Dnes je 11. září 2009. Osm let uplynulo od události, která změnila svět. Teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku snad není třeba připomínat. Není třeba zmiňovat ani ony velké ztráty (nejen) na životech.
Co všechno jste nechali na letišti?
Pochopitelně prvním místem, kam směřovala přísná bezpečnostní opatření, byla letiště. 11. září 2001 je dnem, kdy odstartovaly masivní změny pro milovníky cestování. Letištní personál podstoupil výcvik, aby se mohli případným teroristům postavit. Zavedla se mnohá bezpečnostní opatření. V letadle se například zřídkakdy najíte kovovým příborem, plastové jsou totiž bezpečnější.
I vám se možná stalo, že jste na letišti musela nechat sprej, pilníček, kapesní nožík, drahý krém, parfém, deštník, hřeben nebo lahev s pitím, v níž bylo víc než povolených 100 ml tekutiny. Tyto a mnohé další předměty mají totiž zakázáno cestovat v příručním zavazadle. Musí tedy zůstat v kufru, aby se nedostaly na palubu letadla společně s vámi.
11. září po česku
Událost je to smutná. I tady, tisíce kilometrů daleko od místa dění, jsme neštěstí prožívali, jako by se stalo za humny. Nicméně typická česká nátura vzala zasvé. „Češi jsou hloupí a nemaj cit, ti nedokážou tě pochopit, i z vážné věci udělaj vtip. Sbohem, Slovensko, bude ti líp…“ Tak zní text jedné z písní o „Československém rozvodu“, a asi bude mít něco do sebe.
Přenesme se v čase o osm let zpátky. Neuplynula ani hodina od pádu druhého z dvojčat a vibrující zadní kapsa kalhot mi hlásila příchod smsky. „Blahopřejeme. Váš dům právě postoupil o dvě příčky v žebříčku nejvyšších budov světa!“
Jako pravý český teenager, přestože cítím s pozůstalými, odepisuji: „Ahoj, letim právě okolo, mužů si zaparkovat u tebe v obýváku? Usama.“
Během několika následujících dnů dorazily ještě další fórky. Například tyto: „Výzva policie: Usama bin Ladin, povoláním terorista, je hledán z důvodu nezaplacení pokuty za špatné parkovaní boeingu v centru NY!“
„Předpověď počasí: Čechy a Morava zataženo, USA místy srážky.“
Jsme už zkrátka takoví.
Jak prožila 11. září autorka článku?
Kdyby se mě někdo zeptal, v kterýkoliv jiný den, co jsem dělala před osmi lety, nedokázala bych odpovědět. Ale když se mě zeptáte, co jsem dělala 11. září roku 2001, budu to vědět i za dvacet let.
Bylo to úterý, normální školní den. V té době jsem ještě chodila na základku. Vrátila jsem se domů ze školy a nemohla nikoho najít. Starší sestra byla na chmelové brigádě, táta v práci. A zbytek rodiny (další dvě sestry a mámu) jsem našla v obýváku u televize s vyděšenými výrazy. „Nabourali letadlem do Světovýho obchodního centra. Asi teroristi..." říkaly mi. Zbytek jsem si přečetla v titulcích, které zrovna běžely na obrazovce. Nevím, co zrovna dávali. Myslím, že si to nikdo nepamatuje, všichni jen nevěřícně zírali na ty titulky a televizní program se ztrácel kdesi v pozadí. Byla jsem sice ještě dítě (14 let), ale ne tak malé, abych nepochopila, co to znamená. Usedla jsem k nim a sledovala pravidelné vstupy mimořádného zpravodajství.
Za chvíli oznámili, že byla zasažena i druhá věž. Pak hlásili pád obou věží, zásah Pentagonu a pád čtvrtého letadla kdesi v Pensylvánii. Přesný sled událostí si nevybavuju. Zbytek dne jsme se prakticky nehnuly z křesel. Až dlouho do noci pouštěli totéž, stále dokola. Záběry na místo, kde před několika hodinami stála „dvojčata", amatérské video se zoufalým výkřikem kameramana, lidé skákající z nejvyšších pater mrakodrapu, zřícení obou budov, paniku v tváři tehdejšího prezidenta USA George Bushe...
Následující den se nevyučovalo. Učitelé i žáci seděli mlčky v učebnách u zapnutých televizí. Pár tříd se sloučilo, aby se mohli dívat všichni. Televize totiž nebyly všude. Až pár dnů na to se vrátila sestra z brigády, kde byli doslova odříznuti od informací. Bez televize, bez rádia, bez mobilu. „Nám jenom řekli, že začala třetí světová válka,“ tvrdila po návratu.
Jak jste prožívala 11. září vy? Věděla jste, co se stalo, nebo jste to zjistila až později? Už jste někdy musela na letišti nechat věc, o kterou jste nechtěla přijít, a její ztráta vás mrzela? Cítíte nějaký rozdíl v cestování po 11. září? Přišel vám také některý z vtípků na téma Světové obchodní centrum? Zasmála jste se, nebo si spíš myslíte, že by se o vážných věcech nemělo žertovat?
Nový komentář
Komentáře
byla jsem těhotná s našim prostředním synem..tak jsem si užívala těhotenství a měla jsem i zároven hrozný strach z toho co jsem slyšela a viděla v tv bylo mi úzko
Bylo to podobné, jako u Evy. Jen jsem už nechodila do školy
.
Jela jsem z konkurzu z ČTK a v tramvaji mi zazvonil mobil: Napadli Ameriu! volala mi kamarádka. Tři dny před tím odletěl studovat do New Yorku můj synovec. Hned jsem volala domů mámě a sestra (jeho matka) byla u ní zrovna na návštěvě. Obě se vyděsily a pustily si TV. Já dorazila, a pak jsme už jen koukaly... a střídavě brečely... Hrůza a děs. Pak jsme se dozvěděly, že synovec navštívil WTC den před útokem.
Pro chuderu a.... : posledni smerem k tobe, ubozacko. To jsem nebyla ja, kdo chtel, aby se US anglictina ucila na ceskych skolach, mne je totiz uplne jedno, co se tam uci.
Jinak se pridavam k tem, ktere te totalne ignoruji, jelikoz s blbem ztracet cas opravdu nehodlam.
Rikina — #134 Ahaaa, ja si myslela, ze se me snazili zmatnout
Modroocko — #133 Muslimové používají obdobu růžence, šňůrku s 33 nebo 99 korálky, jako pomůcku při určitém druhu modlitby. Jak se ta věc jmenuje, to si momentálně nevzpomenu.
V tu dobu jsem byla na Aljasce a rano jsem se chystala do prace. Manzel prisel do kuchyne s ocima navrch hlavy, at se jdu kouknout na televizi. Az pri tom druhym letadlem mi doslo, ze je to skutecnost. Taky si porad pamatuju to straslivy ticho, kdyz zakazali vsechny lety. Jindy se nad mestem hemzily maly letadylka a byl porad slyset jejich "bzukot", clovek uz to ani nevnimal, az najednou bylo desny ticho. Potom v prosinci jsem letela na Vanoce domu a do letadla se mnou nastupovali 4 vousaty arabi v "nocnich kosilich", vsichni vypadali jako Usama. Jeden z nich drzel v ruce malou knizku a ruzenec a me v tu chvili napadalo jedine to, ze se chysta modlit pred posledni cestou. Fakt blbej pocit, akorat mi nebylo jasny, jestli arabove vubec pouzivaji ruzenec?
My jsme tenkrát nakládali víno z černého bezu a u toho jsme koukali na telku. Taky nám ten den odvolali místního starostu.
Eva_Fl — #127 vyřídím svým kocourům
Galadriel — #129 To je reakce na její komentář 91. Někdo Eviččina formátu opravdu může mustrovat jen sobě rovné a toho by se měl držet.
Co jsem dělala? Byla jsem zrovna ve Státech... to už je 8 let, bože, toto letí... Zrovna jsem cestovala na západě... a když jsme zastavili někde na odpočívadle, tak lidé nemluvili o ničem jiným. Pak jsem to někde v hotelu celý viděla, ale moc mi to nedocházelo, protože moje angličtina nebyla až tak brilantní... To až nějaký čas poté, kdy Bush plamenně hovořil, jak se pomstí... No a asi 14 dnů nato jsem letěla domů. Hodně jsem se bála
a.... — #126 Proc by Eva nemohla hodnotit, vyjadrit se k tematu? Nepripada mi, ze by nemela dostatecnou mozkovou kapacitu na svuj vlastni nazor. Vtip roku? Zrejme ti k beznemu rozveseleni staci i kolem letajici moucha.
ten den jsem byla na intru a šla sledovat s holkami z pokoje telku,chvíli jsme koukali a nadávali,co to tam dávaj vtu dobu za tak katastrofický film,až posléze nám došlo,že to je tvrdá realita a v němém úžasu sledovali s hrůzou to co se událo
a.... — #126
Eva_Fl — #110 Dovolím si résumé z toho tvého povídání, Evičko: Americká angličtina je vlastně oxymoron, protože se jedná o souhrn různých dialektů. Přesto by se cizinci měli učit americkou angličtinu, protože...protože tak je to správné a tak to má být.
Opravdu zlatým písmem psát jako motto na brány jazykových škol.
A tomu ostatnímu: že by někdo jako ty měl hodnotit mě, tak to je fór roku.
gentiana — #122 koukam, jak sis dala zalezet, ani prispevecek neunikl.
Deja — #115 Teda, přijít o mejdan jenom kvůli takové pitomosti, jako že možná začíná třetí světová, to naštve.
kebulkaevulka — #102 kdežto madam je šlechta ducha, že?
Eva_Fl — #55 Vidím, že Amerikánie je stále proslulá kultivovaností a dobrými mravy.
draja — #120 Jak to píšeš, vybavily se mi emoce - strach. Strach, že bude válka. Svět není růžovej, ale zaplaťpánbůh za tenhle stav.
Suzanne — #119 Ja to mam jednodussi o to, ze tady to bylo pro me rano, takze co jinyho jsem mohla delat, nez co kazdy den... rano jsem si automaticky uvarila kafco a pustila TV. Ze zacatku jsem take nechapala, co se deje! Take jsem mela strach, ze to je KONEC
. Potom ty zabery , kdyz se ritily budovy a lide utikali. Je to hrozne videt i ted po letech.
Bohuzel cestovani se diky tomuto tak zkomplikovalo
, zvlaste pokud letis do statu
Já vůbec netuším, co jsem tenkrát dělala