Zvonek u dveří mě probral z lehkého nicnedělání. Řinčel jak zběsilý. Zatím vším byla naše sousedka, 40letá slečna Pírková: "Tak paní Veselá, už toho mám dost. Nejenom, že mě obtěžujete v noci svým halasným sexem (bydlíme totiž v "papírovém" paneláku), ale už i ten váš divoch, myslím tím vašeho psa, ne manžela, obtěžuje moji ubohou Fifinku. Buď se odstěhujte, nebo dejte toho čokla pryč!" Byla jsem šokovaná tímto dlouhým monologem, že jsem jen polkla a beze slov zavřela dveře.
Večer u večeře seděla celá má rodina u stolu. Manžel Honza, 55 let, povoláním elektrikář, dcera Iva, 22 let, vysokoškolačka, syn Ivan, 18 let, středoškolák, se cpali rizotem, jenž všichni zbožňovali. Říkám: "Tak, rodinko, musíme si promluvit. Už mi lezou na nervy neustálé dohady se sousedy. Co byste řekli na to, kdybysme si našli jiné bydlení. Měla bych možnost vyměnit náš dvoupokojový byt za malý domek na předměstí. Jeden kolega se rozvedl a zůstal v tom domku sám. Bylo by to i se zahradou, což by určité nejvíce uvítal náš Rex."
Chvíli na mě zírali, až promluvila Iva s pláčem na krajíčku: "To snad je blbej vtip, ne? Máme tady kamarády a já se svého Pavla nevzdám!" Pozorovala jsem muže, jak vzal dceru za ramena: "Víš, beruško, já jsem se s touto myšlenkou zabýval taky a zdá se mi to jako dobrý nápad. No a Pavel má přece motorku a bude jistě za tebou jezdit. Stejně jste pořád spolu". Jediný, kdo byl hned pro, byl Ivan: "Aspoň budu mít svůj vlastní pokoj a z půdy si udělám ateliér (je totiž vášnivý fotoamatér)".
Neuplynulo ani pár týdnů a my se stěhovali do nového domova. Co nás tam asi čeká?
Líbil se vám příběh, který napsala Januše? Můžete pro něj hlasovat v naší anketě.
Nový komentář
Komentáře
Tak tomuhle dává hlas, příjemný článeček, který bude mít dále jistě zajímavý vývoj! A hlavně mi to tak trochu připomíná moji situaci se sousedy - neustále mě ničí svými hlasitými televizory ve dne v noci!Skoro taky na odstěhování,ale kam?
Krásně se to čte, je to takové pohodové a zní to slibně.
Pěkný, ale já už jsem rozhodnutá
Mě se tento příběh líbí, zatím nejvíc. Pisatelka nám napsala důležité informace o hlavních postavách. Z tohoto základu se dá hezky pokračovat.
Trochu mi to připomíná slohovou práci, ale zase na druhou stranu, naznačená zápletky ( změna bydliště ) skýtá docela veliké možnosti při rozvíjení dalšího příběhu.
tak u mě dobrý. uvidim eště, jak sou na tom ty dva, který se eště nečetla a dyžtak se může januše tešit na potenciální hlas.
brunhilda: jak malý? dyk já je mam ase hrozně velký! vyloženejch hrubic sem si nevšimla.
Jsem zvědavá,který z příběhů vyhraje,tenhle se mi líbí tak asi jako druhý nejlepší,ale přesto by mě zajímalo jak to bude dál...
Andula: Kdybychom takhle psali slohovky v 8 třídě, učitelky by byly leckdy nadšenější:)Když si vzpomenu na naše kluky v tom věku, brrr.
Ale ty asi myslíš pravopis..ja vím. Nojo, ne každý musí umět. Vždyť se nic neděje:)
Mně se to docela líbí. Takové realné, stručné a výstižné! Má to hlavu a patu:) Žádná rozvláčná omáčka kolem. Tohle je něco pro mě...
dobrý má to hlavu a patu a vypadá to na nadejné pokracování jen tak dál...
Sice kratičké, ale pěkné a už se těším, jak to bude pokračovat.
Docela dobrý.taky tu vystupuje jako aktér příběhu pes,jako u Jitky.Ale tady se aspoň něco děje a zajímalo by mě stěhování a vlastně totální změna bydlení.
Krátké, výstižné, opět ZE ŽIVOTA, jak to má být. Úvodní představa rodiny a žádné dlouhé "okecávání", to se mi líbí. Kdybych nedala hlas jinde, dala bych ho určitě za tento příběh. Je druhý nejlepší. Těším se na další část. A věřím, že budete mít lepší sousedy než závistivou sousedku zřejmě již léta bez sexu.
Libi se mi pristup pana manzela.To jak se k sobe chovaji, jak spolu mluvi partneri je pro me inspiraci, skolou, ponaucenim i zabavou.Tak snad vice dialogu s manzelem
Jo, tohle se mi docela líbilo. Do domku na předměstí bych se přestěhovala taky a docela mě láká číst jak se budou stěhovat, jací budou noví sousedé, jak dopadne láska Ivy a Pavla.
Taková normální rodinka - prostě obyčejný příběh? Omyl - kolik rodin touží vyměnit byt za rodinný dům. A co všechno musí proto podstoupit! A když se to splní, je tato rodina šťastná? Právě že je to psáno tak obyčejně, právě proto uděluji hlas.
je to divny - divnej jazyk a jeste chyby k tomu; a pro me sou ty maly pismenka smrtici ;o)
Sice dost krátký, ale pokračování by mě možná i zajímalo.