2012: Mysleli jste na čas?

Jestli se nebudete zlobit, je dnešní článek tak trochu volným pokračováním toho úterního, který vás k mému překvapení zaujal víc, než jsem očekávala.

Je to prakticky jen doklad toho, že se lidé skutečně začínají zabývat i jinými věcmi, než striktně sebou.

Čas je v nás

Jestliže tedy Mayové obracejí  ve svém proroctví veškerou pozornost k času, tedy času v jeho základním smyslu, napadlo mě, že bychom to mohli udělat také.

Ale ne v kontextu „není čas“ „ málo času“, ale k tomu jak ho vnímáme, a jestli vůbec lze hovořit o této veličině jako o něčem statickém a neměnném.

Jistě, že máme hodiny a na těch je hodina prostě pokaždé hodina a těžko na tom něco změníme, ale jen se zkuste zamyslet, jak dlouhá či krátká z vašeho vnitřního pohledu kolikrát je. 

Jak to, že byť na hodinách uplyne časový úsek vždy stejně, uvnitř nás tomu tak není?

Nemůže to znamenat, že něco děláme špatně?

Každému člověku ubíhá doba zcela jinak. Čas je uvnitř všeho a není pokaždé stejný. Už vás někdy napadlo, že třeba takový motýl v porovnání se slonem prožívá čas uvnitř odlišně? Co když je pro motýla mnohem delší, byť nám se to nezdá?

Nechci vám zamotat hlavu, ale co když jsme se dobrovolně napasovali do něčeho, co nám zkomplikovalo život? Jakési mantinely.

„Taky ti to tak uteklo?“ Ne, mě to přišlo strašně dlouhý“ Oba ale dělali totéž na stejném místě. Zkuste si vzít pruh látky a na obou koncích ho sešít. Vznikne páska.

Teď jeďte prstem po vnější straně, a pak po vnitřní. Máte pocit, že zevnitř jste rychlejší?

Tak a teď ji zkuste jedenkrát otočit a zase sešít. Jeďte prstem…..aha a najednou jste na druhé straně. Té delší nebo kratší.

Víte, kam mířím?

Taková páska může být v každém z nás. A každý nastoupí na nějakou stranu, když pocitově měří nějaký časový úsek.

Hovořit z vědeckého hlediska o pružnosti času je věc jedna. Ovšem, vědomě to celé pojmout a vstřebat, je věc druhá.

Vsadím se, že mnohý vědec, který zasvěceně hovoří  před posluchači o času, jako relativní veličině a píše při tom vzorečky, ho vnitřně vnímá tak, jako prodavač párků u něho pod okny.

Relativita času, zakřivení, pružnost, paralelní časy, to jsme borci!…..

A pak nás náhle zaskočí banální deja-vu, nebo někdo, kdo hovoří o něčem, co se ještě nestalo.

Hledáme najednou racionální vysvětlení, podvod, náhodu….ale před chvílí jsme to z vědeckého pohledu přeci ochotně připustili….tak jak?

Je čas jen odněkud někam a spořádaně, nebo na všechny strany a pokaždé jinak?

Tak trochu to vypadá, že na vědeckém sympóziu a za řečnickým pultem je všechno relativní a tudíž všechno možné….

...čas je pružný a vesmír ve své nekonečnosti všeho schopný. Připouštíme, rozumíme, chápeme..

Jakmile ale sestoupíme ze stupínku do reálného prostředí prodavačů párků, najednou jsme schopni připustit jen minimum, které je z našeho pohledu prakticky vstřebatelné. Pochybujeme, nevěříme.

A to je právě ono. My o tom mluvíme a píšeme, ale my tomu lidsky nerozumíme.

Žijeme něco jiného, než říkáme.

Ona to ale není až tak úplně naše vina. My se opravdu hrozně snažíme. Čteme a diskutujeme, ale strašně nás svazuje fakt, že se pořád nemůžeme zbavit těch mantinelů, které nám do jisté míry zajišťují trochu té jistoty, kterou tak moc potřebujeme. Jakýsi štít před neznámem.

My se z přirozenosti času a neznáma, které s ním souvisí bojíme….

Když přijde ono deja-vu, naše pocity jsou nepříjemné. Pak je vysvětlení „eletrický výboj v mozku“, pro nás bezpečnější než „časová smyčka“ , „neohraničené vnímání“ a ona „časová pružnost“….

Konec času? Proč ne?

Co kdyby zmíněný "konec času" způsobila náhlá schopnost člověka pochopit beze zbytku jeho skutečný rozsah a možnosti? Kbyby tím pádem člověk dokázal v praxi odhalit a žít onu jeho pružnost?

To by úplně stačilo k tomu, aby už nic nebylo jako dřív.  KONEC ČASU.

Všechno kolem nás by dostalo docela jiný rozměr.

Úplně jiný hodnotový systém.

Změna pohledu na život i na smrt.

Naprosto jiné priority i náhled na lidskou existenci.

Na život ve vesmíru.

Na vývoj člověka, jeho možnosti, schopnosti, studium.

Kompletní revoluce na žebříčku toho, co je zásadní a důležité.

Všechno o čem se hovoří v proroctví do toho skvěle zapadá.

Představte si, že doopravdy chápete a reálně vnímáte rozsah času. Že jste schopni to pojmout a žít.

Tohle je o jiném kalendáři, jiných hodinách, jiném pojetí života od jeho základu....To by se to Mayům povedlo...

Co říkají hvězdy na TEN den?

Včera jste mě navedli na zajímavou myšlenku, kterou jsem zrealizovala.

Zajímalo vás, jak se tento den projeví na horoskopu člověka. Oslovila jsem kvůli tomu profesionální astroložku.

Ženu, které si hluboce vážím, pro její až nadpozemskou moudrost, schopnosti  a vědomosti.

Zkusila jsem to na svém tranzitu.

„Proč chceš vědět něco, co nemůžeš změnit?“ zeptala se.

„Protože jsem zvědavá“, povídám. Nic chytřejšího mě nenapadlo a také mi došlo, že má vlastně pravdu.

„Dobře. Jak chceš. Budeš zřejmě doma, protože nejvíc tě podle toho, co vidím na horoskopu, bude zajímat tvoje rodina.

Můžeš mít nějakou obavu, ale upozorňuju tě, že to může být způsobeno čímkoli.

Taky se budeš zabývat minulostí v tom horším smyslu, jakoby se můžeš chtít vyrovnat s nepříjemnými věcmi z minula.

Nemusí ti být právě dobře, nebo můžeš mít strach.

No bude náročný den, ale takových už přeci zažila hodně“.

A pak řekla věci, které jsem vyhodnotila, že byste měli také "slyšet"

„Myslím, že to, co se má stát není možné změnit ani tím, že o tom budeme vědět. Svoji karmu mají nejen lidé ale celé státy a dokonce celá planeta.

Takže, jestliže se má nějaký kontinent celý třeba potopit do moře budou tam patrně lidé, kteří se mají utopit, protože ti, kdo tohle nemají karmicky dané, se narodí někde jinde, nebo se do té doby odstěhují. S tím nelze nic dělat.

Co ale můžeš měnit, je vnímání vlastního života a budoucnosti, tím, jak o ní smýšlíš. Protože to nahoře podpoří to, co je dole. Jestli si bude člověk říkat Budu osamělý. Přesně to se stane.

Můžeš minout denně tisíce lidí a nevěnovat jim ani myšlenku. Anebo naopak. A to je o té myšlence, kterou svobodně zvolíš :

Ta má hezkou sukni, tomu to sluší, ten má veselou tvář, nebo ta je hnusná, ten je tlustej, ten šilhavej.

Všechno to začíná i končí u tebe. Nesnaž se změnit, co změnit nelze. Nemrhej energií. Snaž se zkvalitnit vlastní život a změníš víc, než si myslíš.“

No a já děkuji.