Milé čtenářky! Letní sezóně i mně na řeckém ostrově Santorini, z něhož jsem vám v létě pravidelně posílala pozdravy plné slunce v podobě deníku, je dávno odzvoněno, a já jsem marně přemýšlela, čím se zahřát v  zimě v Praze. A pak jsem na to přišla! Láska! Sex! Fyzická blízkost jiné osoby! To vše nám dodává hřejivý pocit, zároveň ale zamotává a komplikuje naše životy. Někdy jde o motanice komické, jindy bolestné, v mém životě i v životě lidí kolem mě jich je každopádně tolik, že jsem se rozhodla se o ně s vámi pravidelně dělit.

Už víc jak deset let mám skvělého kamaráda. Petr je kus chlapa, vysoký, urostlý, přesto citlivý a velmi hodný. Pro mě spadá do kategorie těch přátel, kterým můžete zavolat ve 4 ráno, abyste se mu vyplakali na rameni, on se sebere a přijede za vámi na druhý konec Prahy, jen aby vám byl na blízku.

penis

Petr má ale i další pozitiva. Je vtipný, chytrý, má obrovský přehled, navíc je manuálně zručný a kdykoliv ochotný pro vás udělat hodinového manžela. Pro všechny své kladné vlastnosti je mezi lidmi velmi oblíbený, a když nad tím tak přemýšlím, nevybavuji si žádnou jeho zápornou vlastnost. Dalo by se o něm říct, že je ideální chlap. Přesto je ve svých 45 letech stále sám.

Když jsem Petra poznala, byl bláznivě zamilovaný do mé kamarádky, a tak náš vztah byl od začátku nastaven na „pouhém“ přátelství. To trvá dodnes, i když už je to spousta let, co ho jeho pobláznění přešlo. Za ty roky jsme spolu zažili mraky mejdanů i situací, které mohly vést k tomu, abychom si spolu něco začali, ale nestalo se tak. Mezi námi prostě nikdy jiskra nepřeskočila, a já jsem za to ráda, jelikož kamarády, jako je on, nenajdete na každém rohu. Přesto mi ale vrtalo hlavou, proč stále nemá štěstí v lásce i přesto, že žen a dívek se kolem něj vždy motala spousta. Dost mě ale mátlo, že když některou sbalil, zpravidla po první noci se vztah dále nevyvíjel, a to ze strany oné dívky.

Až po čase jsem se skamarádila s jednou jeho „obětí“, která v té době už měla jiného přítele, a na téma Petra jsme se v jednom důvěrném rozhovoru dostaly. I tak mi trvalo dlouho, než jsem z ní dostala pravý důvod. Jak jsem totiž již věděla od Petra, velmi si rozuměli, což mi potvrdila i ona a sama uznala, že je to jeden z nejlepších chlapů, jaké kdy poznala. Na mou otázku, co bylo tedy špatně, odpověděla až po velkém množství vína. „No prostě… Měl ho strašně malýho!“ vyhrkla téměř zoufale, a malíčkem levé ruky naznačila velikost „chlouby“ mého kamaráda.

Bum. Spadla klec. Najednou jsem jí úplně rozuměla. I já jsem se do podobné situace v minulosti dostala a ač se říká, že i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo, dovolím si nesouhlasit. Jasně, jsou praktiky, kterými může muž ženě rozkoš vynahradit, přesto však občas zatoužíme po tom, co nám on prostě dát nemůže. Některé ženy argumentují také tím, že pro vztah není sex zas tak důležitý. Domnívám se, že takové ženy buď nezažily uspokojující sex, nebo jim za jejich zády manžel zahýbá a sex po nich tudíž nevyžaduje. Neříkám, že se vztah dá stavět na dobře fungujícím sexu, bez něho se ale dříve či později pravděpodobně rozpadne, nebo se z něj stane jakési přátelství.

Jak k tomu ale přijdou muži s malými penisy? Jsou odsouzeni k životu v osamění? A jak k tomu přijdeme my, které se do takového muže i přesto zamilujeme a najdeme v něm životního partnera? Abychom měly fungující vztah a zároveň ukojily naše touhy, stane se tak nakonec nevěra nedílnou součástí našeho života?

Čtěte také:

Reklama