Milá redakce, milé čtenářky,je to zvláštní, ještě včera jsem si říkala, že nebudu mít asi čím přispět, ale při pročítání dnešních příspěvků se mi začalo vybavovat, v co všechno jsem věřila.
Jako dítko snad ještě školkové, vždy na mikuláše jsme chodili se sestrou večer na procházku, podívat se na Mikuláše. Vždycky lump přišel, když jsme byly pryč. :-(
Když jsem tak chodili po ulicích, tak jsem se sestry ptala, jak se vlastně ty zlobivé děti dostanou do pekla. Jestli tam vede nějaká cesta. Ona mi na to říkala, že to čert dupne, chodník se rozestoupí (pražský asfaltový), čert vejde i se zlobivým dítětem a chodník se za ním zase zavře.
Jednou na mě také přišel Miluláš. Byla to sestra, se spolužačkami, ale byly dobře namaskované a nepoznala jsem je. Mikuláš povídal, tak nám řekni nějakou básničku. Neřeknu.
Řekni nám básničku, nebo tě čert odnese do pekla. Tenkrát mi mohlo být tak max 5. Já jsem přišla k čertovi, chytla jsem ho za ruku, a říkám, tak fajn, tak jdem. Mámu málem trefilo. Jak mi asi měla vysvětlit, že s čertem nikam nepůjdu, když s tím Mikuláš strašil?
Ježíška už ani nevím jak jsem odhalila. Asi to přišlo tak nějak samo. Psala jsem mu asi dva roky o skateboard a on mi ho nepřinesl. Tak to asi nějak vzniklo. Dneska mu dodatečně děkuji, alespoň jsem se nemohla zmrzačit víc, než jsem zvládala sama.
Pak jsem ještě věřila třeba v to, že sestra vidí až ke škole. Byla sice rovně od našeho domu a když se člověk podíval z okna mohl jí tam někde tušit, ale že by viděla přes čtyři bloky domů?
Nicméně vždy když jsem šla ze školy, kecaly jsme s kamarádkou, sestra byla doma jak na trní (to ještě nebyly mobily) a pak jsme si ještě sedly u nás na roh. Z pohledu z okna prostě za roh vidět nemohla. Přesto vždy když jsem přišla dýl se opakoval stejný dialog.
Sestra: "kde jsi tak dlouho? Škola ti skončila už před hodinou"
Já: No na cestě ze školy, přece, ne?"
Sestra: "Ty jsi zase seděla s Ivanou na rohu viď?"
Já "Ne, proč"
Sestra: "Neříkej, já tě viděla"
Já: "Tam nemůžeš vidět"
Sestra: "Vidím, jsem větší a tak vidím i tam, kam ty z okna nevidíš"
Já. "No, jo, no, tak jo"
Sestra: Tak vidíš, že jsem měla pravdu, vždyť ti říkám, že jsem tě viděla. Teď pojď, uděláme úkoly"
Dodneška nechápu, jak jsem tomu mohla věřit, tomu že vidí za roh, nedej bože až ke škole, ale ráda na to vzpomínám.
Martina
nick: 13042000
Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.
To je zajímavé, moje ségra, potvora jedna, mi nikdy na nic neskočila. Zato já jí slupla všechno. :))))) M.
A vy ostatní a strašidla? Měli jste své vymyšlené? Nebo naopak nějakou hodnou bytost? Pište od této chvíle na redakce@zena-in.cz . Dnes jsme zavítali do světa dětské fantazie a tam je moc hezky.
Hrajeme o luxusní čisticí emulzi značky Marionnaud.
Nový komentář
Komentáře
Zuzča — #2 jj, 5letá dceru jsem taky přesvědčila, že vidím skrz zdi
ToraToraTora — #4 My měli a dodneška máme se sestrou hezký vztah, i jsem jí ten článek posílala, psala že si pamatuje jen toho čerta
Starší sestry jsou mrchy....vím to
Tak já vidím až za roh, aspoň tomu věří moje čtyřletá dcerka. Slyšela jsem, jak rachotí na schodech, když se vyouzovala s malým sousedem (šli si hrát k nám do pokjíčku). Já: " jete si hrát do pokojíčku?" Klárka šeptem: "Vidíš, já jsem ti říkala, že vidí až za roh!"