Ahojky,
já alkohol občas popíjím, pivečko nebo červené víno, ale jen tak zlehka, do nálady. Hrozně nerada zvracím a také už jsem starší a asi i rozumnější :-) Dřív jsem samozřejmě ozkoušela i tvrdý alkohol, ale vždycky mi bylo po něm zle, takže jsem se časem dopracovala a ustálila na víně a pivu. Frťany striktně odmítám, i když se říká, že je to neslušné, pokud vám někdo zaplatí, ale co už. Dotyčný se má přece nejdřív zeptat a pak objednávat...
Ale mám jednu úděsnou, alkoholem prostoupenou historku. Kdysi dělal manžel u firmy, která jednou za čas, v pátek, pořádala sezení ve vinném sklípku, při kytaře. Zváni byli i partneři. Bylo to docela prima. Až jednou...
Dala jsem si tam i večeři, přírodní kuřecí řízek s brambory. Jedno víno s Colou a frťánka vodky. Jeden manželův kolega mi říkal, že on vodku nemůže, protože z ní cítí Iron. Já jsem se tomu divila, nic takového jsem z vodky necítila. Manžel vstal a šel na WC a mě popadly necudné myšlenky, tak jsem se zvedla a šla za ním. Jenže se mi najednou udělalo hrozně zle a tak místo hrátek jsem zaklekla na pánech u mísy a zvracela a zvracela a zvracela. Chlapi, co si chodili ulevit, se vždycky na mě nevěřícně koukli, ale manžel mě bránil. Chtěla jsem se přesunout na dámy, ale nešlo to. Jakmile jsem zvedla hlavu, opět jsem byla nucena ji sklonit a pokračovat v načaté činnosti. Ani nevím, jak dlouho jsem tam byla, hodinu, dvě, chystali se zavírat a já pořád nemohla odejít. Jednou jsem se i dostala ven, ale házelo to se mnou z jedné strany chodníku na druhý. Nikdy jsem nevěřila, že to opilci nedělají schválně, až teď jsem uvěřila, nedalo se to nijak ovlivnit. Vrátila jsem se opět na WC. Paní z hospody byla tak hodná, že nás tam nechala i po zavíračce. Tenkrát poprvé a naposled jsme se s manželem častovali sprostými slovy. On už byl na nervy a nazýval mě krávou, já ač jsem chtěla odejít, prostě to nešlo, byla jsem bezmocná a zoufalá, zvala jsem ho debilem. Pak jsem vysílením i na chvilku usnula. Odejít se mi podařilo až hodinu po půlnoci. Na zastávku tramvaje jsem došla tak, že jsem byla předkloněná, hlavu u kolen. Jakmile tramvaj přijela, vrhla jsem se dovnitř na první volné sedadlo v dohledu. Cestu jsem si razila, ruka neruka. Dosedla jsem a znova zvracela. Naštěstí jsem měla igelitku. Hlavu jsem měla opřenou o sedačku přede mnou a ještě týden jsem pak měla na čele otlačenou čáru. Za půl hodiny jsme dojeli domů. Jakmile jsme vystoupili, ještě jednou jsem si ulevila, naposled. Žaludek jsem měla jak na vodě, bylo půl druhé v noci a ve čtyři jsem měla vstávat do práce. Šichtu za mě nakonec vzala kolegyně.
Až když jsem studovala zdrávku, došlo mi, že celé tyhle příšerné hodiny nebyly způsobené až tak alkoholem, jako jídlem. Pravděpodobně bylo špatně zpracované a já se přiotrávila. Ale také od té doby nepiju vodku, cítím z ní totiž iron :-)

Sepy


Děkujeme za náhernou historku :) Ještě že to nakonec dobře dopadlo...

Reklama