Pravda je, že své spolucestující si příliš vybírat nemůžete. Budete-li však dodržovat pár zásad, které je dobré vštípit si do paměti, pak snižujete riziko, že vás něčím nevhodné chování překvapí, na minimum. I v tomto případě, a možná hned dvojnásob, platí, že štěstí přeje připraveným.

Jak se tedy připravit? O radu jsem požádala prezidentku Bílého kruhu bezpečí paní magistru Petru Vitoušovou.

Paní magistro, můžete ženám poradit, pokud musí cestovat samy vlakem, jak by si měly počínat, aby vše proběhlo v pořádku? Je lepší se třeba na nádraží držet v ústraní, nebo se spíše držet poblíž cizích lidí, i když je neznám?

Na večerním, poloprázdném nádraží je vhodné čekat poblíž skupinek lidí, kde jsou i ženy. Když je tam ostraha nebo jiná "oficiální" osoba, držte se blízko ní. V případě možného ohrožení, nebo náznaku ohrožení, se obraťte na policii, která bývá na větších nádražích, nebo požádejte o pomoc zaměstnance nádraží.

Jak si vybírat vagon, obzvlášť když cestuji v noci? Neumím si to sice představit, ale stát se to může...

Vybírejte si, pokud možno, obsazené vagony, obzvlášť v noci. Může se ale stát, že se vagon během cesty vyprázdní, a proto buďte připravena během cesty se přesunout jinam. Dobře si prohlédněte lidi, zvláště muže, jestli se vám někdo nezdá nebezpečný, opilý, zfetovaný, agresivní nebo prostě divný. Pokud máte pocit, že je něco v nepořádku, jděte raději jinam. Rozumnější je vyhnout se partám. Nejspíš je většina lidí úplně neškodná, ale není potřeba riskovat.

A co když se mi ani jeden vagon nebude zdát příliš bezpečný? V jednom bude sedět opilec, v jiném pochybná parta, ve třetím někdo, kdo si mě bude okázale prohlížet a bude přehnaně žoviální a přátelský... Co potom?

Pokud nenajdete ani jeden vagon či kupé, kde byste se cítila bezpečně, vyberte si vagon, nejblíže ke kabině strojvedoucího nebo se usaďte co nejblíže ke kupé průvodčího. Sedněte si blízko dveří, abyste se mohla rychle zvednout a odejít, kdyby bylo třeba, a zároveň abyste dosáhla na poplašné zařízení, pokud v tom vlaku nějaké je (takové, jako v každém vagonu metra).

Co když přeci jen začnu mít pocit, že nejsem v bezpečí?

Pokud začnete mít pocit, že jste v nebezpečí nebo když vás někdo začne skutečně obtěžovat, přisedněte si k nějaké větší, důvěryhodně vypadající skupince lidí. Vysvětlete jim, proč jste si přesedla - oni vám mohou pomoci.

Dobře, ale může se stát, že tam podobnou skupinku lidí nikde nenajdu. Co potom? Co když mne někdo fyzicky napadne?

Když vás skutečně někdo napadne, začněte ze všech sil křičet o pomoc. Použijte poplašné zařízení. Pokud na něj nedosáhnete, zakřičte: "Spusťte poplašné zařízení!" Může se stát, že je tam někdo, kdo se bojí vám jít na pomoc a použít poplašné zařízení ho nenapadne. Pokud ale nejste v přímém ohrožení, je rozumné s použitím poplašného zařízení počkat, až vlak zastaví v nejbližší stanici. Tam bude snazší získat pomoc. Když jde o vaši bezpečnost, nikdy nestojí za to riskovat. Nestačí jenom sedět a doufat, že to nějak dopadne.

Předpokládám, že když se mi během jízdy vlakem nic nestane, tak ještě pořád nemám vyhráno...

Pokud víte, že budete vystupovat na malé železniční zastávce, kde není žádný personál, je vždycky rozumné domluvit se s někým, kdo vám přijde naproti. I to patří k prevenci, jak se nestat obětí trestného činu.

Za cenné rady paní magistře Vitoušové poděkovala    

Reklama