, na kterých jsme byli vždycky domluvení, tak je tam určitý požadavek, zda by nemohly být nižší. Už se mi to stalo asi desetkrát, ale zatím jsme se ale vždycky dohodli. Myslím, že to do léta přejde a budeme se zase válet v teple na pláži.


(Foto: Ivo Brož)

Zatím ještě máte na chleba…
Ruda si ještě může koupit lahváče a tričko s AC/DC, tak je to dobré.

Prozraďte mi nějaké zákulisní informace, máte rodinu?
Tady si nechám, jak se říká, právo nevypovídat (smích) trocha soukromí nezaškodí. Prozradím třeba jen, že jsem hrdý otec svého čtyř a půlletého syna.

Syn je Liberečák?
Ne, ne, to už je Pražák. Jmenuje se Alex a už pomalu chytá Rudovy móresy. Chce, abych mu hrál Nudu, to je můj slavný song z pořadu Na stojáka, napodobuje Markétu Irglovou, když chodí s vysavačem po bytě (směje se).

Chystáte teď něco nového v divadle?
Chystáme v divadle Bez zábradlí s Karlem Heřmánkem jednu komedii, jejíž jméno bych dopředu nerad prozrazoval, ale bude to krásná věc. To mi věřte.

Co byste popřál čtenářkám magazínu Žena-in?
Ženy byly vždycky velkou inspirací v mém životě a pletly se do něj vždycky v tom nejvíc pozitivním smyslu, jak to jen bylo možné. Bez žen by to prostě nešlo. Všem ženám, všem slečnám, babičkám…

I vnučkám?
I vnučkám a sestřenicím, abychom nikoho nevynechali…

Tchyním?
Tchyním také. Pozor, tchyně jsou výborné! To už vůbec neplatí, že tchyně rovná se zabiják vztahu.
Každopádně bych chtěl vzkázat, aby se v letošním roce krize měly dobře a braly život s humorem, srandou a nadhledem. A hlavně, aby se jim recese pletla v dobrém do života a posouvala je dál.

Ještě někomu byste chtěl něco vzkázat?
Rád bych asi pozdravil lidi, se kterými jsem nedávno strávil v Holešovicích půl roku života na seriálu a věřím, že výsledek bude dobrý – zdravím rejžu Jirku Vejdělka i Janičku Veselou z produkce, Pavla Typolta a vůbec všechny v pozadí tohoto projektu, byla to úžasná zkušenost! A nesmím zapomenout na Miloše Knora a všechny Komiky s.r.o. (smích).

Markéta

V pořadu Na stojáka (Nuda)

X Factor

Související:
Slabší vývar: Miloš Knor
Seriál: VIP rozhovory

Jak na vás Michal působí? Znala jste jeho videa už dřív? Viděla jste Rudu v X Factoru? A Michala na divadle?

Reklama