Pláč se vinul okýnkem z prvního patra a od vysokého stropu mojí koupelny se jakoby odrážel.

Přeběhl mi mráz po zádech při pomyšlení, co se všechno té ženě mohlo stát. Po chvíli nastal klid a já se konečně mohla dál soustředit na to, že sedím na své toaletě, ve své koupelně, která je součástí mého bytu.

Začala jsem plánovat, jak si byt zařídím, vybírat barvy jednotlivých pokojů a doplňků, takže jsem nezaznamenala, že uplynul téměř měsíc, kdy bydlím v novém bytě a ještě jsem nepozvala svoji rodinu na návštěvu.

Musela jsem všechno promyslet ještě před tím, než jim zavolám. Strašně moc jsem chtěla, aby bylo všechno dokonalé. A ono celkem bylo.

Dům obývalo jenom pár lidí ve čtyřech bytech a třech garsonkách, ale nějak jsme se nepotkávali, takže jsem pro jistotu uctivě zdravila každého, kdo se objevil v domě. Snad jen dvakrát jsem zahlédla ve foyer domu staršího člověka, který trochu vypadal jako vrátný. Byl to sešlý starý pán v trochu odrbaných šatech. Jeho obličej prozrazoval, že zažil mnoho útrap, ale v jeho očích bylo něco, co jsem nedokázala popsat.

Když jsem ho potkala poprvé a pozdravila, velmi plaše zatěkal očima a rychle se schoval do svého bytu v přízemí. Podruhé už stál mezi dveřmi se svým psem, který byl tak trochu svému pánovi podobný, šedivý a sešlý, a oslovil mě:

“Vy tady bydlíte?”

“Ano, ve druhém patře,” odpověděla jsem,

“A sama?” A v těch očích se jakoby zablýsklo.

“Sama. Vlastně s bratrem, ale ten je ve světě.”

Přejel si mě pohledem od shora dolů a vyloudil cosi jako úsměv, nebo se mi to aspoň zdálo. Pak už jsem se s ním neviděla. Když jsem jela výtahem nahoru, zahlídla jsem přes sklo kabiny dvě děvčátka, jak se ženou schodištěm dolů. Nikdy jsem je neviděla, nevím, ke komu patřily, jenom jsem si pak uvědomila, že jsem vůbec neslyšela jejich kroky. Byly jako vítr.

Takže když jsem jednou v neděli pozvala své rodiče na oběd a prováděla  je domem k výtahu, byla jsem na “můj” dům docela pyšná. Rodičům se byt i dům líbil, oběd chutnal, a i když v bytě bylo zařízení zatím jenom to nejnutnější, strávili jsme všichni tři pěkné odpoledne.

Idylku zkazilo až to, když si moje matka odskočila na toaletu a po chvíli vyběhla s očima navrch hlavy: “Co to je? Slyšeli jste to?” Utíkali jsem s otcem do koupelny a uslyšeli jsme mě už známé zvuky. Tklivý ženský pláč.

V pondělí po cestě z práce jsem se zastavila v knihovně, vypůjčit si něco na čtení. Ty dlouhé večery o samotě, jsou opravdu nekonečné. Zvlášť od rozchodu s Petrem jsem se cítila velmi sama, ale na novou známost jsem neměla ani pomyšlení. Petr byl hodný, milý, trochu flegmatický k životu, rád si užíval zábavy, ale něco budovat, zařizovat, to nebylo pro něj. Pochopila jsem, že tohle prostě nechci.

Teď po rozchodu s ním mám pocit, že i když byl stejně starý jako já, v podstatě byl ještě nevyzrálý.

Když jsem šla domů s náručí vypůjčených knih, potkala jsem se ve dveřích se správcovou.

“Tak jak se Vám u nás líbí? Je všechno v pořádku?”

“Ano, myslím, že ano,” odpověděla jsem a přemýšlela, jak se mám zeptat na moji sousedku z prvního patra. Správcová, jako by mi viděla do mozku, okamžitě navázala:

“Nevadí vám naše Jindřiška? Víte, ta bláznivá zpěvačka, která bydlí pod vámi!” A hned pokračovala. “Ona měla nešťastný život. Prožila lásku s mužem, kterého jí rodina zakazovala. To víte, byl to chudý dělník a její rodiče z ní chtěli mít dámu. Pak si našla chlapa, měla s ním i dvě děti, ale on s ní byl jenom kvůli penězům a sexu, a sám nic nedělal. Když jí došly úspory z dědictví po rodičích, tak se na ni vykašlal a odešel. Děti, dvojčata nějak záhadně zemřely a ona? No, je z toho trochu blázen. Celý dny jenom zpívá nebo pláče.”

Je pravda, že na častý pláč jsem si už zvykla, ale zpěv? Možná během dne, kdy nejsem doma. Rozloučila jsem se se správcovou a utíkala domů. Byla už tma. Zase jeden večer o samotě.

Doma jsem si uvařila kávu, otevřela knížku a začetla se do úvodu : “Daniela milovala Williama celým svým srdcem.” No nazdar. To bude večer..

Hlasovat můžete v anketě ZDE .

 

 

                                                                                                           

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY