Čtenářka black.bird.third bez ostychu poráží zvěř na silnicích, bere sražené divočáky z polí a ještě se tím chlubí. Díky Vám black.bird.third za Váš příspěvek a věřte, že mne k úvodu této anotace ponoukla jen má čirá závist. V Karlíně za barákem nám žádné traktory divočáky nesráží…

   Přeji hezký den všem.

   V současné době máme v mrazáku kus srnky, zajíce, bažanta, orebici a kance. Máme za souseda myslivce. Občas nám něco dá, my zase jemu dáváme jiné naturálie. Funguje to tu pořád jako dřív. Jako když se měnila vajíčka za maso apod.

   Skvělý způsob nabytí divočiny jsou také plesy. U nás je nejoblíbenějším plesem ten myslivecký. V tombole spousta „zviřátek“, v losovacích pořadích se hraje o ta největší. Zajíce, srnky, kýty z divočáka, divočáky celé. Tombola je rozprodána vždy během chviličky. A potom již každý čeká na půlnoc, až se bude losovat. Při losování to taky někdy vypadá jako v reklamě s Pavlem Liškou: „Porcelánové sousoší jelena…žlutá dvacetdva …  To mám já… Univerzální měchtač … bílá deset … To mám zase já… A nyní sedm štanglí salámu… bílá stopět… To mám zase já…“  Když se to podaří, že jeden člověk vyhraje více než jednu losovací cenu, ostatní závistivci odchází po tombole domů. Ono vůbec, po vylosování tomboly spousta lidí z plesu odejde, a konečně se dá i tancovat.

   Dalším způsobem jak přijít ke zvěřině je srážka auta a zvířátka. Jenže nikdo úmyslně nesrazí autem za dvěstě tisíc kance, aby měl maso za cca tři tisíce. To by byl padlý na hlavu. Ale když už k tomu dojde, proč si to nevzít. Pokud není maso úplně „rozšmelcované“.

   Posledního divočáka jsme získali úplnou náhodou. Za zahradou sekal kombajn kukuřici. Syn se chtěl taky svézt. Tak to manžel domluvil s panem kombajnistou a prcek se více než hodinu vozil po poli v kombajnu. Byl moc šťastný. Pan kombajnista povídal, že bychom se divili, kolik zvířat v kukuřici bylo. Prý to byly i skupiny více než třiceti divočáků, co před kombajnem utíkaly. Ještě když se prcek vozil, manžel se projel po poli na čtyřkolce a málem narazil do veliké hromady. Vyhnul se tomu a když se vrátil, zjistil, že je to čerstvě sražený divočák. Asi nestihl utéct před tím „požíračem kukuřice“. Tak jsme měli divočáka. Většího než když je v tombole divočák za první místo. Podělila se celá rodina a bylo po něm.

   A teď k tomu nadpisu. Jednou jsem se vracela před polednem domů z nákupu. Tlačila jsem kočárek a už padesát metrů od bytovky jsem cítila strašný zápach. Lepší slovo je smrad. Kdo byl doma, větral, na chodbách otevřená okna, otevřené dveře dokořán. Netušila jsem, odkud to jde. Jen jsem nadávala cosi o smradu. Odpoledne se mě manžel ptal, co to je za smrad…

A pak jsme potkali souseda myslivce, co bydlí přes chodbu. Povídal, že dal vařit psovi nějakou zvěřinu, co našel v lese. Dal ji do papiňáku, zalil vodou, zavřel, dal na plynový sporák a nechal vařit. Jenže na to zapomněl a odjel i s manželkou do města patnáct kilometrů daleko! A když se za dvě hodiny vrátil, voda byla vyvařená, maso seškvařené, papiňák na vyhození a smrad v celé bytovce a nejbližším okolí. Štěstí bylo, že papiňák nevytekl a neuhasil plamen. Co by dokázala plynová bomba v bytě souseda a plynové topení v celé bytovce, radši ani nedomýšlet. 

S přáním klidného dne black.bird.third
Text nebyl redakčně upraven


Jaký je váš vztah ke zvěřině a myslivectví…

  • Jaké zvěřinové jídlo máte nejraději?
  • Nebo byste něco takového do pusy nikdy nevzala?
  • Máte nějaký skvělý recept?
  • Kdo vám zvěřinu dodává?
  • Ulovila jste vy někdy něco sama?
  • Umíte vyvrhnout a stáhnout z kůže nějaké zvíře?
  • Vběhla vám pod auto srna, nebo divoké prase?
  • Neb na vás nějaké roztomilé zvířátko zaútočilo?

Na vaše příběhy, recepty, úvahy na výše uvedené téma se těším na redakčním mailu

redakce@zena-in.cz

A jednu z vás dnes v 16 hodin za příspěvek odměním. A čím? To bude překvapení!

Reklama