Milé dámy,
před pár týdny jsem zaslechla ve zprávách, jak si úřednice stěžuje, že bude muset pracovat během polední přestávky.
To mě pobavilo, protože v mém zaměstnání na oběd nebyl čas a tak se jedlo třeba až večer v sedm hodin studený oběd „na stojáka", který jsem dostala třeba už ve čtyři odpoledne.
A moje rekordní délka pracovní doby - 23 hodin na nohách s hodinovou pauzou, kdy jsem se mohla natáhnout v šatně. Jinak během sezóny se pracovalo podle potřeby 20, 17, 15 hodin.
Kdo pracuje ve službách, asi to zná. Myslím hlavně restaurace. Navíc hosté neví, jak dlouho „lítáte po rajóně", a ani je to nezajímá, chtějí být obsloužení milým personálem.
Teď si užívám mateřskou a na práci a některé vracející se hosty jen vzpomínám. Ráda by jsem si mákla. A těším se na sezonu, třeba budou chtít brigádníka.
honuska
Ve službách jsem to nikdy nezkoušela, ale věřím, že to někdy musí být docela drsné. Hlavně ta nutnost být pořád milá, nebo aspoň slušná, být pořád k dispozici... Ale jak se zdá, mateřská je ještě horší, když už se zase těšíte do práce :-)))
Nový komentář
Komentáře
catcat: přesně tak
postupně jsme si každý ty dvě půlhodinové přestávky za směnu vybrali 
Na obedovou pauzu ma narok kazdy. Nesnasim "supermany" co makaj mraky hodin bez prestavky a jsou furt uzasne vykonni. Kecaj
Prestavka preci nemusi byt pro vsechny presne s uderem polednich zvonu - jde se vystridat na kratsich pauzach. Pretizenej personal stoji za prt a dobry yamestnavatel to vi
Ťapina: No, jednou jsem měla takového kolegu.... jednou si přišel, to byl zaměstnán asi 14 dní, kdy akorát chodil, hledal ty sponky a zjišťoval, která tiskárna je ve které místnosti a kde mu tedy vylezl papír, že by jako chtěl klouzavou pracovní dobu, protože podle zákoníku práce má právo.... Šéfka se jistě usmála (já u toho nebyla, ale znám svý lidi) tím svým líbezným úsměvem, kterému zasvěcení říkají sluníčko, které má tesáky, a zeptala se, proč že po klouzavé pracovní době tak usilovně touží. On začal tím, že ten má to a ten nechodí v pátek a pak vysvětlil, že on dojíždí, že to má třicet kilometrů a že musí jako vyjet s rezervou, kdyby někde uvízl na křižovatce nebo něco. Ale že když neuvízne, tak přijede do práce třeba o deset minut dřív, a kdo mu těch deset minut jako zaplatí?
To je panečku mentalita.
honuska: No to jsou prostě příznaky práce, no
Na mateřské je fajn, ale já ke spokojenosti potřebuji i trochu té práce.
A ono to není jen fyzické lítání po rajóně, ale také se musí přemýšlet co komu přinést.
Stávalo se mi, až když jsem ležela doma v posteli a mozek pomalu vypínal a mi došlo: "Jejda na třináctku chtěli cukr navíc, nebo na dvojku kolu bez ledu."
Když se finišuje nějaká velká zakázka a v tiskárně je uzávěrka, musím někdy táhnou i dva dny v kuse. Asi bych měla šéfa nechat zavřít.
Nakopala bych tyto úředníky do šimpánu. 
gentiana: Přesně. Kdo si cíleně vydupává práva do mrtě, ten dostane ta práva a ani o milimetr navíc. Kdo je ochoten se domluvit, ten se dočká ochoty i z druhé strany.
Ano, nevím, jak dlouho obsluha "lítá po rajóně" a ani mě to nezajímá a ano, chci být obsloužená milým personálem
. Za své peníze a vstřícnost vyžaduji taktéž milý přístup.
No, jasně, budu se hádat, že mám právo a já já já jenom já má právo, ale práce stojí. Normální šéf chápe, že lidi potřebujou jíst a čurat, takže je nebuzeruje, že tak činí, normální zaměstnanci chápou, že ne vždy jde úderem dvanácté všecko pustit a začít vybalovat lepeňáky.
A šestnáctky za barem jsou furt lepší než šestnáctky, kde je potřeba přemýšlet. Vím, co říkám, zažila jsem obojí.
inka35:
no a na to, že lidi budou mlčet, některý firmy právě hřeší 
femme: ve většině případu dnes platí že kdo chce práci tak at mlčí a maká,takže právo neprávo je lepší být sticha v práci než si stěžovat na pracáku.
ddeenniissaa: unavená a nevrlá je rozdíl.Vy asi nepracujete ve službách co?
kažodpádně pokud už někdo ve službách pracuje, je skoro jeho povinností být milý a příjemný na zákazníky. Přece nepůjdu do restaurace, kde mi náladu zkazí nevrlá obsluha