Dnes je 11. září 2009. Osm let uplynulo od události, která změnila svět. Teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku snad není třeba připomínat. Není třeba zmiňovat ani ony velké ztráty (nejen) na životech.

Co všechno jste nechali na letišti?

Pochopitelně prvním místem, kam směřovala přísná bezpečnostní opatření, byla letiště. 11. září 2001 je dnem, kdy odstartovaly masivní změny pro milovníky cestování. Letištní personál podstoupil výcvik, aby se mohli případným teroristům postavit. Zavedla se mnohá bezpečnostní opatření. V letadle se například zřídkakdy najíte kovovým příborem, plastové jsou totiž bezpečnější.

 I vám se možná stalo, že jste na letišti musela nechat sprej, pilníček, kapesní nožík, drahý krém, parfém, deštník, hřeben nebo lahev s pitím, v níž bylo víc než povolených 100 ml tekutiny. Tyto a mnohé další předměty mají totiž zakázáno cestovat v příručním zavazadle. Musí tedy zůstat v kufru, aby se nedostaly na palubu letadla společně s vámi.

11. září po česku

Událost je to smutná. I tady, tisíce kilometrů daleko od místa dění, jsme neštěstí prožívali, jako by se stalo za humny. Nicméně typická česká nátura vzala zasvé. „Češi jsou hloupí a nemaj cit, ti nedokážou tě pochopit, i z vážné věci udělaj vtip. Sbohem, Slovensko, bude ti líp…“ Tak zní text jedné z písní o „Československém rozvodu“, a asi bude mít něco do sebe.

Přenesme se v čase o osm let zpátky. Neuplynula ani hodina od pádu druhého z dvojčat a vibrující zadní kapsa kalhot mi hlásila příchod smsky. „Blahopřejeme. Váš dům právě postoupil o dvě příčky v žebříčku nejvyšších budov světa!“

Jako pravý český teenager, přestože cítím s pozůstalými, odepisuji: „Ahoj, letim právě okolo, mužů si zaparkovat u tebe v obýváku? Usama.“

Během několika následujících dnů dorazily ještě další fórky. Například tyto: „Výzva policie: Usama bin Ladin, povoláním terorista, je hledán z důvodu nezaplacení pokuty za špatné parkovaní boeingu v centru NY!“

„Předpověď počasí: Čechy a Morava zataženo, USA místy srážky.“

Jsme už zkrátka takoví.

Eva SoukupováJak prožila 11. září autorka článku?

Kdyby se mě někdo zeptal, v kterýkoliv jiný den, co jsem dělala před osmi lety, nedokázala bych odpovědět. Ale když se mě zeptáte, co jsem dělala 11. září roku 2001, budu to vědět i za dvacet let.

Bylo to úterý, normální školní den. V té době jsem ještě chodila na základku. Vrátila jsem se domů ze školy a nemohla nikoho najít. Starší sestra byla na chmelové brigádě, táta v práci. A zbytek rodiny (další dvě sestry a mámu) jsem našla v obýváku u televize s vyděšenými výrazy. „Nabourali letadlem do Světovýho obchodního centra. Asi teroristi..." říkaly mi. Zbytek jsem si přečetla v titulcích, které zrovna běžely na obrazovce. Nevím, co zrovna dávali. Myslím, že si to nikdo nepamatuje, všichni jen nevěřícně zírali na ty titulky a televizní program se ztrácel kdesi v pozadí. Byla jsem sice ještě dítě (14 let), ale ne tak malé, abych nepochopila, co to znamená. Usedla jsem k nim a sledovala pravidelné vstupy mimořádného zpravodajství.

Za chvíli oznámili, že byla zasažena i druhá věž. Pak hlásili pád obou věží, zásah Pentagonu a pád čtvrtého letadla kdesi v Pensylvánii. Přesný sled událostí si nevybavuju. Zbytek dne jsme se prakticky nehnuly z křesel. Až dlouho do noci pouštěli totéž, stále dokola. Záběry na místo, kde před několika hodinami stála „dvojčata", amatérské video se zoufalým výkřikem kameramana, lidé skákající z nejvyšších pater mrakodrapu, zřícení obou budov, paniku v tváři tehdejšího prezidenta USA George Bushe...

Následující den se nevyučovalo. Učitelé i žáci seděli mlčky v učebnách u zapnutých televizí. Pár tříd se sloučilo, aby se mohli dívat všichni. Televize totiž nebyly všude. Až pár dnů na to se vrátila sestra z brigády, kde byli doslova odříznuti od informací. Bez televize, bez rádia, bez mobilu. „Nám jenom řekli, že začala třetí světová válka,“ tvrdila po návratu.

Jak jste prožívala 11. září vy? Věděla jste, co se stalo, nebo jste to zjistila až později? Už jste někdy musela na letišti nechat věc, o kterou jste nechtěla přijít, a její ztráta vás mrzela? Cítíte nějaký rozdíl v cestování po 11. září? Přišel vám také některý z vtípků na téma Světové obchodní centrum? Zasmála jste se, nebo si spíš myslíte, že by se o vážných věcech nemělo žertovat?

Reklama