Má už vaše dítě sbalený kufr na tábor? Chystáte se ho vypravit na 14 dní k babičce, nebo snad pojede s vašimi příbuznými na chalupu, zatímco vy zůstáváte v práci? A s vámi i vaše obavy, jak dítě pobyt bez rodičů zvládne? Není třeba mít zbytečný strach, je v silách dětí obejít se pár dní bez rodičů, je nicméně dobré jim to neztěžovat. Jak na to?  

1. Někdy může nastat menší krize ještě před odjezdem. "Moje dcera se na tábor těšila, ale pár dní před odjezdem řekla, že tam jet nechce, protože tam nikoho nezná a deset dní bez nás nevydrží," vzpomíná na loňské léto Petra, maminka dvanáctileté Simony. Nejdřív se vyděsila, ale nakonec Simonu na tábor poslala - vysvětlila jí mimo jiné, že tábor s tancováním, který se dívka navíc sama vybrala, už je zaplacený a že by s ní neměl kdo být doma. "Nakonec se vrátila moc spokojená," dodává Petra. Její postup psycholožka Markéta Veselková schvaluje. Podle ní je pochopitelné, že děti mají před táboram, zvláště je-li jejich první, jisté obavy, ale nebývá problém posoudit, zda jde o skutečný nepřekonatelný strach, anebo zda dítě jen zkouší, zda rodič přece jen neustoupí. To by přitom byla chyba, protože tábory jsou určitou cestou k samostatnosti a dětí, které skutečně nemají na to je psychicky zvládnout, je minimum.  

2. Zní to možná paradoxně, ale zejména menší děti mohou mít i strach, že rodiče budou obtížně zvládat pobyt bez nich. "Je velikou chybou, pokud někteří rodiče říkají dítěti, že nevědí, jak to bez něj ten týden dva zvládnou," vysvětluje psycholožka. Podle ní pak dítě vnímá i krátkodobý pobyt bez rodičů jako něco nenormálního a předem se ho bojí, navíc to již dopředu vyvolává stesk. Naopak, popište dítěti výhody toho, že si bude moci odpočinout od rodičů a přibližte mu, co ho na táboře nebo na chalupě čeká.

3. Dítě nesmí získat pocit, že jste ho na tábor nebo k příbuzným odložili proto, že ho třeba máte plné zuby. Jistě, čekáte od toho, že si odpočinete, což je vaše svaté právo, ale dítěti to popisujte jako výhodu v jeho prospěch - koneckonců to tak nakonec také má být, protože ho čekají pestré prázdniny.

4. Nestrašte dítě táborem. Možná se vám s blížícím se datem odjezdu na tábor derou na jazyk slova jako "počkej, na táboře ti nikdo oblečení rovnat nebude" případně "oni už tě tam srovnají", ale raději podobné věty rychle spolkněte. "Dítě má právo mít před táborem trochu obavy, ale vy byste je neměli posilovat, naopak, popisujte mu výhody prázdninového života," doporučuje psycholožka.

5. Pište dítěti. Jednoduchá rada a přitom velmi účinná, zejména pokud jde o pobyt na táborech. Pozor, vyvarujte se v dopisech nebo pohledech příliš velkých intimností v podobě domáckých oslovení, vrstevníci by se dětem mohli smát. Můžete poprosit i další příbuzné nebo kamarády, které dítě zná, aby mu také napsali, aby nebyly všechny pohledy jen od vás. Naopak, pokud vám starší potomek dá najevo, ať to s psaním raději nepřeháníte, respektujte ho - zřejmě se nechce shodit před svými vrstevníky a evidentně tábor bez potíží zvládne.

6. Telefonovat, či ne? Většina letních táborů doporučuje, aby děti své případné mobilní telefony nechali doma. "Má to smysl mimo jiné proto, že zejména u mladších dětí ne všichni telefony mají a nedělalo by to dobrotu. Navíc pro dítě může být stresující, že se musí o telefon starat, hlídat ho, aby ho nemělo vybitý, aby ho slyšelo a podobně," upozorňuje psycholožka Veselková. Navíc to může stresovat i vás: "Jednou jsem dala synovi na tábor starší mobil a později jsem toho litovala, protože to bylo úplně k ničemu, měl ho věčně vybitý nebo vypnutý a já nevěděla, zda se mu něco nestalo," líčí Šárka, která od té doby ani jednomu synovi mobil na tábor nedává. Je dobré se předem domluvit s vedoucími, zda a jak můžete na tábor volat vy, není přitom nutné, abyste vždy hovořili s dítětem přímo. "Mně stačí, když mě vedoucí uklidní tím, že moje dítě si právě v pořádku hraje s ostatními a nevypadá na to, že mu něco chybí," pochvaluje si Markéta, maminka malé Kateřiny, kterou letos čeká její první tábor. U starších dětí případně nechte volbu, zda s mobilem nebo bez něj na nich, ale doporučte jim rovněž, aby ho nechaly doma.

7. Přibalte do kufru nebo batohu pomůcku proti stýskání, třeba oblíbenou plyšovou hračku a podobně, rozhodně po konzultaci s dítětem. Může to být nějaká maličkost, kterou si dítě strčí pod polštář a díky níž případné stýskání snáze zvládne.

8. Píše vám dítě dopisy, případně sms, že ho máte přijet okamžitě vyzvednout? Pláče do telefonu, když vám ho na chvíli vedoucí předává? Zpozorněte, ale nejezděte okamžitě. Ověřte si u vedoucích, nakolik dítě pobyt nezvládá a nakolik jde o jeho pokus zkusit vaši odolnost. Stát se to samozřejmě může, ale v naprosté většině případů pro dítě jezdit nemusíte, protože chvilkovou krizi překoná. Nenabízejte mu ani návštěvu, protože to by mohlo situaci zhoršit, navíc by to mohlo vyvolat dvě nežádoucí reakce: ostatním dětem by to bylo líto a dítěti by to měly za zlé, anebo by se mu rovnou smály.

9. Některé tábory naopak návštěvní dny pro rodiče pořádají, zejména ty vícetýdenní. V takovém případě naopak za potomkem jeďte, děti se nerady liší od ostatních a vaši nepřítomnost v návštěvním dni by dítě mohlo oplakat.

10. Nakonec se nejspíše bude stýskat i vám, ale nedávejte to dítěti tak otevřeně najevo, jen mu napište nebo řekněte do telefonu, že se na něj těšíte, a nastiňte mu, co všechno budete dále podnikat spolu. Můžete ho také vyzvat, aby samo vymyslelo nějaké výlety a podobně.