Jmenuji se Melánie. A neptejte se mě, jak jsem k tomu jménu přišla, nemám náladu se tím teď zabývat. Myslete si, že naše rodina byla poněkud zvláštní nebo si rovnou řekněte, že moji rodiče byli praštění, když nám dali taková jména. Jo, mám ještě bráchu, ale rozhodně se vám nebudu svěřovat s jeho jménem. Dnes ještě ne. Na to je dost času. Ale lehký jsme to neměli, to tedy ne.
No oni to neměli lehký ani naši rodiče, ale to člověk pochopí, až když má vlastní děti, přesně jak to vždycky říkala moje babička. Ale to už je pryč, už se nemůžu vymlouvat na to nebo ono, teď už bych měla mít svůj osud ve svých rukou.
Není to tak dávno, kdy mi bylo třiatřicet. Ty narozeniny byly celé divné, vlastně už si ani nepamatuji, jestli jsem dostala pořádnou kytku nebo jestli jsem to s rodinou nějak oslavila, kdo se mi ale pořád připomíná je Dar. Vidíte správně, Dar s velkým D. Dar je totiž pes, který přišel k našim dveřím v den mých narozenin a už u nás zůstal, takže odtud to jméno.
Já se jmény žádný problém nemám, nejsem jako moje matka. Jasně, že se jí to nezdá jako správné jméno pro psa, ale s tím nic nenadělá. Původně jsme žádná zvířata neplánovali, hlavně jsme si mysleli, že se stěhujeme do města, později jsme zjistili, že je to vlastně předměstí, tedy jestli se to pozná podle toho, že když přijedete z práce domů, tak nenajdete žádný otevřený obchod a sousedům se zdá divné, že nechováte králíky a slepice. Možná to něco znamená, ale možná taky ne, pravda je, že jsem si v den mých narozenin uvědomila, že mít psa bude fajn. Moje dcera byla taky nadšená, tak opravdu nebylo co řešit.
Páni, já tady plácám a ještě jsem vám nepředstavila svoji dceru. Tak tedy Mirce bude jedenáct let a je to ještě takové dítě. Občas sice odsekává, šílí při sledování SuperStar, ale myslím, že puberta to ještě není, to teprve přijde. Spíš to bude v tom, že je jedináček a tak se doma o nějaký povyk musí postarat sama. Sourozence to by chtěla, nejvíc by se jí líbila starší sestra, ale to nevím, jak by to šlo zařídit. Pravda je, že když se coby čtyři a půl kilové dítě drala na svět, tak jsem si říkala, pořádně si to vychutnej, protože tohle zažíváš poprvé a naposled. A tak to taky je. Myslím, že nějaký mladší bratr by ji stejně nenadchnul a do role starší sestry se jednou za čas docela dobře vžívá moje neteř Jana.
Nejvíc se toho u nás děje o víkendu. Sobota ještě ujde, to jsme všichni znavení po pracovním týdnu, takže kdyby se něco dělo, tak to snad ani nebudeme vnímat, ale neděle, to je dočista něco jiného.
Ráno bych si ráda přispala, ale ne vždy se mi to podaří. Většinou mě probudí můj muž Pepa a je jedno, jestli má zrovna chuť na snídani nebo na sex, protože to vyjde nastejno, jsem probuzená a z prodlouženého spánku není nic.
Tak dobře, vyberu si ten sex, u toho můžu ještě aspoň zůstat v posteli. Nejdřív se vrhám ke dveřím ložnice a zamykám. Mirka sice ještě spí, ale co kdyby. Teorie je jedna věc, ale praxe? Rodiče to přece nedělají, to je jasné. Jestli máte nějaké námitky, tak si u toho zkuste představit ty svoje.
Tak a můžeme začít. Odtud už je to každou neděli podobné, tak jen tiše vyčkávám, co se stane tentokrát.
Dneska nezvoní zástupce společnosti s nabídkou umístění peoplemetru v naší domácnosti, nepřijela moje matka ba ani tchyně a pojišťovák už tu byl v pátek odpoledne. Zato slyšíme nějaký hluk a pláč. Přibíhá Mirka, buší na dveře a domáhá se vstupu.
Tak tuto neděli byla narušitelem samička křečka. Záhadným způsobem vylezla ven z klece, asi aby si odpočala od mladých, a na zpáteční cestě se vklínila mezi příčky a prostě se oběsila. Ať už se to stalo jakkoliv, z ranního dovádění není nic. Uklidňuji uplakanou Mirku a přemýšlím, jak zachránit mláďata. Jeden telefonát majiteli zverimexu, jestlipak jsem mu taky něco narušila, a už se sháním po piškotech a mléku, aby nebozí malí křečci přežili.
Tak to bychom měli. Copak to asi bude příště?
Příběh medunky2001 Líbil se vám? Pokud ano dejte mu svůj hlas v anketě.
Nový komentář
Komentáře
Oceňuji snahu všech pisatelek, této nevyjímaje. Pište dál, ať je co číst.
Přesně takové čtení mě baví. Je v tom vtip a vůbec mi to nepřijde zezačátku roztahané. Taková oddychovka.
Mě se ten příběh taky celkem líbil, akorát si myslím, že začátek nemusel být takový roztahaný. Když čtu knížku a nezaujme mě hned od začátku, málokdy ji dočtu...
Je to první, co jsem četla, ale líbí se mi to, je to vtipné, napsané tak nějak lehce, četla jsem to jedním dechem, takže pokračování?? Proč ne?
mně se to jako začátek např. knihy jeví celkem ok, ale když vezmu fakt, že se na to budou napojoat ostatní, tak nevim, jak by to pokračovala. je tam totiž dost jakoby myšlenek, který by medunka třeba měla v úmyslu vyjevit příště.. přečtu si ostatní a uvidim, komu dát hlas.
já jsem tak nejak nepochopila o cem,ze vlastne byla rec....
Moc pěkné, prostě ze života.
Já mám posit, že jsem už na nějakém ženském serveru příběhy jedné ženské s neobvyklým jménem, co měla potrhlou rodinku, četla, kde vono to jen bylo?
Pribeh se mi moc libil....
No, abych řekla pravdu, tak se mi to docela líbí.Jen bych měla malou výtku k tomu začátku, protože byl zbytečně zdlouhavý a docela člověka nutí nedočíst
, ale vydžela jsem a uděluji pochvalu.Příběh je ze života a pokračování by se mi mohlo líbit.(A "Melanie", je sice netradiční jméno, ale moc pěkné"Dělá člověka mladší
, protože si pod ním musím představit malou,roztomilou holčinu.
)
Ahoj mě se to teda líbí.Úplně jsem se viděla v roli Melanie.myslím,že takhle to chodí v hodně rodinách.
Mel.......pokračuj.
Ahojda Mel:-) Tvoje jméno je opravdu krásné-hodně štěstí do života:-)
Moc hezky napsané, jeden z mých dvou favoritů
ahoj Melanie, proč se to zdá tvé jméno dovné, je pěkné. A tvůj příběh je opravdu ZE ŽIVOTA. Ovšem nechápu, proč nemůžeš pořídit své dceři starší ségru???Ty nemáš žádné mladší kamarádky, které by tu sestru mohly eventuelně občas nahradit? A pak, já asi taky musím být puberťák, protože jsem při sledování Superstar šílela, a to jak vloni, tak i letos. Moc jsem přála Anetě a teď od začátku Vlastíkovi. Ale mé šílení bylo asi dobré, když oba vyhráli (a to mi je 40 pryč a mé děti jsou již skoro dospělé).
Ale zpět k tobě a rodince: pozdravuj manžela Pepu a dcerku Mirku a Dárečka a piš dál. Už se těším.
Budu asi opakovat, co už bylo napsáno mnohokrát - j eto svižnější a vtipnější než současné Hertiny fejetony.
Souhlasím s holkama,že Melánie je pěkné jméno
Mila medunko, pribeh se mi libi.Je psan s nadhledem, umoznuje mi videt, citit zivot druhych.Premysleni jine zeny je pro mne obrovskou zabavou.
Melánie je nádherné jméno. Nezáleží na jménu, ale na nositelce, jak jej umí nosit!!! Příběh je ze života, pokračování bude jistě takové. Ale hlas jsem již dala jinému příběhu.
Tak jsem si přečetla první příběh na pokračování. Na úvod je všechno takové zkratkovité, ale to první díly seriálů bývají.
Docela jsem se bavila a myslím že příběhy Mělániiny rodinky by mě mohly zajímat i dál.
Příběh se mi líbí, ale přišel mi dost dlouhý.