Desítku základních pravidel, jak udržet vztah na dálku, pro náš magazín sepsal psychoterapeut David Doležal. Udržujte pravidelný (třeba telefonní) kontakt, nerozebírejte na dálku závažná témata, a pokud už k tomu dojde, nehovořte o negativech...
O tom, že je možné udržet vztah na dálku, jsem přesvědčený. Vím to z vlastní zkušenosti v rodině - myslím, že tím neprozradím nic tajného - můj bratr se svou dívkou několik let žili na dálku. Každý byli z jiného města a vídali se jen nepravidelně o víkendech. V různých obdobích se nevídali i celé měsíce, když třeba jeden z nich odcestoval do zahraničí. Řekli byste, že takový vztah nemá budoucnost? Přesto se po letech vzali, dnes mají šťastnou rodinu a dvě krásné malé děti.
Jak tedy udržet vztah na dálku? Následujících deset zásad pro magazín ŽENA-IN.cz sestavil psychoterapeut David Doležal...
- Je nutné udržovat pravidelný kontakt, byť by vůbec nebyl žádný praktický důvod, prostě je nezbytné alespoň jednou denně spolu strávit přiměřený čas povídáním. Už nemusíme ke schránce, není nutná ani holubí pošta, úplně stačí telefon, SMS, skype s obrazem i bez... Možností už je dnes dost a dost... Jestliže se toto nedodrží jednou, bude absence kontaktů menší a menší, až přejde v absenci samotné potřeby sdílení a nakonec v úplné odcizení.
- Nesdílet jen fakta, ale i emoce. Zkrátka si nepovídat pouze o tom, co se stalo, ale jak jsem to prožil, nejen co bylo k obědu, ale jak mi to chutnalo, ne jen, že jsem koupil dárek, ale jak jsem při tom na svoje sluníčko myslel... Komunikovat nejen reálné události, ale i naše myšlenky, názory, nápady, přání, obavy... a pokud možno způsobem, který by se nám od toho druhého také líbil - ne tónem „z nutnosti“, ale vstřícně, taktně, něžně, citlivě.
- Myslet na to, že nás ten druhý nevidí a někdy ani neslyší, nemusí tudíž vždy správně rozumět smyslu více významových slov či vět, nebo například humoru. Dobře míněná ironie může být vlivem horší nálady zdrojem vážných a přitom zbytečných nedorozumění.
- Nejen podávat informace, ale převážně naslouchat, rozvíjet myšlenky toho tam daleko...
- Povídat si o společných plánech, o tom, jaké to jednou bude, až budeme spolu. Ubezpečovat se o tom, že vzdálenost mezi námi je relativní a jistě pomine...
- Nejen si stýskat, ale dělat z odloučení přednost - budeme si společných chvil úplně jinak vážit než ti, kteří odloučení neznají a berou luxus blízkosti jako samozřejmost, nebudeme mrhat společným časem a pěkně si to užijem...
- Nenačínat těžké nebo složité téma, když víme, že ho nestihneme dokončit, v partnerovi pak mohou zrát celý další den bouřlivé představy a nesmyslné fantazie. Opravdu hodně vážná témata, možno-li, nechme na osobní setkání.
- Nekomunikovat pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek, které změní vědomí a pod jejichž vlivem můžeme nadělat nekontrolovaně hromady nevratných chyb. Neříkat nikdy nic, co bychom pak museli brát zpět, nebo vysvětlovat, že „já jsem to tak nemyslel“.
- Dobře volme čas na komunikaci. Nejlépe si stanovit pravidelnou dobu a tu pak dodržovat zleva zprava... Nic nepřehánět, tedy ani délku hovoru, buďme citliví na signály k ukončení a respektujme je.
- Chceme-li hovořit o negativech, hovořme vždy za sebe - v tak zvaných „Já výrocích“. Tedy nikoli „Tys mě naštval“, ale „Já se zlobím“ a úplně nejlépe se zaměřením nikoli na partnera, ale na věc, která se mi nelíbí: „Jsem celý nesvůj, když dlouho nemám žádné zprávy.“
 |
|---|
Nový komentář
Komentáře
Já si to nedovedu představit,nechtěla bych tak žít!
Na vztahy na dálku nevěřím. Světy se příliš rozdělí. Ale možná existují výjimky, které potvrzují pravidlo...
Dante Alighieri — #5 to mi povídej, co já bych teď, po 37 letech manželství, dala za vztah na dálku
ono to stejně není o pravidlech, ale o lidech
já si to také zažila, půl roku dodržování všech pravidel, moc jsme se na sebe těšili a pak ... to bydlení spolu (předtím jsme spolu taky bydleli) byl ze začátku horor. Každý si zvykl být sám a svůj život si sám organizovat bez ohlížení se na druhého. Navíc jsem pak odjela ještě na měsíc a to byl konec, přítel si totiž už v době toho prvého půl roku vyhlídl jinou kočku a pak už prostě nebylo co řešit. Takže pravidla nepravidla, na vztah na dálku už nevěřím 
Ten vztah, co mám teď, začínal na dálku. A musel tak vydržet rok a půl, bylo to pro mě skutečně strašný. Furt jsem řvala a to loučení na autobusáku.
Lepší je mít vztah na dálku až později, ne na začátku. 
Před 18ti lety nebyly mobily a ani vlastně pevné linky v takovém množství, tak jsme spolu mohli mluvit vlastně jen o víkendu a bylo to horší a horší měsíc od měsíce. Ta fyzická blízkost je nenahraditelná, pochybuji, že to někomu vydrží delší dobu.
Nechtěla bych vztah na dálku. Není to nic pro mě. Když přítel zvažoval, že by se vrátil k rozvozu po Evropě, rovnou jsem mu řekla, že na takový vztah nemám. Prostě nechci chlapa, který je furt v luftu.
Pěknej článek, má hlavu a patu. Nacházíme se s partnerem v podobné situaci a ač jsem článek předtím nečetla, víceméně tato pravidla praktikujeme
Hmm, hezký. Pokud jde o dva svobodné, nebo aspoň bezdětné. A dlouhodobě to sice může klapat taky, ale vrátit se pak "do normálu" - tj. bydlet zase spolu- je pěknej mazec. Na to bych ráda slyšela radu - jak zase začít žít s někým, koho mám ráda, ale už ho skoro ani neznám a najednou mi furt prudí doma a ruší mi zaběhnutý chod domácnosti.
Vím co říkám - ustáli jsme deset let víkendového maželství a následné sestěhování znamenalo pěknej průšvih, kterej řešíme už třetí rok.