Jmenuji se Melánie. A neptejte se mě, jak jsem k tomu jménu přišla, nemám náladu se tím teď zabývat. Myslete si, že naše rodina byla poněkud zvláštní nebo si rovnou řekněte, že moji rodiče byli praštění, když nám dali taková jména. Jo, mám ještě bráchu, ale rozhodně se vám nebudu svěřovat s jeho jménem. Dnes ještě ne. Na to je dost času. Ale lehký jsme to neměli, to tedy ne. 

No oni to neměli lehký ani naši rodiče, ale to člověk pochopí, až když má vlastní děti, přesně jak to vždycky říkala moje babička. Ale to už je pryč, už se nemůžu vymlouvat na to nebo ono, teď už bych měla mít svůj osud ve svých rukou. 

Není to tak dávno, kdy mi bylo třiatřicet. Ty narozeniny byly celé divné, vlastně už si ani nepamatuji, jestli jsem dostala pořádnou kytku nebo jestli jsem to s rodinou nějak oslavila, kdo se mi ale pořád připomíná je Dar. Vidíte správně, Dar s velkým D. Dar je totiž pes, který přišel k našim dveřím v den mých narozenin a už u nás zůstal, takže odtud to jméno.

Já se jmény žádný problém nemám, nejsem jako moje matka. Jasně, že se jí to nezdá jako správné jméno pro psa, ale s tím nic nenadělá. Původně jsme žádná zvířata neplánovali, hlavně jsme si mysleli, že se stěhujeme do města, později jsme zjistili, že je to vlastně předměstí, tedy jestli se to pozná podle toho, že když přijedete z práce domů, tak nenajdete žádný otevřený obchod a sousedům se zdá divné, že nechováte králíky a slepice. Možná to něco znamená, ale možná taky ne, pravda je, že jsem si v den mých narozenin uvědomila, že mít psa bude fajn. Moje dcera byla taky nadšená, tak opravdu nebylo co řešit.

Páni, já tady plácám a ještě jsem vám nepředstavila svoji dceru. Tak tedy Mirce bude jedenáct let a je to ještě takové dítě. Občas sice odsekává, šílí při sledování SuperStar, ale myslím, že  puberta to ještě není, to teprve přijde. Spíš to bude v tom, že je jedináček a tak se doma o nějaký povyk musí postarat sama. Sourozence to by chtěla, nejvíc by se jí líbila starší sestra, ale to nevím, jak by to šlo zařídit. Pravda je, že když se coby čtyři a půl kilové dítě drala na svět, tak jsem si říkala, pořádně si to vychutnej, protože tohle zažíváš poprvé a naposled. A tak to taky je. Myslím, že nějaký mladší bratr by ji stejně nenadchnul a do role starší sestry se jednou za čas docela dobře vžívá moje neteř Jana.

Nejvíc se toho u nás děje o víkendu. Sobota ještě ujde, to jsme všichni znavení po pracovním týdnu, takže kdyby se něco dělo, tak to snad ani nebudeme vnímat, ale neděle, to je dočista něco jiného.

Ráno bych si ráda přispala, ale ne vždy se mi to podaří. Většinou mě probudí můj muž Pepa a je jedno, jestli má zrovna chuť na snídani nebo na sex, protože to vyjde nastejno, jsem probuzená a z prodlouženého spánku není nic. 

Tak dobře, vyberu si ten sex, u toho můžu ještě aspoň zůstat v posteli. Nejdřív se vrhám ke dveřím ložnice a zamykám. Mirka sice ještě spí, ale co kdyby. Teorie je jedna věc, ale praxe? Rodiče to přece nedělají, to je jasné. Jestli máte nějaké námitky, tak si u toho zkuste představit ty svoje.

Tak a můžeme začít.  Odtud už je to každou neděli podobné, tak jen tiše vyčkávám, co se stane tentokrát.

Dneska nezvoní zástupce společnosti s nabídkou umístění peoplemetru v naší domácnosti, nepřijela moje matka ba ani tchyně a pojišťovák už tu byl v pátek odpoledne. Zato slyšíme nějaký hluk a pláč. Přibíhá Mirka, buší na dveře a domáhá se vstupu.

Tak tuto neděli byla narušitelem samička křečka. Záhadným způsobem vylezla ven z klece, asi aby si odpočala od mladých, a na zpáteční cestě se vklínila mezi příčky a prostě se oběsila. Ať už se to stalo jakkoliv, z ranního dovádění není nic. Uklidňuji uplakanou Mirku a přemýšlím, jak zachránit mláďata. Jeden telefonát majiteli zverimexu, jestlipak jsem mu taky něco narušila, a už se sháním po piškotech a mléku, aby nebozí malí křečci přežili.

Tak to bychom měli. Copak to asi bude příště?

Příběh medunky2001 Líbil se vám? Pokud ano dejte mu svůj hlas v anketě.

Více o seriálu.


Reklama