Vážená redakce a všechny ženy-in,
šla jsem na operaci plic, po dvou přechozených zápalech plic.
Měla jsem šílené bolesti a dva dny před operací jsem prodělala mozkovou mrtvičku. Nikdy by mě nenapadlo, co bude následovat po operaci.
Lékaři mě museli dát na ARO a byla jsem 17 dní v kómatu. Žádnou šanci manželovi lékaři nedávali, ale já jsem se ze všeho dostala.
Při propouštění z nemocnice, kde jsem celkem pobyla 5 týdnů, mi lékař řekl: "Pánbůh nad vámi držel ochranou ruku, vaše vitalita je neskutečná."
Já vím, jsou tam na ARU lidé i delší dobu, ale pro mě to je můj rekord s pobytem v nemocnici.
Mám operací již více, ale vždy jsem rychle, jak to šlo, mazala domů, ovšem tentokrát to tedy bylo o fous rovnou se životem.
Již je to 3 a 1/2 roku za mnou, a zapomenout se to nedá.
Vera
To chápu, Vero, to muselo být strašné. Nemocnicím lépe se vyhýbat, a když už, tak pobýt co nejkratší dobu. Měla jste velké štěstí a je moc dobře, že jste se z toho dostala. Pan doktor měl nejspíš pravdu - vaše vitalita je neskutečná!
Povídáme si o rekordech. I nevšedních. Vaše malé rekordíčky - překonávání strachu z potápění, plavání, horolezení...
Rekordně se doma hádáte, až na vás tlučou sousedi? Rekordně dlouho žijete se svým psem? Rekordně dlouho vám vydržel odpor k nějakému sportu?
Napište nám, odměníme vás.
redakce@zena-in.cz
Můžete s námi také do zítřejší 10. hodiny soutěžit!
Nový komentář
Komentáře
Vero, to zni desive, drzim palce at nic podobneho uz nikdy neprozijete!
já jsem, ve svých 16ti letech, strávila v sádrovém krunýři víc jak 3 měsíce. Když jsem se probrala z narkózy a zjistila jsem, že můžu akorát otáčet hlavou a hýbat levou nohou, tak se mě zmocnila panika
ale bo tam byla príma parta sestřiček, doktorů a pacientů, tak se mi nakonec ani nechtělo jít dom 
tak do naší nemocnice(nebudu jmenovat) se chodí jen umřít. Je to hotová katastrofa!!